Co říkáte na odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila?

Já jsem byla docela překvapený, protože indicie, že by k tomu mělo dojít v tuhle dobu, jsem neměl. Vzpomínám si na období, kdy byl premiér ohledně doktora Rampuly docela rozzlobený, že na státních zastupitelstvech není vše, jak má být. To skončilo a v tom okamžiku si to s ministrem mohl vyříkat.
V této době a v souvislosti s kauzami politiků vypadá odvolání velmi zvláštně. Na druhé straně musím říci, že premiér si může jmenovat a odvolat ministra, jakého potřebuje. Překvapila mne rychlost a řekl bych i souhlas pana prezidenta. Když byla tenkrát snaha odvolat jistého nejmenovaného koaličního politika, tak se k tomu prezident postavil úplně jinak. Tím nechci kritizovat prezidenta, to mi nepřísluší.
Odvolání bylo rychlé, překvapující a ta doba, kdy to udělal, není úplně šťastná. Co se nyní děje v Praze - demonstrace a podobně - je signál společnosti, že to nevnímá jako pozitivní krok.

Věříte dohadech o skrytých důvodech pro jeho odvolání?

Já jsem v politice dlouho, takže bychom se museli zeptat pana premiéra, jestli by byl ochoten tohle sdělit. Abych to řekl korektně, vždycky se musí nějaké důvody říci, ale on odvolání zdůvodňovat vůbec nemusí. Je premiér a volí tým vlády podle ústavy. Kdybych měl přímo odpovědět, tak v současné době věřím jen tomu, co říkám já sám.

Souhlasíte se současnou politikou premiéra a občanských demokratů?

Jedna věc je osobní souhlas nebo nesouhlas s řadou věcí. Samozřejmě mám jako člověk spoustu výhrad a z praxe vidím, že některé kroky jsou šťastnější a některé méně šťastné. Na druhé straně víme, že Evropa má ekonomické problémy a není možné pokračovat v trendu rozhazování peněz. Nerad bych, abychom se stali otroky řečí o nastolení ekonomického růstu. Je třeba nastavit vše tak, aby společnost nezchudla.
Každý máme jiné představy, jak to udělat a některé kroky jsou z makroekonomického hlediska v pořádku. Je i spousta věcí, které v pořádku nejsou, léta kritizujeme přebujelé státní aparáty, reformu veřejné správy, reforma sociálních záležitostí a takových témat je celá řada. Při vědomí, jak funguje parlament, jen dobrý záměr nestačí a cesta do pekla je dlážděna dobrými záměry a samými dobrými úmysly.

Chcete tím říci, že také cesta k lepšímu rozpočtové politice v České repupblice je dlážděna peklem?
Odpovím slovy Richarda Nixona (prezident Spojených států amerických v letech 1969 – 1974, pozn.red.):  Politika nikdy nebývá nebem, často bývá peklem.
Trutnov loni hospodařil s přebytkem 42 milionů korun. Je nějaký recept třeba pro ostatní města, jak na lepší hospodaření?
Dneska by mělo s přebytkem hospodařit každé město. My máme také dluh, úvěr na 350 milionů korun, kdy jsme spolufinancovali stavbu Společenského centra UFFO, na něž jsme dostali peníze z evropských fondů. Léta nám takové místo pro konání společenských záležitostí chybělo.
Přesto máme výrazně přebytkové hospodaření hlavně díky opatrnosti z hlediska sestavování rozpočtu a konzervativnosti v příjmech. Nečekat, že se příjmy zvednou po změnách v zákoně.

My jsme omezili výdaje našich organizací i úřadu, nicméně jsme nesahali na platy lidem. Sáhnout na platy znamená, že lidi demotivujete. Ve společnosti rostou ceny energií, zdražuje se život a všechno jde víceméně nahoru - benzín, nafta, elektřina, plyn, v řadě měst zdražili odpadky, vodné stočné... Na lidi je neustále vyvíjen tlak, ale příjmy se jim snižovat nesmí. My snížili provozní náklady.

Jaký je váš pohled na vydávaní politiků do rukou policie k vyšetřování?

Politici dnes nemají imunitu, to si lidé jen myslí, ale imunita jako taková u nás neexistuje, u nás je institut vydávání. Protože jsem byl v horní komoře parlamentu šest let, tak jsem zažil, že jsme politika prostě se všemi důsledky a následky nevydali. Pochopili jsme, že jde o opoziční úlet, dnes je moderní podávat hned trestní oznámení, je to smutná praxe. Podle mne by se měl zavést institut, který zamezí nesmyslným trestním oznámením.
Ještě doplním, že pojem doživotní imunita je fabulace, protože co je vlastně doživotní imunita? Já žádnou nemám. Já jsem senátorem byl, teď jím nejsem a žádnou imunitu nemám. Když se opiju, což nedělám, tak mě zavřou jako všechny ostatní. Když vás nyní komora nevydá během vašeho mandátu, zrušení imunity by znamenalo, že vás seberou hned po té, co odejdete z funkce, to nejde. Mělo by zůstat vydávání.

A co případ Vlasty Parkanová a nákup letounů CASA?

Neznám její případ, nechci to hodnotit, od toho jsou tu jiní. Důvěra v poslaneckou sněmovnu je v demokratické zemi velmi nízká. Přesto si myslím, že poslanci jsou vzorek našeho národa, my je volíme, nechme to na nich.

Kdo je váš oblíbený politik a proč?

Ono je to složité, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Mám rád Churchila, ale že bych stoprocentně souhlasil s tím, co dělal, to také není pravda. Spíše vnímám politiku pohledem na společnost a jak by měla fungovat, protože jsem zaměřený doprava. Člověk by se měl o svoji rodinu postarat sám a neměl by spoléhat na to, že se o mě postará stát. Rozhodně jsou mi bližší tito politici.

Bohuslav Sobotka a socální demokraté kritizují kroky vlády a podle nich nefunkční reformy, jak se na to díváte?

Když vládla sociální demokracie a Bohuslav Sobotka byl ministrem financí, tak došlo k nejhlubšímu deficitu ve státním rozpočtu. A to i za situace, kdy růst HDP činil skoro šest procen. Nebylo to tím, že bychom v republice lépe pracovali, bylo to dáno situací v Evropě. Hezky se jim to říká teď, kdy se celá Evropa potácí ve finančních problémech, euro je v těžké krizi. Někdy mám pocit, že Evropa je západořímská říše v roce 450, když zanikala. Pár dní před zánikem.
Nechci strašit, ale mám pocit, že historické záležitosti pádu západořímské vyspělé říše doplatila na blahobyt, zpohodlněli, přestala platit pravidla. Evropa je bohatá společnost a neuvědomuje si, že tomu tak nemusí být vždycky. Ve světe je někde ekonomické centrum s blahobytem a někdě se žije na stromech. To používám slova pana docenta Petra Robejška, se kterým se ztotožňuji. Není politik, ale mám ho nejraději. Každý politik v tomto státě by ho měl poslouchat. Je specialista.