Rozhodly jsme se tak čtenářům připomenout některé pasáže, které autorka v komentáři své knihy uvedla. Bylo jí totiž jasné, že psychologicko-politický román v její nastíněné podobě stavu Československa (v r. 1992) může v mnohých vyvolat roztrpčení. Ne každý totiž jen několik málo let po 17. listopadu 1989 začal vnímat, že ne vše, co se v zemi děje, dává naději na lepší zítřky.

„Uvědomila jsem si, jak zdrcující a otřesný obraz toho, co se dnes u nás odehrává, svoji Mafií po listopadu čtenářům dávám a položila jsem si proto důtklivou otázku, jestli můj zavrhující pohled na současné dění není zkreslen a ovlivněn něčím, co mne osobně poškozuje, znevýhodňuje, čím se cítím ohrožena, a tak můj pohled není objektivní, ale pokřivený a mohl by křivit i pohled čtenářů. Po poctivém zamyšlení je ale moje odpověď taková, že jsem nezažila jedinou křivdu, ústrk, jímž by se polistopadový režim dotkl mé vlastní existence. A přitom nikdy nikdo v naší rodině nebyl v komunistické straně, takže jsem se od raných studentských let těšila všem možným znevýhodněním. A jelikož jsem se ani ve svých knihách nepodbízela tehdejším mocným a moje společenská angažovanost byla nulová, nakladatelé mě opatrnicky vydávali tu a tam a na reedici okamžitě rozebrané knihy jsem čekala roky,“ uvedla Zdena Frýbová úvodem.

Nesnáším pohled na pokořeného člověka, přiznala autorka

„Nesnesu pohled na strádající zvíře, což mi značně komplikuje život. Ale tím méně snáším pohled na zbídačeného a pokořeného člověka. Na tu širokou vrstvu lidí vydaných dnes na milost a nemilost rabiátům, kteří za pomoci svého současného postavení anebo díky svým zločinně nabytým milionům v minulosti i současnosti se zmocňují národního hospodářství a za diškrece (formou platů nebo úplatků ze západních zemí) rozprodávají hluboce pod cenou, zejména díky důmyslné devalvaci koruny naše podniky na Západ, jehož se stáváme ubohou kolonií,“ přiznává dále Frýbová v závěru své knihy, kterou vydalo v roce 1992 nakladatelství Šulc a spol.