Návštěva prezidenta Mosambiku, která v tomto týdnu v naší zemi proběhla, měla významná mediální pokrytí. Kdo vlastně je Filipe Nyusi, který zamlada v Brně studoval vojenskou akademii ve stejné době jako soušasný prezident Petr Pavel?

Čeští politici během návštěvy deklarovali chuť k těsnější spolupráci s Mosambikem v oblasti obranného průmyslu, zdravotnictví, dopravy nebo obnovitelných zdrojů. Prezident Nyusi navštívil například Českou zbrojovku nebo Aero Vodochody. Místopředseda vlády a ministr vnitra Rakušan také zmínil oblast plynu, na který je Mosambik bohatý.

Existují souvislosti, která média příliš nezmiňovala a politici už vůbec ne. Prezident Mosambické republiky Filipe Nyusi do Česka zavítal jen pár dní poté, co v ruském Petrohradu zastupoval svoji zemi na summitu Rusko – Afrika, kde bylo dalších zhruba 40 představitelů afrických států.

Po summitu se setkal i separátně s ruským prezidentem Putinem a během bilaterálního jednání, jehož souhrn zveřejnil Kreml na svých webových stránkách, se oba prezidenti ujišťovali o spojenectví a dalším posilování vzájemných rusko-mosambických vztahů. Svědčí o tom i další vzájemné návštěvy a schůzky. Koncem letošního května navštívil Mosambik šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov, dříve před tím byl zase Nyusi u Putina.

Mosambický režim dokonce před čtyřmi lety využil služby ruských žoldáků z Prigožinovy Wagnerovy skupiny, kdy podle dostupných zpráv pomáhali vládě potlačit jakési povstání islamistů. Na svém portálu o tom tehdy informovala například americká CNN, která článek uvedla titulkem Ruští žoldáci tajně bojují v plynem bohatém Mosambiku. 

To ale není všechno. Západní média před lety přinášela informace o vraždách politických odpůrců, představitelů opozice nebo lidskoprávních aktivistů. Psal o tom například britský The Telegraph nebo organizace Human Rights Watch. Zprávy informovaly o podezření, že si vraždy u tzv. eskadron smrti objednávala Nyusiho vláda. Objevovaly se dokonce zprávy o mrzačení mrtvol umučených zajatců a další podobná zvěrstva. 

ParlamentníListy.cz se s dotazy obrátily na Ministerstvo zahraničích věcí, kancelář předsedkyně Poslanecké sněmovny a Kancelář prezidenta republiky, zda je podle nich v pořádku představitele takového režimu vítat s poctami, anebo zda naopak máme vybírat partnery podle našich zájmů a neřešit, s kým se baví oni.

Do okamžiku vydání článku dorazila do naší redakce pouze jediná reakce. Ministerstvo zahraničí v ní dává od návštěvy mosambického prezidenta de facto ruce pryč s tím, že všechno bylo v režii Hradu. 

„Jednalo se o prezidentskou návštěvu, Vaše dotazy proto prosím směřujte na Kancelář prezidenta republiky,“ sdělil pro ParlamentníListy.cz mluvčí resortu zahraničí Daniel Drake. Na doplňující otázku, zda Česká republika plánuje v reakci na návštěvu prezidenta otevřít v Mosambiku svou ambasádu, aby mohla zesílit spolupráci, jak bylo deklarováno, zatím odpověď nedorazila. 

Z kanceláře šéfky Sněmovny Markéty Pekarové Adamové, která mosambického prezidenta také přijímala, odpovědi nedorazily. Na otázky dosud nereagovala ani mluvčí prezidenta a šéfka hradního tiskového odboru Markéta Řeháková.

Europoslanec Mikuláš Peksa, který je stejně jako ministr zahraničí Jan Lipavský z Pirátské strany, má ovšem proti spolupráci s Mosambikem výhrady. „Přerušení diplomatických styků by mi přišlo jako přehnaná reakce, podobná akce se dělá zpravidla jako poslední krok před vyhlášením války. Každopádně nevidím důvod, proč bychom tady měli hostit kohokoliv, koho udržují u moci teroristé – což Wagnerova skupina zjevně splňuje,“ reagoval pro PL Peksa.

Podle bývalého elitního diplomata a pedagoga Petra Druláka bychom se měli s africkými státy bavit. „Nemyslím si, že bychom kontakty s představiteli těchto států udržovat neměli. Podle mě je dobře, že tady byl a bavíme se ze zeměmi z Afriky a snažíme se navázat kontakty, které jsme i v minulosti měli, ale byly zapomenuty a zanedbány. Je v pořádku se s těmi zeměmi bavit,“ zdůrazňuje na úvod profesor Drulák pro ParlamentníListy.cz.

„Objevuje se ale otázka, s jakým metrem budeme přistupovat k jiným státům, protože Mosambik je stát, který docela zásadním způsobem porušuje všechna možná lidská práva. Postava prezidenta je obviňována z nejrůznějších zločinů vůči představitelům opozice, o svobodných volbách se v Mosambiku vůbec nedá mluvit, a pokud tohoto prezidenta přijímáme s poctami, jaký důvod by potom byl nepřijmout třeba Lukašenka? Jaký důvod byl dávat lekce z demokracie Číňanům a dalším vybraným státům, které se třeba z nějakého důvodu nelíbí Spojeným státům. Ukazuje se prolhanost lidskoprávní politiky, to považuji za jeden problém. Další problém je, proč zrovna Mosambik? Jak jsem už řekl, obrat k Africe chválím, považuji to za důležité, ale Mosambik je země, kde nemáme ani ambasádu. Nejsme schopni tam rozvíjet nějaké ekonomické kontakty, o které jde především. Najednou sem dorazí prezident Mosambiku, který se pokud vím ani nesetkal s ministrem průmyslu a obchodu, což bych očekával. Pokud to myslíme vážně, měla se podstatná část agendy věnovat ekonomickým otázkám. Kladu si otázku, co bylo reálným smyslem této návštěvy, protože to vypadá, že tu není jediný reálný projekt. Nemáme tam ambasádu, žádné velké kontakty, takže se ptám, co nového se děje, že byla vybrána zrovna tato země? Přichází to k nám zvenčí? Setkáváme se s ním proto, že je třeba momentálně důležitý pro Američany, kteří v Mosambiku působili? Kladu tyto otázky kvůli nekoncepčnosti. Nechápu ani, jak by se případné projekty v místě reálně měly chystat, když tam nemáme velvyslanectví a Mosambik ho nemá v Praze,“ uvádí bývalý první náměstek ministra zahraničí. 

Zdůrazňuje i otazníky nad tím, proč nynější česká diplomacie kontakty s některými zeměmi odmítá a naopak jí nevadí africký režim podezřelý z vraždění politických odpůrců. „Takový dvojí metr je těžko udržitelný. Dáváme-li lekce z demokracie státům, které základní lidská práva a demokratické hodnoty porušují v mnohem menší míře než Mosambik, jak to tedy je? Jak to myslíme vážně s lidskými právy? Pakliže se ve východním Pacifiku chceme bavit pouze s demokratickými státy, jako je Jižní Korea, Tchaj-wan nebo Japonsko, abychom se vymezili vůči Číně, tak nám ale najednou nevadí někdo, kdo je geograficky blíž a lidská práva tam dostávají těžce zabrat? Pakliže je to návrat realismu do české zahraniční politiky, opuštění různých havlovských iluzí, tak to vítám, ale spíš to považuji za nekoncepční věc, která neponese ani nějaké reálné výsledky. Nevidím tam nic, nikdo nám nic nesdělil. 

„Docela mě pobavila hlavní teze, která se návštěvou prezidenta Mosambiku nesla, že pokud se nebudeme bavit s Afrikou, obsadí to tam Čína nebo Rusko. Česká republika není stát, který by těmto zemím mohl nabídnout něco, aby je tak odvrátil od Číňanů a Rusů. Takto uvažují Američané, ti na to mají, ne my. Pokud něco děláme my, měli bychom k tomu mít své vlastní důvody a nepřebírat velmocenskou rétoriku, na kterou nemáme. To je v českých podmínkách směsné,“ dodává profesor Petr Drulák.