Podle rektora Jaroslava Millera má problematika migrace tři dimenze – jednak je to problém migrace jako takové, jednak jde o to, jak se máme chovat k běžencům, a třetí, co migrace dělá s českou společností. Miller uvedl, že pokud vynecháme etiku a srdce, je jedním z hledisek bezpečnost, zároveň ale migrace může znamenat výzvu a možná i pozitivní ekonomický a demografický potenciál. „Debata by se podle mne mohla odehrávat na této pragmatické rovině. Evropa čelí bezprecedentní migrační vlně, která se v budoucnosti může ještě zvětšit, a to bude pro Evropu znamenat vyšší náklady. Na druhou stranu Evropa stárne a vymírá, sám jsem tzv. Husákovo dítě, ročník 1971. Tehdy se rodilo sto tisíc dětí ročně, ale až půjdu do důchodu, budou nás živit ti, co se narodili v 90. letech, tedy nejslabší ročníky. Tento problém nás prostě dostihne. Jedinou útěchou je to, že ta past sklapne za patnáct dvacet let,“ řekl Jaroslav Miller, podle nějž lze problém migrace pojímat z mnoha stran a nedívat se jen na sociální náklady. „V České republice ale postrádám racionální debatu na toto téma, a to od vlády až po Facebook,“ konstatoval rektor olomoucké univerzity.

Antropolog Topinka: Chce se mi říct: Konečně!

Daniel Topinka se stejně jako rektor Miller generačně přihlásil k Husákovým dětem a k tématu imigrace pak řekl: „Chce se mi říct: Konečně! Já totiž deset let studentům vysvětluji, že migrace je velké téma a že se divím, že je česká populace jako takové nepřijímá. Ale dnes tady najednou sedí lidé, které téma zajímá a chtějí o něm diskutovat. Z toho mám radost. Na druhou stranu nemám radost z toho, jak ta debata probíhá. Příliš rychle jsme do tohoto tématu sklouzli politickou optikou. Mě jako sociologa a antropologa zajímá, jaké je to téma. Pro mě migrace znamená práci, a to práci zábavnou.“

Plukovník Jiří Musil řekl, že je mu líto, že se po pětadvaceti letech v Evropě opět budují zdi a ploty, aby byla zajištěna bezpečnost. Bezpečnostní prvky podle něj měly být uplatněny mnohem dříve a jinde než na maďarsko-srbské nebo maďarsko-chorvatské hranici. „Mrzí mě, že stavíme kvůli bezpečnosti ploty, nicméně dnes nehodnotím, zda je to dobře nebo ne, to ukáže čas,“ řekl Jiří Musil. Tereza Malochová uvedla, že vychází ze zkušeností pracovnice organizace věnující se uprchlíkům a z každodenního kontaktu s nimi, migrace podle ní byla, je a bude a sama ji vnímá jako přirozený proces, v české společnosti je ale velký strach a vyvolává to mnoho otázek.