Pan Bohuslav byl již v důchodovém věku, přesto byl nucený stále hledat přivýdělek k penzi. Ne že by byl tak náročný, ale měl syna, který byl takzvaným „věčným“ studentem, na kterého měl kvůli tomu, že přecházel z jedné vysoké školy na druhou, aniž by mezi tím pracoval, vyživovací povinnost. Přitom synovi bylo již hodně let nad dvacet. I proto před časem změny ve vysokém školství, které přece jen vedly k zabránění toho, aby mladí lidé věčně studovali a nechali se živit svými rodiči, i přesto, že jsou dospělí, uvítal. Syn, kterému by jinak hrozilo po řadě let neúspěšně dokončených studií vysoké školné, přece jen nakonec co nejrychleji dostudoval a našel si i práci. Dnes prý žije normálním, soběstačným životem.
Bohužel, jak se ukazuje, podobných příběhů se odehrává v Česku stále víc. Příliš se o nich nemluví, poněvadž rodiče se stydí za to, že své děti možná špatně vychovali a potomci to berou tak nějak za normální – tudíž nemají potřebu o tom hovořit. Přitom jde o lidi ve věku, kdy ještě v generaci před nimi měli již rodiny a museli se starat nejen o sebe, ale třeba už i o malé děti.
Právníci řeší problémy s parazitováním mladých na rodičích ojediněle
Trendu si všímá například i právník Kolja Kubíček, i když upozorňuje na to, že více než z právní roviny, je třeba na něj pohlížet z roviny sociologické a morální. Po právní stránce se totiž takové případy řeší u advokátů prý poměrně ojediněle.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová