Na programu 5. schůze Senátu, která bude zahájena 8. března, bude i projednávání autorského zákona. Diskusi o novelizaci autorského zákona uspořádala dva týdny před schůzí stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky a místopředseda Senátu Jaroslav Kubera. Pozvání k diskusi přijali mimo jiné Roman Strejček, předseda představenstva Ochranného svazu autorského, ředitel Dilia (Divadelní, literární a audiovizuální agentura) Jiří Srstka, předseda Sdružení knihoven ČR Tomáš Řehák a další odborníci. Diskuse se zúčastnila rovněž náměstkyně ministra kultury Petra Smolíková, představitelé veřejnoprávních médií i členové garančních výborů z Poslanecké sněmovny i Senátu.

Nejvíce času z téměř tříhodinové debaty zabraly výměny názorů na to, co je špatně na autorském zákonu z pohledu těch, kteří musí kolektivním správcům autorských práv platit. „Stoprocentně souhlasím s tím, že zákon je napsaný tak, že uživatelé mají pouze povinnosti, zatímco – neříkám autoři – záměrně říkám kolektivní správci mají pouze práva. Začíná to tím, že kolektivní správci jako jediný typ subjektu v České republice mají automaticky právo na dvojnásobek své sazby za tzv. bezdůvodné obohacení. V praxi to vypadá tak, že je absolutní diktát – o kterém by se mohlo komunistické straně z doby pátého článku Ústavy Československa jenom zdát – kolektivních správců nad uživateli,“ tvrdil Martin Kureček z Asociace hotelů a restaurací.

Provozovatelé hotelů si stěžují na vyhrožování od správců práv

Připomněl, že se to týká nejen restaurací a hotelů, ale i prodavačů, opraven kol, servisů, prostě každého, kdo má nějaký přijímač na provozně a čelí každoročně tomu, že v průběhu roku, nikoli předem, za ním přijde nebo mu kolektivní správce pošle smlouvu s návrhem nějaké částky. „Když s vámi jedná, tak automaticky většina z nich vyhrožuje: podepiš, nebo zaplatíš dvojnásobek. V paragrafu 40 je totiž napsáno, že za bezdůvodné užívání, tedy bez toho, že máte zaplaceno, můžete být potrestán dvojnásobkem požadované sazby. To je jediný obor, kde není nutné prokázat, jaká byla dotyčnému způsobena škoda. Napíšou – chtěli jsme po něm pět tisíc, soude, vyměř mu deset tisíc plus náklady řízení. To je absolutně nemravné,“ upozornil zástupce Asociace hotelů a restaurací.

Podle jeho názoru by bylo normální, když se tváříme, že autorský zákon je oblast soukromého práva, aby se o cenách jednalo dopředu. Praxe je totiž taková, že za televizi a rozhlas umístěné v provozovně se vždy jedná až v průběhu roku. „Neodpustím si i jeden šťouchanec na účet Sněmovny a předkladatele, protože došlo ke kuriózní situaci. Sněmovna zavedla do zákona poměrně podrobný proces, jak se vyjednává. Ale cestou pozměňovacího návrhu pana místopředsedy Sněmovny Vondráčka, který byl schválen, vyškrtla, o čem se jedná. Z toho paragrafu totiž vypadlo ‚o kterých právech a oceněních se jedná‘. Takže máme popis procesu, ale nemáme o čem jednat,“ upozornil Martin Kureček.

Předseda OSA tak dlouho počítal, až se dostal na tři koruny a 33 haléřů

Roman Strejček, předseda představenstva Ochranného svazu autorského, se ve svém příspěvku ohradil vůči tomu, že se jedná o nějaké řetězení plateb, když provozovatel platí koncesionářské poplatky za ČT i za ČRo a navrch ještě správcům práv, tedy opakovaně. „Věřím, že jsme součástí nějakého civilizačního okruhu, v němž jsme vázáni příslušnými směrnicemi a rovněž rozhodnutím Evropského soudního dvora, jímž je judikováno užití na hotelových pokojích. Nejedná se o žádné řetězení plateb. Zkrátka tvorba uměleckého díla je na začátku nevyčíslitelná, nikdo neumí říct, jaká ta cena má být, protože cenu toho díla určuje až samotné užití, jeho obliba, posluchači, diváci,“ konstatoval předseda OSA Roman Strejček.

Na konkrétních příkladech pak ilustroval, jak mizivý peníz kolektivní správci autorských práv od uživatelů ve skutečnosti dostávají. „Kumulovaně zaznívají statisíce, miliony, ale pojďme si říct, jak to v reálu funguje. Sazba v úhrnu, ať se to dobře počítá, činí za všechny kolektivní správce práv sto korun za pokoj a měsíc. Při padesátiprocentní vytíženosti se bavíme už o padesáti korunách za pokoj a měsíc. Ze třiceti dnů v měsíci je tedy hotel v průměru obsazen patnáct dnů. Tedy vychází to na tři koruny a 33 haléřů bez DPH za jeden pokoj na den. Při cenách za ubytování na jednu noc u provozovatelů sdružených v Asociaci hotelů a restaurací, které zpravidla dosahují čtyř až pěti hvězd, jde o částku tří, čtyř až pěti tisíc, v níž se ty tři koruny a 33 haléřů za všechny kolektivní správce vůbec nepoznají,“ přesvědčoval šéf OSA Roman Strejček s tím, že hudba je velice silný marketingový nástroj, avšak v těchto cenových relacích velice levný.

Senátor se málem rozplakal, ale za televizi na hotelovém pokoji by neplatil

„Ještě chvíli a OSA by mě rozplakala, jak mě dokázala kdysi rozplakat paní Gajdůšková,“ rozesmál většinu přítomných místopředseda Senátu Jaroslav Kubera. „Ještě chvíli a OSA bude hoteliérům vracet peníze, ještě chvilku by trvaly ty výpočty a už by jim prachy tekly zpátky, to je bomba. Takže za prvé. Evropský soudní dvůr sice občas rozhodne něco racionálně, ale jinak je to parta soudcokratovská, která, bohužel, začala ovládat svět. A druhá věc. Rozumím tomu, jestli dole v hotelové hale je velká televize, což se běžně dělá. Přijďte k nám, máte pivo a k tomu fotbal, výborně, tak provozovatel zaplatí. Ale co já dělám na pokoji, jestli mám tu televizi jenom jako kulisu pro milování s kolegyní nebo s kýmkoli jiným, tak do toho OSA opravdu nic není a Evropské unii dvakrát,“ prohlásil Jaroslav Kubera.