„Tak uvidíme, jestli všechny ty zprávy ohledně odvodů a mobilizace nejsou jen salámovou taktikou, anebo jestli jde o dlouhodobý a jasný plán,“ zamýšlí se vojenský historik Jiří Fidler, jenž sloužil v armádě jedenáct let, naposled jako vědecký pracovník Vojenského historického ústavu Praha. Posléze si ale oddychne: „Vzhledem k tomu, že už mi bylo šedesát, tak můžu být v klidu. Protože znám odbornou úroveň některých plukovníků a generálů, tak vím, že pod nimi bych v krizové situaci rozhodně sloužit nechtěl.“ Nicméně branná povinnost se vztahuje téměř na šest milionů žen a mužů v republice.

Branná povinnost a odvody

Branný zákon v případě ohrožení počítá s tím, že se z civilistů stanou vojáky v záloze lidé od osmnácti do šedesáti let, a to bez rozdílu pohlaví. Před odvodní komise by předstoupili i ti s takzvanou modrou knížkou a museli by respektovat aktuální rozhodnutí. Lékaři z Ústeckého kraje obdrželi čerstvě dokument, podle něhož by měli natrénovat, jak provádět odvodová řízení. „Dovolujeme si vás informovat o skutečnosti, že na den 18. 5. 2023 je plánováno provedení mobilizačního cvičení k ověření připravenosti a o proveditelnosti odvodního řízení, kde se rozhoduje o schopnosti občana vykonávat vojenskou činnou službu,“ píše se také v dokumentu.

„Doteďka trénovali s papíry po kancelářích a nyní chtějí vzít civily, aby jim pomohli s odvody. Nicméně armáda nemá žádné pořádné páky, jak to direktivně udělat. Proto je ten rozeslaný dokument takový uctivý,“ vysvětluje historik a autor desítek knih z Kladna.

„V  tomhle Česko hodně zaostalo. Do škol by se měla vrátit branná výchova, aby mládež byla připravená. Jinak by to mohlo dopadnout tak, že vyndá své chytré mobily a začne si googlit, jak rozdělat oheň,“ podotýká Amar Ibrahim, instruktor kurzů přežití firmy Outdoor Survival z Domažlic, jenž za bývalého režimu absolvoval běžnou dvouletou základní vojenskou službu. V současnosti prý má práce nad hlavu. Dovzdělává zájemce z armády, stará se o různé adepty kurzů o sebezdokonalení, ale přednáší i ve školách. V případě ohrožení by podle něj měl být stát připraven na různé scénáře

Alespoň částečná mobilizace?

Podle Fidlera stát zorganizovat alespoň částečnou mobilizaci v dnešní době nedokáže. „Vyhlásit jí může, ale tím celá mobilizace skončí. Nejsou kapacity k její realizaci. Společnost to navíc nebere vážně, což je další problém. A i kdyby odvedli třeba padesát tisíc mladých mužů, tak nebudou vědět, co s nimi, protože je nemají kam umístit, do čeho obléct a čím vyzbrojit,“ říká a obrací se do československé minulosti: „V září roku 1938 po vyhlášení mobilizace byla dána dohromady armáda čítající jeden a půl milionu mužů. Nicméně pro ně byly přichystány zásoby výstroje, zbraní, střeliva a přesně se vědělo, jak to udělat. Zvládli to během týdne. Dnes by to vyhlásili, týden o tom mluvili a pak by to pomalu utichlo. Nicméně jak tenkrát, tak i dnes, v čele generálního štábu stáli a stojí čtyři generálové.“

„Já nevím. Nejsem vojenský expert ani analytik,“ odpoví nejdřív ohledně tématu Amar Ibrahim, ale pak přece jen spustí: „Myslím, že ne. Ani nevím, co by těm lidem dali do rukou. Ani vojáci se základním výcvikem nejsou rychlokvašky. Člověk se musí sžít s fyzickou námahou, zbraní, nepohodlím, a tak dál. To není jen tak. Náš stát by se na to měl začít připravovat a pak to popříkladě udělat, ale ne, že to chce dělat hned. Kdyby měla přijít válka, tak si budou muset mladí kluci vyklepávat helmy z hrnců, což hovoří za všechno!“

V nové české obranné strategii, kterou má na Ministerstvu obrany na starost náměstek pro řízení sekce obranné politiky a strategie Jan Jireš, by se měly odrazit dvě poučení z války na Ukrajině. Dostatečné zásoby a schopnost mobilizovat. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz Jireš prohlásil, že nepředpokládá všeobecnou mobilizaci jako v roce 1938, a řekl: „Mobilizace neznamená jenom povolání vojáků a záložníků, ale znamená to v případě potřeby celkovou mobilizaci společnosti a ekonomiky, není to jenom o vojácích, je to i o všech zdrojích včetně třeba infrastruktury.“

Fyzická připravenost mládeže

Podle autora knihy Kurz přežití pro děti Ibrahima je na tom tuzemská mládež, co se týče fyzičky, hodně špatně. „Testy v armádě se musely zlehčit a my v kurzech jsme museli zkrátit vzdálenosti, protože si někteří už po třech kilometrech stěžovali, jak je to hrozný. Fyzička opravdu hrozně upadá. Stejné je to i se zručností. Když se na některé lidi dívám, jak drží třeba křesadlo, je mi do breku. Ale za to může celá společnost. Mládež je zvyklá ťukat do jemné klávesnice telefonu nebo počítače, ale šroubování nebo zatloukání hřebíku jí jde mnohem hůř,“ popisuje vlastní zkušenosti.

„Kdyby šlo o to být operátory dronů, kterých moc nemáme, vzhledem ke vzdělání a praxi české mládeže, tak bych v tom problém neviděl. To by nejspíš zvládli velmi dobře. Kdybychom ale od někoho dostali sedmdesát tanků, tak si nejsem jist, jestli by během roku mohly vyjet, protože si nejsem jist, jestli bychom dokázali dát dohromady sedmdesát posádek vycvičených v četě, rotě a praporu. Takové věci se musejí plánovat dlouhodobě. Nejde to dělat stylem, dostanu nápad, postavím armádu,“ sděluje Jiří Fidler a opět se ohlíží do historie: „To zkusil Hitler v roce 1935, ale měl opravdu dobře připravený základ. Roku 1939 vyhrával, protože měl technickou převahu. O několik let dříve by to mohl být problém. Nicméně všeobecnou mobilizaci byl schopen vyhlásit až v roce 1942.“

Když letos odborníci z Technické univerzity v Liberci po sto letech – v roce 1923 provedli testy tehdejší mládeže tělocvikář a sokol Emanuel Roubal se synem Janem, lékařem - testovali v některých českých školách fyzickou zdatnost mládeže, zaznamenali v síle a vytrvalosti rapidní propad.