Jak vidět stav na syrském bojišti? Rusové přesouvají do regionu další zbraně, chystá se zapojení britské a německé armády. „Pomáhající“ strany se dle některých informací nechtěně bombardují. Co vyčíst z toho všeho a obecně z toho, co vidíme v Sýrii?

V Sýrii bojuje syrská armáda a legálně zvoleným prezidentem Asadem pozvaný ruský sbor proti teroristům. Především americké letectvo tam nikdo nezval, takže tam působí ilegálně a v rozporu s mezinárodním právem. S tím si ovšem reprezentanti USA nikdy velkou hlavu nedělali. Americká politická reprezentace se neustále snaží narušovat vznik efektivní koalice bojující proti islámským teroristům několika způsoby. Především neustále razí linii, že se má bojovat pouze proti Islámskému státu, nikoli ostatním teroristickým organizacím. Z toho vyplývá, že an-Nusrá, al-Káida,Tálibán, Palestinský islámský džihád a další teroristické organizace už asi nejsou teroristické, možná jsou to demokratičtí spojenci USA a Turecka. Před několika lety jsem šokoval názorem, že se dočkáme situace, kdy za americké zájmy budou bojovat islámští teroristé. A je to tady. Americká podpora Turecka a jím podporovaných teroristů je již nepřehlédnutelná. Dále se USA snaží různým způsobem působit na Francii, aby nespolupracovala s Ruskem a nepodporovala syrskou armádu v boji proti teroristům. V neposlední řadě přešlo americké letectvo k přímým útokům proti syrské armádě, takže nepokrytě pomáhá islámským teroristům. Američané se snaží sabotovat ruský boj proti islámskému terorismu i propagandisticky. Neustále omílají, že dochází k bombardování civilistů; a speciálně pro Evropany je určena legenda, že ruské nasazení zvyšuje počet uprchlíků. Jestli někdo prchá, tak jsou to islámští teroristé podporovaní z Turecka. Logicky prchají ke svým sponzorům. Následně lze předpokládat, že se pojedou zotavovat do EU k mutti Merkelové za peníze evropských daňových poplatníků jako ubozí uprchlíci. Dále americká a od ní závislá evropská propaganda, včetně české, vytváří nepravdivý mýtus o Kurdech, kteří bojují proti prezidentu Asadovi. Kurdové v Iráku, Sýrii i Íránu pouze brání svoje historická území. V Sýrii je dlouhodobě nikdo neutlačoval, pouze docházelo k útokům ze strany Turecka. To naopak stále vraždí Kurdy v Iráku s cílem obsadit ropná pole v prostoru Mosulu a Erbílu. Situace došla tak daleko, že irácký ministr obrany vyzval Turecko ke stažení armády z iráckého území a hrozí stížností u Rady bezpečnosti OSN. Lze si představit, že USA budou proti, přestože Kurdové jsou dlouhodobě jejich spojenci v Iráku. Prostě USA – spojenec k nezaplacení. V neposlední řadě americká propaganda stále opakuje historky o krvavém vrahu Asadovi a počítá všechny mrtvé na všech stranách jako jeho oběti. Připomíná mi to lež kolem tisíců povražděných muslimů v bosenské Srebrenici, stupidní tvrzení, že Stalin nechal povraždit více než 100 milionů Rusů, nebo propagandistické výmysly o hromadách mrtvol v Bukurešti koncem vlády diktátora Ceausesca. Samé výrobky americké propagandy.

Rusko přisouvá do Sýrie další výzbroj, především protiletadlové raketové systémy S-400, které jsou pravděpodobně nejlepší ve své kategorii ve světovém měřítku. První začíná povykovat Turecko, které se cítí protileteckými, tedy jednoznačně obrannými systémy ohroženo. Kdyby se turecká letadla nepohybovala nad Sýrií, žádné ohrožení by nevznikalo. Mohlo by rovněž dojít k tomu, že při dalším náletu na syrskou armádu by mohly končit na zemi americké letouny při svém údajném boji proti teroristům z ISIL. Nasazení německého letectva je přibližně stejně komediální jako toho amerického, které se dokonce chlubilo zásahy bomb, jež nasnímaly ruské letouny. V německém případě se jedná pouze o průzkumné letouny, které nejsou určeny k útokům na pozemní cíle. Co předvede britská RAF se ještě uvidí. Reálně proti teroristům bojují Rusové a Francouzi. Američané a Turci se saúdskou pomocí sabotují boj, jak se dá.

Když jsme u těch vzájemných dotyků „pomáhajících“ armád: Do jaké míry je možné, že dojde k incidentu, nedorozumění nebo přímo neštěstí, které rozpoutá skutečnou mezinárodní krizi? Třeba sestřelení americké stíhačky Rusy? Je vůbec možné vyhnout se incidentům, když se tolik velmocí naskládalo na tak malé území?

K incidentu samozřejmě může dojít. Bez pozvání v Sýrii operují americké jednotky a letectvo, turecká armáda a letectvo, teroristické organizace podporované z Turecka, USA a Saúdské Arábie; s pozváním prezidenta Asada ruské letectvo, francouzské letectvo spolupracující s Ruskem, naopak opět bez pozvání německé a britské letectvo, údajně mají dorazit i britské speciální jednotky; a v Sýrii bojují v neposlední řadě Kurdové, kteří brání svoje území proti islámským teroristům a Turecku. Zároveň se Saúdská Arábie snaží na konferenci v Rijádu vyrobit z různých teroristických a protiasadovských skupin a skupinek jakousi koalici, která bude bojovat proti syrské armádě, tedy Rusku, fakticky i Francii. Prakticky nelze vyloučit incident jakéhokoli druhu, jestliže všichni mluví o boji proti teroristům, ale každý táhne za jiný provaz a snaží se podrazit ostatní.

Dokonce i proevropsky zanícení lídři dnes už přiznávají, že porazit Daeš a skončit válku bude velmi obtížné. Rýsuje se nám nějaké řešení, které zastaví proud uprchlíků do Evropy?

Porazit islámské teroristy by nebyl velký problém, pokud by byl zájem je porazit a ukončit válku především ze strany USA a Turecka podporovaného ze Saúdské Arábie. Celý problém Islámského státu a dalších teroristických organizací by vůbec nemusel vzniknout, kdyby USA zabránily útlaku ze strany šíitů proti sunnitům v Iráku, dále kdyby USA a Francie nezlikvidovaly Libyi jako relativně stabilní stát a neumožnily tak převzetí většiny výzbroje libyjské armády teroristy. A v neposlední řadě, kdyby USA zabránily neustálým velmocenským ambicím Turecka zaměřeným na obnovení Osmanské říše a nepodporovaly režim v Saúdské Arábii, který má daleko nejen k demokracii, ale i civilizaci, a podporuje kdejakého teroristu ohánějícího se islámem. Turecko se snažilo využít Islámský stát k likvidaci syrského režimu a oslabení Iráku s cílem obsadit jeho severní oblasti s ropnými poli. Jenže to zcela nevyšlo a teroristé se rozhodli profitovat sami. Stejně jako se kdysi Lenin vysmál svým německým sponzorům a stal se sám vládcem Ruska. Turecko a USA jsou v trapné situaci, kdy hrají nedůstojnou komedii podpory ISIL a zároveň boje proti němu.

Kdyby obrovská turecká armáda udeřila proti ISIL v době, kdy válčil s rozpadající se iráckou armádou, včetně jejích amerických zbraní a instruktorů, Islámský stát by dávno neexistoval. Jenže pro Turecko bylo výhodné oslabení Iráku a kšefty s tamní kradenou ropou. Předpokládala se likvidace syrské armády a prezidenta Asada včetně pravděpodobného vyvraždění a vyhnání alávitů, syrských šíitů, Kurdů, křesťanů a některých dalších nedostatečně islámských a prosaúdských komunit. Poté uznání Islámského státu Tureckem, případně jeho včlenění do Turecka v novém rozměru bývalé Osmanské říše, která by byla spojencem USA vůči Rusku, Evropě i Blízkému a Střednímu východu. Kurdové a ruská pomoc syrské vládě tomu zabránily a hrozí dokonce možnost porážky islámských teroristů a zastavení islámské invaze do Evropy.

Z vojenského a ekonomického hlediska se při likvidaci ISIL nejedná o tak velký problém, za jaký se schovávají evropští sluhové amerických zájmů. Bombardováním ropných vrtů, cisteren s ropou a zastavením jejího transferu přes Turecko by poklesly příjmy ISIL přibližně na polovinu. Chemickou likvidací ploch osetých mákem a konopím pro výrobu drog by příjmy poklesly možná o dalších až 20 %. Bombardování elektráren a zemědělského zavlažovacího systému by rozvrátilo celou společnost v prostoru ovládaném ISIL. Systém velení využívající bezdrátová pojítka ISIL lze zarušit. Dále lze ze vzduchu ničit místa velení, řízení, spojení, sklady potravin i munice. A samozřejmě soustředění vozidel a zásobovacích míst s pohonnými hmotami, bez nichž by bojovníci ISIL ztratili mobilitu. Ztráta mobility v tamních prostorech znamená taktický i strategický konec bojeschopnosti. ISIL není schopna pokrýt obě fronty, iráckou i syrskou, takže neustále přesouvá bojovníky a soustřeďuje je v místech potřeby. Turecká armáda má přes půl milionu vojáků, přes 3000 tanků přes 600 bojových letounů a odpovídající počty další výzbroje. Je nesrovnatelně silnější, než ISIL a ve spojení s iráckou armádou, syrskou armádou a kurdskými milicemi by zlikvidovala ISIL v několika týdnech. Zvláště v případě podpory ze strany Ruska a států NATO. Chybí jen ten zájem a vůle. Likvidací ISIL by skončily výmluvy na Asada a Rusko, uprchlíci by se mohli vrátit domů, skončil by kšeft s ISIL a s ropou, skončily by miliardové úplatky Turecku od EU, skončil by řízený rozvrat a islamizace Evropy i sen o druhé Osmanské říši. Pro USA, Turecko, Saúdskou Arábii a jejich sluhy v Bruselu je ideální pokračování války s ISIL na věčné časy. Prezident Asad se rád zbaví teroristů a jejich rodin směřujících za evropským sociálním systémem jako odměnou za služby americkým zájmům a Rusko se může jen škodolibě dívat na sebevražedné výsledky práce evropských politiků. O zastavení proudu takzvaných uprchlíků vlastně mají zájem pouze obyvatelé Evropy, na něž většina jejich demokraticky zvolených reprezentantů vesměs z vysoka kašle.