Příjezd lokálkou z Plzně, kdy se z frekventované trati do Chebu odbočuje v Pňovanech nedaleko Stříbra a která míří do Konstantinových lázní, jediných lázní Plzeňského kraje, je pěknou krajinou. Železniční trať vede po mostě, který je technickou památkou, nad Hracholuskou přehradou a končí v Bezdružicích. Krásná krajina, ale tvrdý život.

Budovy u zámku Trpísty. Foto Václav Fiala

Trocha statistiky

První písemné zmínky o obci jsou z roku 1251. Počet obyvatel tu v historii vzrostl v první polovině 18. století, když se v souvislosti s budováním statku začaly rozvíjet rovněž hospodářské aktivity. Největšího počtu obyvatel dosáhly Trpísty za první republiky, kdy tu žilo téměř dvojnásobek obyvatel než nyní. Odsunem většiny německého obyvatelstva klesl počet na pouhé dvě desítky; i přes dosídlení a reemigraci už nikdy obyvatelstvo nedosáhlo takového počtu. V devadesátých letech minulého století klesl počet obyvatelstva na 180, poté se naštěstí zvedl nad hranici dvou stovek. Výkyvy v zaměstnanosti po „sametové revoluci“ pak opět přivedly obec na téměř ekonomické a sociální dno, ze kterého se do současné doby velmi těžko vzpamatovává.
Jak hlasovali místní občané v prezidentských volbách? V prvním kole dalo hlas Miloši zemanovi 27,52 procent místních obyvatel, na druhém místě se pro některé překvapivě ocitl Jiří Dienstbier. V druhém kole tu Miloš Zeman jednoznačně převálcoval Karla Schwarzenberga se 78,43 procenty. Účast do komunálních voleb byla 38,5 procent, byla postavena jediná kandidátka KSČM a nezávislých, starostou se stal Josef Pavlas. Co se týká voleb do europarlamentu, byla zde účast 20,22 procent, první příčku obsadili kandidáti ČSSD, dále pak KSČM, ANO, TOP 09 a Strany zelených.

Nádraží: Hrůza!

Nádraží v Trpístech je ideální místo pro natáčení nízkonákladového hororu. Vybydlená budova, která pamatuje Rakousko-Uherko, je v dezolátním stavu. Naštěstí ne všechny zastávky jsou na této trati takové. O některé z nich pečuje spolek Bezdružická lokálka a jsou zapojeny do projektu Vlídná nádraží. Dobrovolní nadšenci však nemohou všechny zvládnout. Kapacitně, ani finančně.
„Dřív jsme se měli úplně perfektně, byla tu práce, zábava,“ říká starý pán, jenž vystupuje s vlaku a těžce se vleče zhruba kilometrovou cestou k obci. „Teď tady jenom přežíváme, pro mladý není práce, je to tu jenom tak pro důchodce a lufťáky, kteří si tu jezdí auťákama, a jinak je to všechno k ničemu, všechno skončilo a jenom tu dožíváme. Po nás potopa…,“ mávne rukou a opírá se o dřevěnou hůl.