Politici se o zemědělství nestarají, protože jde o odvětví z hlediska volebních hlasů zanedbatelné. Pracuje v něm totiž jen 2,3 procenta občanů. Nicméně hospodářství ovlivňuje dost silně, čímž má vlastně dopad na všechny. „Když se politici nechají zvolit, měli by být voličům vděční a pracovat pro ně,“ sdělil agronom František Čuba na nedávné konferenci ve Zlíně, která se zabývala příštím dvacetiletím tuzemského zemědělství. Tam naznačil i několik cest, jak by se mohli sedláci do budoucna zachránit.

Centrály vědění a kytky

V podnětech, které do přednášky Čuba zpracoval se svým dlouhodobým spolupracovníkem Josefem Hurtou, je nespočet velmi odvážných nápadů. Strojové vybavení stárne, ropný zlom nastává, a tudíž to zemědělci do budoucna nebudou mít vůbec lehké. V Česku je přitom zhruba 45 000 zemědělských podniků různých velikostí. A co jim Čuba radí? Pod pojmem využití intelektualizovaných služeb se skrývá touha po vybudování sítě vědeckých pracovišť, která budou poskytovat zemědělcům aktuální zaručené informace z jejich oboru.

Zemědělci by se prý také měli zčásti přeorientovat na aktivity jako prodej vody, květin či hospodaření s odpady. Například velké množství květin je do Evropy dováženo, takže jde alespoň na starém kontinentu o díru na trhu. Navíc by měli podle Čuby založit a vést koncernové podniky, kde by byli sdruženi. Takto organizovaně by daleko lépe odolávali tlakům mezinárodních sítí supermarketů, které jim dnes diktují ceny. Prostě jde o přežití v globalizovaném světě. „Při veškeré úctě tohle není možné převést do současnosti. Považuji to za nerealizovatelné sociální inženýrství. Ve starých časech, tedy dvaadvacet let nazpět, to sice fungovalo nadprůměrným způsobem a vytvářelo přidanou hodnotu, ale čas trhnul oponou a jsme někde jinde,“ zkritizovala návrhy šéfka Suverenity Jana Bobošíková.