Vítězné mocnosti rozhodly v srpnu 1945 v Postupimi také o odsunu německého obyvatelstva. „Z toho vyjmuli antifašisty, smíšená manželství. Vím, že mnohdy stačilo, když se například Čech zastal Němce, že mu za války pomohl a do odsunu nemusel. Záleželo, zda národní výbor uznal Němce za "národně spolehlivého", vysvětluje Jermář.

„Beneš počátkem války uvažoval o tom, že se některá okrajová území odstoupí po válce Německu, nacisté budou odsunuti. Tak mělo v republice zůstat jen asi milion Němců,“ objasňuje. Pak však přišel rok 1942, heydrichiáda, zejména vyhlazení Lidic. Což zapůsobilo v celém světě. „I Angličané začínají uvažovat o odsunu. Je zajímavé, že SSSR se k této myšlence přidává až později. V Postupimi rozhodly USA, Anglie a SSSR o transferu německého obyvatelstva nejen od nás, ale také z Polska, Maďarska, tuším i z Rumunska a Jugoslávie,“ konstatuje historik.

Nejvíce, asi čtyři miliony jich byly z Polska (Slezsko, Pomořansko), od nás asi 2,5 milionu, z Maďarska několik set tisíc. „Je nutné také připomenout, E. Beneš vyzýval, aby se odsun provedl humánním způsobem. K určitým excesům došlo hned po válce ještě před Postupimí,“ uvědomuje si senátor.

Odsunu předcházela válka a rok 1938

Z dnešního pohledu se na odsun podle jeho názoru dívat nemůžeme. „Předcházela mu válka, 360 000 mrtvých z Československa. A také rok 1938, kdy museli utíkat, či byli vyháněni Češi z okupovaného pohraničí,“ sděluje Jermář.

Při volbách 1935 volily Henleina  2/3 sudetských Němců, při komunálních volbách 1938 dokonce 90 procent. „V dnešní době nechť způsob odsunu i odsun zkoumají historici. Mám mezi sudetskými Němci mnoho příbuzných, jejich osudy jsou různé. Byli mezi nimi i antifašisté (sociální demokraté), kteří zůstali, či se vystěhovali až později sami. Druzí zažili odsun. Ale dnes s nimi i jejich dětmi vůbec otázku odsunu neřešíme, já jim nepřipomínám válku a rok 1938. A máme výborné vztahy,“ vysvětluje.

Beneš – dobrý politik

„Z mého pohledu hodnotím Beneše jako dobrého politika. Měl bohužel smůlu, že musel řešit situaci 1938, 1945 a 1948,“ míní Jermář. „Vůbec se nemluví o tom, že E. Beneš jako ministr zahraničí a později i prezident se přičinil o to, že u nás nalezli azyl po roce 1933 němečtí antifašisté i Židé,“ zmiňuje.