První slovo dostala Hybášková, která v současnosti pracuje na stejné pozici velvyslankyně EU, ale v Namibii. Na otázku, aby přiblížila situaci na Blízkém východě a vysvětlila publiku, proč vlastně lidé ze Sýrie odcházejí, se rovnou jala vysvětlovat, co bychom měli dělat. „Musíme se k Iráku vrátit. Irák je obětí souhry tří faktorů na mezinárodní scéně, za prvé je to ‚American colony‘, takže není důvodu pro Evropany, abychom se o Irák starali. Za druhé: Zase Irák? Už deset let Irák a pořád Irák; fakt, že je to Irák je strašná věc, ale je to pravda. A za třetí, máme toho dost v Sýrii, abychom se zabývali Irákem,“ sdělila Hybášková a dodala, že Irák je jedním z hlavních témat jak Evropské unie, tak i OSN.

Následně vyrukovala se statistikami Světové zdravotnické organizace. Irák totiž zažívá i jiná příkoří, nedávno totiž proběhly velké deště a v současnosti je mezi obyvateli Iráku 2400 potvrzených případů cholery. V životní nouzi v Iráku žije necelých 9 milionů lidí. V okolních zemích je však dalších zhruba 13 milionů lidí, ve zcela bezvýchodné situaci, která se neustále zhoršuje. „Ráda bych se s vámi podělila o nějaké optimistické zprávy, ale bohužel v tento okamžik se zdá, že krize je to opravdové slovo, které je na místě,“ shrnula Hybášková. „Krize je, když přicházíme pozdě,“ dodala. V průběhu debaty ještě podotkla, že nejhorší číslo je podle ní ale 220 000. To je počet lidí, kteří se raději vrátili žít na území Islámského státu, než aby zůstali v uprchlických táborech.

„O Iráku se dá říct jedině, je to země, která je vyčerpaná vším. Irácko-iráckou válkou, mnoha lety sankcí,“ řekla Hybášková a dodala:„Ta společnost je dodneška kriplovaná, to je to správné slovo, těmi sankcemi.“ Zároveň také nezvládli ani příchod, ani odchod Američanů. Američané však také svůj odchod nezvládli. Poté se v zemi krize ještě prohloubila. Lidé se podle Hybáškové ocitli v „zoufalé nespravedlnosti“. Dodala, že se jako reprezentant Evropské unie snažila o „reportování“, co to jen šlo, když byla ještě ve funkci.

Mrkvička nejdříve zabrousil do historie a vyprávěl, jak to v Sýrii vypadalo před začátkem občanské války. Mluvil o tom, jak se pořádaly mírumilovné demonstrace proti režimu, ne nepodobné sametové revoluci, ty však byly brutálně potlačeny. Zmínil i to, jak Evropská unie uvalila na režim, který mučil a zabíjel svoje občany, sankce na dovoz luxusního zboží. Dodal, že souhlasí s výkladem Hybáškové, že jsme přišli pozdě a na vině jsou podle něj Čína s Ruskem, jelikož nepodpořily rozhodnutí OSN k vojenskému zásahu v Sýrii.

„My pracujeme na severu Sýrie, v zásadě nepracujeme na územích, která má pod kontrolou režim Bašára Asada. Nikoliv proto, že bychom si mysleli, že tam ti lidé netrpí, oni tam také trpí, ale z důvodu toho, že vlastně nemůže jedna organizace pracovat na obou stranách,“ řekl Mrkvička a dodal, že by se mohlo něco přihodit zaměstnancům Člověka v tísni. „Možná jste slyšeli o tzv. barelových bombách, což je věc, kterou používá Bašár Asad. Jsou to v zásadě barely z betonu naplněné trhavinami, které hází vrtulníky na města. Asi je každému jasné, že tohle nejsou zbraně, které by cílily na strategicky vojenské cíle,“ vysvětlil Mrkvička a podotkl, že nejbezpečnější místo v Sýrii jsou hranice s Izralelem, „nepřítelem“.

Vysvětlil také, že ti lidé, kteří v současnosti jdou do Evropy, už většinou žili nějaký čas v uprchlických táborech, a vydali se na cestu znovu, jelikož se jejich situace nijak nezlepšila. Zároveň popsal, že vzhledem k délce konfliktu jsou v okolních zemích uprchlíci již dlouho a atmosféra se zhoršuje, což je další z důvodů, proč se další lidé vydávají na cestu; a jedná se o proud, který neustane jen tak.

Hybášková se vrátila k Mrkvičkovu tvrzení, že na vině jsou Čína s Ruskem, a dodala, že i Evropa je v otázce Bašára Asada rozdělená. Připomněla také, jak se Asad kdysi zachoval a co slíbil. Že připustí opozici a „přizná Kurdům kurdství“. Zmínila, že se jí podařilo uspořádat jednání s mottem „There is no peace without Syria“, jehož se účastnili představitelé syrské opozice, což bylo zhruba 130 lidí z celého světa. V tutéž dobu však v Sýrii probíhal masakr. „Situace zašla až tak daleko, že v noci byli syrští lékaři podřezáváni ve vlastních bytech, aby nemohli druhý den poskytovat demonstrantům pomoc,“ řekla Hybášková a popsala, jak nad davem létaly „helikoptéry a antonovy“ a „náklaďáky odvážely lidi za město“. Z jejích tehdejších opozičních spolupracovníků již nežije nikdo. Velvyslankyně dodala, že Asad měl jít pryč a současné rozhodnutí z nedávného vídeňského setkání nic neřeší.

„Jsem šťastná, že jsem v Namibii, protože mě přestává tlačit moje noční můra,“ řekla Hybášková a popsala současnou situaci v uprchlických táborech i mimo ně. „Na tisíc rodin, protože tam se lidé počítají na rodiny, máte jednu latrínu, pro muže i pro ženy společnou,“ vysvětlila velvyslankyně. Děsivé hygienické podmínky, nulová podpora, nemožnost zaměstnání, cholera a navrch ohromné množství případů sexuálního násilí. Lidé prostě čekají, co se bude dít, a najednou se rozhodnou, že už v těchto podmínkách žít nejde a vyrazí na cestu. „Já jsem byla už v tolika situacích, kdy ti lidi prostě šli.“

Jan Mrkvička pak přesedlal na téma financování celé jejich operace. „Naše pomoc má ročně hodnotu zhruba 300 milionů korun,“ řekl a dodal, že od EU má Člověk v tísni 100 milionů, od České republiky jen 2,5 milionu, čeští dárci však dali čtyřikrát tolik, tedy deset milionů, což v sále vyvolalo potlesk. Slovo si převzala Hybášková, podle které přispíváme na pomoc málo. „100 milionů eur nejsou vůbec žádný peníze, ale nám se podařilo otevřít strašně dobrej úřad,“ řekla a pochlubila se, že se jejímu úřadu daří utratit většinu peněz za pomoc na území Islámského státu a OSN, kterou velvyslankyně osobně nemusí, z nich dostává minimum.

Také apelovala na Českou republiku a obecně i východní Evropu, která podle ní přispívá na humanitární pomoc naprosto nedostatečně. Zároveň si stěžovala na přehnanou byrokracii, která zpomaluje uvolňování evropských penež na okamžitou pomoc v místech krize. Je třeba vydat „desítky miliard eur“ na stabilizaci regionu, s čímž však právě zmíněné země naprosto nepočítají. Mrkvička popsal rozpočet České republiky na zahraniční pomoc, který činí 75 milionů korun, jako „ostudu“ a „výsměch“. Hybášková ještě zmínila, že v zahraniční pomoci „lítá“ ve světě 600 miliard eur, které by se však měly lépe soustředit; a celý systém by se měl kompletně přebudovat.

Pak nastal čas na dotazy a první zněl vcelku jednoduše. Co by měla Evropa udělat pro řešení krize? Slova se chopila Hybášková. „To, co jsme měli udělat, bylo zavést bezletovou zónu v Sýrii, která by v těch prvních měsících zastavila to zmasakrování té existující urbánní demokratické střední třídy, která v Sýrii existovala,“ řekla velvyslankyně a popsala, že země tak byla uvržena do chaosu. „Já si pořád neumím představit jinou cestu ven, než cestu ‚peacekeeping‘ operace jugoslávského typu. Ráda bych viděla jiné řešení, ale já jiné řešení nevidím.“ Než se na tom však domluvíme, je třeba posílat alespoň peníze, protože ti lidé v krizi „nejsou zvířata“. Zároveň dodala, že jakmile dojde k porážce Islámského státu, bude načase znovu vybudovat celou zemi. Také je podle ní třeba podpořit umírněný islám.

Mrkvička ještě v krátkosti navázal a vyjadřil se k obavám, že lidé v chudých zemích mají mnohem vyšší porodnost než v těch vyspělých. Největší porodnost je v současnosti v Afghánistánu, navzdory dlouhotrvajícímu konfliktu. Mrkvička tvrdil, že ve chvíli, kdy se konflikt vyřeší, situace ustálí a lidé se začnou vzdělávat, porodnost klesne.

Následně se postarší pán zeptal, jak to s tou Sýrií vlastně je, že to přece všechno způsobila americká intervence v Iráku. Na to bez vyzvání reagoval nedaleko sedící starší posluchač, který vyslovil svůj názor, že naopak americká nečinnost je na vině současné situace. Hybášková se jala slovy „politická otázka, politická odpovědnost,“ kterými svoje proslovy mnohdy uvádí, vysvětlovat, že americkou intervenci v Iráku podporovala. „Promiňte mi ten příměr. Je prostě mísa a v ní je maso. To maso smrdí, pak shnije a nakonec zčerviví. A co my jsme udělali? My jsme otevřeli tu poklici a teď nám ti červi lezou po celém Blízkém východě,“ konstatovala Hybášková s tím, že režimy Kaddáfího, Asada či Husajna byly a jsou neudržitelné. Mrkvička dodal, že „syrskou revoluci nikdo nezaplatil“. Následně začal kritizovat Evropu za její chování v uprchlické krizi, kdy ženou uprchlíky „jako dobytek“ a chybí tu „racio“.

„Já jsem se chtěla zeptat, jaké jsou způsoby, jak přimět Turecko, aby nemasakrovalo Kurdy?“ dostala poslední slovo paní z publika. Hybášková se chopila mikrofonu a sputila. „Já myslím, že prezident Erdogan je nesmírně obratný politik,“ a vysvětlila, jak turecký prezident bruslí současnou krizí a dokázal se skamarádit s Evropou a neznepřátelit si Rusko. „Je to velmi tvrdý to pozorovat, to bombardování,“ řekla Hybášková a uvedla, že výměnou za turecké letecké základny zavírá Západ oči. Zároveň dodala, že se „Turecko rozpadá pod rukama“ a že řešení není.

Na závěr Hybášková poděkovala Knihovně Václava Havla za to, že jí umožnila vystoupit, a podotkla, že by Havel asi moc šťastný nebyl, kdyby věděl, že z jeho letiště posíláme uprchlíky zpět domů.