Naprostým úkazem jsou v celé záležitosti oči znalce Pavliňáka. On totiž pouhým pohledem určuje stáří malby či podkladu a tvrdí, že se jedná o díla stará maximálně deset let. Takováto tvrzení byla znovu vyvrácena restaurátorem Národní galerie Davidem Frankem, který v hlavním líčení potvrdil, že stáří malby či podkladu není možné pohledem vůbec určit. Ostatně pokud by znalec Pavliňák toto nadání měl, nebyly by potřebné žádné chemicko-technologické laboratoře.
Podívejme se rovněž na Pavliňákovu argumentaci, jejíž základ tvoří označování děl malovaných jakoukoliv malířskou technikou za „tempery přelakované akrylátovým lakem“.
Ani na tomto místě dotyčný znalec neprovedl jakékoliv specializované zkoumání a malířskou techniku určoval pouze svýma očima. Něco jako postavy z komiksu X-MEN. Jenomže v nich nehrála roli ostravská kriminálka a tamní odborník na umění.
Ačkoliv byly k řadě obrazů vyhotoveny průzkumy Laboratoře molekulové spektroskopie VŠCHT potvrzující, že díla jsou olejomalby, soudkyně Říhová těmto exaktním průzkumům neuvěřila a v rozsudku vychází pouze z argumentace znalce Pavliňáka, že díla jsou vyhotovena temperou přelakovanou akrylátovým lakem.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
autor: Tomáš A. Nový
