Na pulty českých knihkupectví míří nová kniha bývalého prezidenta Václava Klause Karanténa 2.0. Během prvního lockdownu na jaře, kdy vláda uzavřela ekonomiku a stát v důsledku šíření nového typu koronaviru vydal Institut Václava Klause (IVK) publikaci Karanténa s podtitulem „Přežije naše svoboda éru pandemie?“ Současné pokračování nese podtitul „Svět už není kulatý“.

Nyní cítil exprezident Klaus potřebuje doplnit argumenty z jarní knihy, které podle něho stále platí, ale částečně nová situace si žádá jejich rozšíření. Na rozdíl od prvního dílu Karantény (kdy se zapojil kolektiv IVK), je její aktuální pokračování ryze autorským textem bývalého prezidenta.

Kniha je rozdělená do pěti bloků. V první, stručnější části, exprezident Klaus rekapituluje své teze a argumenty z jarního lockdownu. Část druhá je věnována uplynulému času a z něj plynoucímu poučení, které dle jeho slov nikterak nemění zjara předložená východiska. V závěru tohoto bloku Klaus konstatuje, že zaváděná opatření ze strany vlády byla od počátku přehnaně přísná.

O míře lockdownu, karantény, restrikcí a zákazů musí podle jeho slov být samozřejmostí vést diskusi. „Nesmí na ni mít monopol pan Prymula (a jemu podobní), kteří nás straší, kteří nám vyhrožují, kteří ty zranitelnější, labilnější a osamocenější z nás uvádějí do stavů stresu, hrůzy, neklidu, nervozity, ale i ponížení, ne-li zoufalství,“ píše bývalá hlava státu.

Třetí blok nese název „Obrovské vedlejší náklady covidu samotného a způsobu jeho léčení zvláště“. Tam se Václav Klaus věnuje nejen častěji veřejně diskutovaným ztrátám ekonomickým či ztrátám ve vzdělávání, kdy zdůrazňuje, že školství není o samostudiu a domácí výuce, ale že školství je především systém a řád a situace vyvolaná covidem narušila samotné podstaty školství. 

Klaus však zdůrazňuje i ne tak často či minimálně diskutovanou oblast, kde covid páchá obrovské škody. Podkapitolu nazval „Zásahy do ‚duše‘ milionů (a tím do ‚duše národa‘)“.

„Covid a to, co se kolem něho odehrává, s mnoha našimi spoluobčany něco podstatného udělal a něco nezanedbatelného zanechal i v psychice nemalé části národa. Najednou se slovo strach stalo jedním z nejčastějších slov veřejného diskursu,“ píše exprezident s tím, že dříve toto slovo v nadpisech nebývalo. „Dnešní strach byl lidem dodán zvenku, nevychází z nich,“ upřesňuje svou myšlenku.