Ještě před eurovolbami má začít platit Evropský akt o svobodě médií. Pod unijní zkratkou EMFA se má skrývat ochrana svobody a plurality médií. Alespoň podle Bruselu.

„Evropský akt o svobodě médií (EMFA) stanoví společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu EU a zavede opatření zaměřená na ochranu novinářů a poskytovatelů mediálních služeb před politickým vměšováním a zároveň jim usnadní působení přes vnitřní hranice EU. Nová pravidla budou občanům zaručovat právo na přístup ke svobodným a pluralitním informacím a zároveň jimi bude vymezena povinnost členských států zajistit náležité podmínky a vhodný rámec, jimiž budou tyto informace chráněny,“ píše se v oficiálním bruselském dokumentu.

„Dnešní dohoda o tomto prvořadém právním předpisu stanoví jasné zásady a záruky nezávislosti médií. Evropský zákon o svobodě médií zajišťuje, aby byli novináři při své práci chráněni i před rušivým spywarem a aby se veřejnoprávní média nestala nástrojem propagandy jedné strany,“ sdělila při jejím schvalování Věra Jourová, která hodnoty a transparentnost má v komisařské gesci.

Mediální expert neziskovky Rekonstrukce státu akt označil za „spásnou legislativu“. „Dává do ruky náboje občanské společnosti v zemích, kde svoboda médií trpí,“ vysvětloval v podcastu ČRo Bruselské chlebíčky.

Zákon má podle tvůrců chránit nezávislost novinářů a posílit transparentnost médií.

Pochybnosti ale zaznívaly od samého počátku. Český europoslanec Ivan David při jeho projednávání uvedl:  „V návrhu k projednávanému nařízení o mediálních službách jsem se dočetl, že, cituji: “Nezávislé mediální služby plní jedinečnou úlohu pro demokracii, zajištění dodržování zásad právního státu. Jsou nezbytným faktorem v procesu utváření veřejného mínění.” To je pravda, ale jak se to srovnává se zaváděním cenzury pod záminkou boje proti dezinformacím, které nejsou nikde definovány? Nesrovnává. Tomu se říká pokrytectví.“

Jen ve Francii se ale proti jeho podobě postavilo přes 500 médií. Svobodu slova podle nich neposílí, ale naopak omezí.