V jeho rodině už zkušenosti s onemocněním covid-19 mají skoro všichni, kromě plukovníka. Pavel Skácel patří sice k ohrožené skupině, covid se mu zatím vyhýbá. „Stejné to je i v zařízení, kde dnes bydlím. Je to těžké, ale snažím se dodržovat to, co je stanoveno a posilovat obranyschopnost organismu. Můj soused situaci trochu podcenil a žel na to i doplatil. I když byl očkován,“ popisuje.

   
Po roce opatření, epidemie v Česku neustupuje. Váleční veteráni, se kterými je plukovník ve výslužbě stále v kontaktu, už s ohledem na věk mají velké obavy. „Nemám dostatek informací, abych mohl zaujmout hodnověrné stanovisko. Jsou starší devadesátiletí veteráni, kteří odmítají vakcínu. Jiní zase spoléhají na její spásnou pomoc pro všechny. Jsou i tací, kteří slyšeli o velkém resetu společnosti světa a pandemii berou velmi vážně jako jeho začátek,“ popisuje náladu mezi nimi Skácel, který je bývalým vedoucím projektu Péče o válečné veterány.

Většina se shoduje na tom, že spoléhat jen na očkování není tou nejlepší cestou. „Ti, co se dostanou k informacím, si proto shánějí ivermektin nebo isoprinosin z Polska. Všichni jsme se (vládu nevyjímaje) s něčím takovým setkali poprvé. Obdivuji poslance a senátory, kteří se stále hašteří a vytloukají ze situace svůj pochybný volební kapitál. Jen doufám, že jim to elektorát na podzim sečte,“ dodává.

Skácel: „Mám štěstí, že je na blízku les a krásné stezky“

Množství strážníků v ulicích i na hranicích okresů. Debatuje se o přiměřenosti zákroků proti těm, kteří roušku odmítají. Plukovník ve výslužbě se raději drží zpátky. Mimo okres zatím nejel. Dodržuje vycházení jen v „přiměřeném okruhu“. „Mám štěstí, že je na blízku les a v něm krásné stezky. Na strážníky jsem občas narazil na cestách za nákupem,“ dodává. Své si myslí o nošení povinné ochrany úst na prázdné ulici. „Za stupidní považuji nošení roušky, kdy nikdo není na dohled v okruhu 10–20 m,“ dodává. Připouští, že celá situace ho právě nadšením nenaplňuje. Snažím se všemu čelit dobrou náladou, hudbou a hovory s přáteli „pomocí pojítek“.

Mužský hrdina, Lvi a kdo je „mimo realitu“

Stejně jako řadu dalších lidí i jeho dopálí, když vidí, že pravidla platí jen pro někoho. A jako člověk, který zprávy a situaci ve státě pečlivě sleduje, mu vadí jednání „mimo realitu“. V poslední době ho snad nejvíc naštvalo předávání Českých lvů. „Tak jako lidé, kteří ve vládě rozhodují překotně o opatřeních, tak i naše rádoby ‚smetánka‘ jsou trochu mimo realitu běžného života. Ten nezahrnuje rauty, oslavy a volby Lvů, ale každodenní snahu zajistit potřeby svoje a své rodiny,“ říká Skácel. Chápe ředitele ČT a další, co chtěli „udělat truc“ a trochu si vylepšit pošramocenou pověst. U ČT je to ale podle Skácela zbytečná snaha.

Připomeňme, že v souvislosti s předáváním Českých lvů nešlo jen o kritiku pořádání samotné akce. Ocenění představitelé po skončení přenosu před Rudolfinem kouřili a popíjeli kávu. Vyjádřil se k tomu i prezident Miloš Zeman: „Můj tiskový mluvčí Jiří Ovčáček reagoval naprosto správně povzdechnutím, že jsme nemohli realizovat státní svátek 28. října a já se ptám, je snad Český lev, který upřímně řečeno je spíš akcí pro snobskou sebranku, důležitější akcí než národní svátek?“