„Čeští vojáci ze SOG měli a mají moji absolutní důvěru. Byli to vynikající vojáci, kteří bojovali po boku mých mužů každý den,“ prohlásil velitel speciálních jednotek v Hílmandu, pod nějž jednotka SOG spadala, plukovník Richard Westley, držitel Válečného kříže a Řádu britského impéria. Zkušený britský voják také striktně odmítl, že by se muži SOGu zachovali v boji zbaběle, utekli a nechali tak své britské kolegy ve štychu. „Nepředstavitelné, nic takového se v době mého velení nestalo," tvrdí nekompromisně Richard Westley. České vojáky pak britský plukovník obšírně hájí v dokumentu, který s ním pořídil publicista Marek Polanecký. Ten má redakce ParlamentníchListů.cz k dispozici.
Westleyovo přímé svědectví tak zpochybnilo tvrzení některých českých médií o tom, že příslušníci SOG byli buď zbabělci, nebo válečnými zabijáky (což ovšem nejde logicky moc dohromady). „Bez českých vojáků ze SOG bych zkrátka a jednoduše nemohl v Afghánistánu dělat svoji práci," dodal plukovník Westley. Jeho slova přesně souhlasí s tím, co před časem prohlásil v magazínu Maxim bývalý polní velitel sogáckých bojovníků Lumír Němec. „Když jsme přijeli do Hílmandu, nikdo nás neznal. Když jsme odjížděli, Britové nás zdravili ‚Ahoj, jak se máš?’ a kérovali si obří znak naší jednotky mezi lopatky. Důstojník, který měl za sebou 21 let u britské armády a ze začátku nám moc nevěřil, nakonec přišel a řekl, že za celou kariéru nedělal s tak dobrými vojáky,“ tvrdí Němec.
Češi byli jako naostřený hrot mého meče, říká plukovník
Westley se je podle svých slov rozhodl nasazovat na „bodové cíle“, proti nimž pokládal Čechy za nejúčinnější. „Vždy jsem měl Čechy v záloze, připravené k okamžité překvapivé akci. Jako by byli naostřeným hrotem mého meče," líčí Westley. Během jedné z mnoha společných akcí mu pak SOG posloužil jako návnada, aby Britové mohli zaměřit minometnou palbu Talibanu a provést protiútok.
Plukovníka Westleyho zaujala mimo jiné technika, kterou byli Češi vybavení. Ocenil například střely RPG, kvůli nimž si Talibanci nejednou mysleli, že se dostali pod „přátelskou palbu“ vlastních jednotek a přerušili kvůli tomu boj. „Češi byli dobře vybaveni. Jejich čtyřkolky byly mnohem lepší než naše, vzadu měly velmi efektivní granátomety AGS-17. Stejně tak vaše Tatry, které doslova děsily bojovníky Tálibanu. Byl to velký autobus s velkými kulomety a pancéřovými pěstmi, a to Táliban nikdy neměl rád,“ hodnotí výzbroj SOGu Westley.
Sám také rád vzpomíná na jednu noční akci, kdy se SOG musel bránit obrovské přesile. „Probojovali jsme se do města zvaného Rahim Kalay a během noci jsme se dostali do obklíčení. Táliban proti nám vedl mohutný protiútok a dostal se k nám až na vzdálenost 10 metrů. Češi byli přímo okolo mě a mého velitelského štábu a odrazili Tálibance vždy, když se k nám přiblížili. Reálně hrozilo, že pozici neudržíme. Šest lidí mého štábu a dvacet českých příslušníků SOG tam prostě drželo pozici a bojovalo, dokud Táliban nebyl doslova zničen. Můj tlumočník mi říkal: „Slyším je ve vysílačce, jsou opravdu velmi blízko,“ a byl z toho opravdu nervózní. Podíval jsem se okolo sebe na české vojáky a pomyslel jsem si, že se nemáme čeho bát,“ připomněl si Wesley kritické okamžiky noční řeže, o které až dosud v České republice věděla jen hrstka zasvěcených. „Bojovali se mnou celou noc, chránili mě. Šli do bojového střetu jen proto, aby zachránili moje vojáky,“ dodal britský plukovník.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Blahuš