O mediálním pokrytí uprchlické krize v Česku a Německu přišli diskutovat novinář Respektu Tomáš Lindner, bývalá korespondentka Newsweek Česko v Berlíně Pavla Francová, korespondent Sächsische Zeitung v ČR Steffen Neumann a vedoucí německé redakce Českého rozhlasu Till Janzer.

Diskutující se shodli na tom, že německá média zkraje uprchlické krize informovala o problematice jednostranně – novináři při pokrývání tématu razili „vítací“ politiku kancléřky Angely Merkelové. Převládající optimismus se začal drolit zhruba na přelomu října a listopadu, k definitivnímu obratu došlo po silvestrovských sexuálních útocích na ženy. Od té doby se v německých médiích objevují i negativní skutečnosti, které činí debatu o uprchlících různorodější.

Na české straně je situace trochu jiná. Neumann vypozoroval, že naše média přináší hlavně špatné zprávy o uprchlících, což občas vytváří kuriózní situace. „Moldava je bez uprchlíků, brzy o ně přijde i Cínovec,“ slavnostně hlásal v listopadu na titulní straně teplický deník. „Říkal jsem si aha… v Moldavě ale nikdy uprchlíci nebyli,“ podotkl k tomu novinář.

Dle Neumanna se jedná o reakci na odchod několika desítek uprchlíků z Blízkého východu, kteří byli ubytovaní v budovách na hranicích, v nichž dříve sídlili němečtí celníci. Uprchlíky měli možnost poznat i Češi, protože migranti chodili nakupovat na českou stranu, kam to měli nejblíže. Často je ale naháněli policisté, protože uprchlíci přecházeli hranice nelegálně a Češi jejich pohyb hlásili. V Moldavě prý uprchlické téma hodně rezonovalo, a tak se není co divit, že teplický deník přinesl titulek, v němž obyvatelům oznamuje, že už se s migranty potýkat nebudou. Zatímco Moldavané si nejspíše oddechli, uprchlíci si místo oblíbili, a dokonce prý stávkovali, když je chtěli přesunout jinam.

S tím, že česká média představují migrační krizi v negativním světle, aby zabránila příchodu uprchlíků, souhlasí i Till Jantzen. Podle něho si špatné zprávy můžeme přečíst zejména u médií, které vlastní soukromé osoby. Jednostranný pohled na uprchlickou krizi v tomto případě plyne z toho, že média často nemají zahraniční korespondenty a jen přebírají zprávy a informace z tiskových agentur a jiných médií. „Německo není moc daleko, dá se tam dojít podívat se, jak se s tím vypořádává. Jestli integrace funguje, nebo ne,“ povzdechl si Jantzen.

„Žádné české tištěné médium nemá stálého zpravodaje v zahraničí,“ přizvukoval Lindner, který tuto anomálii přikládá škrtům v rozpočtech redakcí. On sám si prý ale nemůže stěžovat, protože má v Respektu osvícené šéfy, kteří mu umožnili cesty do zahraničí. „Nejde jen čistě o peníze novinářů na cesty do zahraničí,“ navázala Francová s tím, že negativní titulky zkrátka na internetu, resp. sociálních sítích táhnou, o což soukromým médiím jde – aby zaujaly lidi a ti klikali na články. Negativní zprávy ale nejsou problémem jen v Česku. Neumann uvedl, že v Německu prý dokonce spustili kampaň s cílem dostat více pozitivních článků do médií.  

„Mám dojem, že donedávna v médiích vystupovali stejní lidé, to se změnilo,“ upozornil německý novinář. V Sächsische Zeitung to pozorují v názorové rubrice, kde se diskutuje o palčivých otázkách z různých úhlů, k čemuž prý pomohlo i zjevení protiislámského hnutí Pegida, které do debat vneslo kontroverznost. „Bohudík za utečence a Pegidu, že jsme se mohli jako novináři vyvíjet,“ soudí Neumann, podle něhož ale média na druhou stranu naskakují na vějičku kontroverzním výrokům, které některé veřejně činné osoby vypouští právě s tímto záměrem. Neumann to ale nepovažuje za správné, ohled by se dle něho měl brát i na váhu, jakou mají lidé ve společnosti. I proto kritizuje prostor, jaký dostával v médiích protiislámský aktivista Martin Konvička se svými radikálními názory. „Mám dojem, že zastupoval menšinu, na jeho akce chodilo málo lidí,“ vypozoroval novinář.