V letech 1993 a 1994 se tehdejší koaliční vláda ODS+KDU/ČSL+ODA rozhodovala mezi dvěma způsoby, jak našim podnikům zajistit přístup na západoevropské trhy. Na výběr byl vstup do Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), nebo přidružení a následný vstup do Evropské unie. Pro druhou variantu se vláda rozhodla na nátlak tehdejšího vicepremiéra a ministra zemědělství a současně předsedy lidovců Josefa Luxe. I přes odpor premiéra Václava Klause (tehdy ODS). Ve vládě převážil argument, že výhodnější je EU, protože poskytuje dotace z rozpočtu EU. Názor o velkém přínosu evropských dotací českému hospodářství ve veřejnosti rezonuje dodnes. 

V pátek 23. února proběhlo v Bruselu tzv. neformální zasedání Evropské rady. Šéfové států a vlád zemí EU na něm zahájili oficiální část jednání o víceletém fiskálním rámci pro léta (VFR) po roce 2021. VFR je dokument, který stanoví mantinely pro tvorbu ročních rozpočtů EU. Z jednání nevzešel žádný oficiální výstup. Jediným formálním závěrem summitu je usnesení, které Evropské komisi (EK) ukládá nejpozději do konce května předložit ucelený návrh, který bude předmětem dalšího jednání na Radě ministrů financí (ECOFIN), následně na nejvyšší úrovni na Evropské radě. A v případě, že dojde k dohodě vlád, tak bude předložen k odsouhlasení Evropskému parlamentu (EP).

Na únorovém summitu se Komise víceméně snažila od vládních lídrů zjistit, co jsou ochotni schválit a co je pro ně nepřijatelné. V podstatě to bylo takové úvodní „oťukávání“. Podle důvěrných informací od účastníka jednání to na místě vypadalo tak, že téměř každý zástupce své země přišel se zcela odlišnou představou. Priority, požadavky a „vytyčené hranice nepřijatelnosti“, jak byly artikulovaný zástupci jednotlivých států, jsou podle tohoto zdroje natolik protichůdné, že bude opravdu „pořádná fuška“ sestavit dokument, který by mohl být Radou jednomyslně schválen.