Pokud jde o konflikt na Ukrajině, velice skeptický k ruskému postupu je Igor Girkin, známý též jako Igor Strelkov. Ten velel proruským silám v roce 2014. Dříve také sloužil u ruské tajné služby FSB, v ruské i sovětské armádě a mimo jiné bojoval i v Podněstří, Bosně a Čečensku. Je podezřelý, že vydal rozkaz sestřelit letadlo MH17 Malajských aerolinií. Strelkov kritizuje ruský postup často.

To ho přivedlo do křížku s šéfem Wagnerovců Jevgenijem Prigožinem. Jejich soupeření popisuje podcast Russians With Attitude. Nedávno konflikt kulminoval, Prigožin dal Strelkovovi nabídku, aby se přidal k Wagnerovcům. Přidal pár posměšných narážek, že by Strelkov měl dokázat, že chce jít do války, a ukázat všem, jak se to dělá. Strelkov předtím Wagnerovce označil za pochybnou a protizákonnou organizaci. Bývalý plukovník FSB ovšem Wagnerovce urážel a zesměšňoval už když působili v Sýrii.

Strelkov věděl, že odmítnout znamená být označen za zbabělce a přijmout zase riskovat ponížení a možná i smrt. A tak odpověděl, že přijme, ale musí dostat nabídku na papíře od oficiálního reprezentanta Wagnerovců. Pak přijede do Luhansku a dohodnou se. Což není technicky odmítnutí. Prigožin reagoval videem, ve kterém Strelkova nazval „poseroutkou, čubkou a zrádcem“ a dalšími invektivami. Obvinil Strelkova, že v roce 2014 zbaběle utekl ze Slavjansku. A slíbil mu, že ho pošle na frontu a jestli Strelkov uteče, tak mu „nachčije do ksichtu“. Strelkov tuto nabídku nepřekvapivě odmítl.

Strelkov požadoval, že pokud půjde na Ukrajinu, tak jen v pozici velitele. Prigožin mu tuto pozici nabídl, ovšem velitelé u Wagnerovců musejí být schváleni komisí ostatních velitelů. Takže mu nabídl v podstatě jen šanci před tuto komisi předstoupit.

V podcastu autoři spekulovali, že konflikt s Prigožinem nebude mít pro Strelkova žádné následky, protože v moderním Rusku platí společenská smlouva, dle které vysocí důstojníci FSB mají v podstatě imunitu, pokud se nedopustí otevřené vlastizrady. To umožňuje bývalému plukovníkovi žít v klidu, ačkoliv útočí na hodně mocných lidí a říkat věci, za které by byli jiní lidé uvězněni, zmláceni nebo rovnou zavražděni. Proto na něho Prigožin podle autorů nemůže, protože to Putin zakazuje.

Zmíněno také bylo, že Strelkova pro jeho pesimismus milují Ukrajinci. „Pořád citují, co říká, protože je to kritické vůči ruským silám a ruskému postupu,“ pravil jeden z podcasterů. Strelkov má fanoušky i v Rusku, ale ti podle podcastu žijí v minulosti, kdy byl boj o Donbas romantický, idealistický, kozácký, vedený dobrovolníky. Ale pro většinu lidí v Rusku současná válka není pokračováním tohoto konfliktu. Zvláště pro mladé ve věku 18 až 20 let už uběhla v podstatě polovina jejich života. Vědí jen, že tehdy konflikt začal, ale detaily neřeší. „Strelkov a jeho věrní to nedokážou nechat být,“ shodli se autoři podcastu.

Bachmut, Vuhledar a postup Rusů

Co se týče situace na frontě, Wagnerovci obsadili vesnici Blahodatne a silnici, která vede z Bachmutu do Seversku. Již předtím byla silnice na dostřel, nyní mají i fyzickou kontrolu. „Což není moc dobré pro Seversk,“ zhodnotili v podcastu. Ale ještě horší je to pro posádku v Bachmutu. V mezičase Wagnerovci útočí na jih od města, což v budoucnu může znamenat, že zbudou jen dvě neobsazené silnice z Bachmutu. Autoři očekávají konec bojů o Bachmut v časovém horizontu čtyř až šesti týdnů. Pluk Azov také oznámil, že již není součástí národní gardy a bude vyslán do Bachmutu.

Situace okolo Bachmutu
Zdroj: RWA

U Vuhledaru také probíhají těžké boje, ale informace o nich a videa jsou sporadické. Terén u Vuhledaru je stepní, což znamená, že je pro vojáky těžké postupovat. „To jsme viděli na ukrajinské ofenzivě v Chersonské oblasti, kde ztratili tisíce lidí a stovky vozidel, protože útočit po stepi je prostě na prd,“ shrnul jeden z podcasterů. A u Vuhledaru mají Rusové stejný problém a obě strany mají těžké ztráty, stejně jako je měly u blízké Pavlovky.

„Tohle není jen nějaká vesnice, Vuhledar je opravdu důležitý, proto ho Ukrajinci tak zuřivě brání. A proto na něj Rusové tak tvrdě útočí. Vuhledar je kotva celé ukrajinské obranné linie, jak pro jižní Donbas, tak pro oblast Záporoží. Dobýt Vuhledar by otevřelo ruským silám hodně možností. Okolo Vuhledaru jsou stepi, ale Vuhledar je mírně vyvýšený a je plný vysokých budov, které byly ukrajinskou armádou opevněny a jsou využívané jako pevnosti,“ vysvětlili v podcastu. Z Vuhledaru je tak možné sledovat celou oblast. Po dobytí Vuhledaru by bylo možné obklíčit Marynku a útočit z boku na Záporoží i jinde. „Jsou tam jen prázdné stepi, žádná opevnění,“ upozornil jeden z podcasterů.

Možné směry útoku z Vuhledaru
Zdroj: RWA

Ruské síly se pokusily Vuhledar dobýt už v březnu 2022, ale nebyly dostatečně silné. Bitva o Pavlovku byla v podstatě součástí bitvy o Vuhledar. Pro Ukrajince je Vuhledar důležitý, pokud se chtějí někdy odhodlat k útoku na Volnovachu a z ní na Mariupol. Z Vuhledaru do Mariupolu je to jen 70 kilometrů. Takový útok by byl velmi odvážný, ale pro ruské síly ničivý.

Dobytí Vuhledaru Rusy tak ochrání pozemní cestu na Krym a také pomůže s donbaskou železniční sítí. Dává tedy smysl, že obrana je silná. Otázkou ovšem je, zda budou mít Rusové dost rezerv, aby mohli dobytí města využít. Ukrajinci prý už ztratili více lidí, než kolik bylo obránců Vuhledaru původně. Na posílení města už byly údajně povolány dvě brigády. Ruští vojáci ve stepi jsou snadným cílem pro ukrajinské dělostřelectvo, to je ovšem zase cílem pro ruské dělostřelectvo.

Až se bitva dostane do města, tak ruské ztráty prý poklesnou. „Ruští vojáci jsou obecně dobří v tomto typu boje, Ukrajinci ne,“ míní v podcastu s tím, že boj na blízko v budovách bude bezpečnější než se snažit postupovat stepí na jih od Vuhledaru.

Proč je dobré mít tanky

Došlo i na dodávky západních tanků. Autoři žertovali, že Ukrajinci přestali pojmenovávat své děti po Javelinech a Bayraktarech a místo nich je pojmenovávají Abrams a Leopard. Srovnávat západní a východní tanky podle nich nemá smysl, protože v konfliktu tankové bitvy v podstatě nejsou a tanky ničí protitankové zbraně. Stejné diskuse se vedou ohledně stíhaček a jejich soubojů. „Žádné nebudou. Letadla nesestřelují letadla, možná tak ze vzdálenosti 500 mil hypersonickými střelami. Letadla sestřeluje protiletadlová obrana,“ zaznělo.

Stovka tanků rozhodně posílí ukrajinské schopnosti, na druhu tanků zas tolik nezáleží. „Je lepší tanky mít, než je nemít, to je jedna z hlavních lekcí téhle války,“ uvedl jeden z podcasterů. A souhlasil, že logistika s různými druhy tanků bude noční můra. Část tankistů podle něho nebude ukrajinská, ale polská, protože Poláci mají s Leopardy zkušenosti. Pokud nebudou Leopardy potřeba na ucpání děr v obraně, tak s nimi Ukrajina zřejmě podnikne ofenzivu.

Žádná drtivá změna se však nechystá. „Leopardy ani Abramsy nejsou nezranitelné. A hlavně u Abramsů bude trvat jejich dodání. Dnes Američané v podstatě přiznali, že to budou roky, než pošlou Abramsy a že je pošlou jen aby Němci poslali Leopardy,“ zkonstatovali v podcastu.

„Leopard je dobrý tank. Ale Leopard nepřežije přímý zásah ATGM (naváděná protitanková střela). Ani T-90M ho nepřežije. Nebude to prostě zásadní změna hry. Ukrajinci měli asi 2300 tanků na začátku války, z toho polovinu v aktivní službě, zbytek ve skladech, teď už asi jsou rozebrané na součástky. A máme vizuálně potvrzeno zničení 300 až 350 ukrajinských tanků,“ pokračovali v analýze v podcastu. Podle odhadů ztratili Ukrajinci 800 tanků. Některé ne nevratně, ale opravy tanků nejsou jednoduché a musely by probíhat v Polsku. Průmysl, který Ukrajině zůstal, Rusové totiž už vybombardovali.

V podcastu také zaznělo, že ruští byznysmeni vyplatí 10 milionů rublů (asi 3,1 milionu korun) odměny za každý zničený tank Abrams. Což způsobí jediné, ruští vojáci budou nosit víc kamer, aby dokázali, že tank zničili oni. Řada videí se prý objeví až po válce také proto, protože odměnu za zničení ukrajinského materiálu, zejména tanků, vyplácejí také Wagnerovci.