Pod Úřadem vlády funguje mnoho komisí, výborů a expertních týmů, které mají exekutivě pomoci a poradit, jak při naplňování výkonné moci, tak při návrzích legislativy, které vláda předkládá do Parlamentu.

Podle právničky Kláry Samkové jsou ale tyto odborné rady a komise Úřadu vlády v podstatě k ničemu – s výjimkou Legislativní rady vlády, která dohlíží na právnické formality návrhů, což je vzhledem k upadající právní kultuře naopak velmi potřebné.

Jinak je ale podle ní otázkou, k čemu tyto orgány vlastně jsou. „Pořád vykládají, jak máme šetřit, a živí se tu tolik orgánů, které nepřinášejí vůbec nic,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Samková.

Platí to zejména pro Radu pro lidská práva. „Výsledky činnosti této Rady jsou dlouhodobě naprosto neviditelné,“ říká Samková, která se jako obhájkyně pohybovala v mnoha kauzách, týkajících se lidskoprávní agendy. Nevzpomíná si prý, že by z tohoto orgánu někdy přišlo něco, co by mělo zásadní dopad na realitu.

Ještě větší problém pak nastává, pokud tyto orgány pojmou ambici dát onomu boji za lidská práva nějaký ideologický náboj. „Právo má tu blbou vlastnost, že je nedělitelné. Takže když se pokusíte mu dát nějaký ideologický nátěr, tak přestane být právem,“ vysvětluje Samková.

A z vládních expertních skupin se podle ní bohužel masově stala právě tělesa na prosazování ideologie.

To znamená, že je ovládli zastánci jednoho názoru, kteří o základních principech své ideologie vůbec odmítají diskutovat. „A když se v Radě, která má přicházet s nápady, neodehrávají bouřlivé disputace, stává se její činnost naprosto sterilní,“ dodává právnička.

Současná podoba vládních expertních týmů je velmi ideologická i podle Jana Gregora, který působí v Alianci pro rodinu a sleduje zejména dění kolem návrhu na „manželství pro všechny“. Ideologizace státní správy je ale podle něj širším trendem.

„Problém agendy lidských práv je, že tento pojem je zprivatizován úzkou skupinou lidí, kteří své politické požadavky a preference převlékají do hávu lidských práv, aby se o nich nedalo legitimně diskutovat,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz.

V těchto bojích se podle něj navíc potkávají zájmy dvou vlivných skupin. Za prvé to jsou úředníci, kteří usilují o co největší vliv a moc svého úřadu – a za druhé neziskové organizace, které otevřeně podporují a tlačí některé agendy.

Nemají místo v demokratické společnosti

Důkazem, jak je dnes chápáno působení v těchto vládních orgánech, je pro mnohé nedávná aféra kolem petice, vyzývající k „odvolání Aliance pro rodinu ze struktur státu“. Odpůrci této organizace, propagující konzervativní přístup k instituci rodiny, požadovali, aby ztratila možnost působit v těchto týmech, označovaných za „struktury státu“.

„Vyzýváme k odvolání organizace Aliance pro rodinu a jejích zástupců z poradních orgánů české vlády, ministerstev a dalších struktur státu,“ stojí v dopise. Poradní orgány si totiž kromě vlády samozřejmě zřizují i ministerstva.

Organizace podle signatářů výzvy vykonává činnost, která „nemá místo v naší demokratické společnosti, jejímž základem jsou základní lidská práva, svoboda a rovnost všech lidí“. Jen takové organizace podle výkladu signatářů mají právo na působení ve vládních týmech. Kvalifikačním předpokladem je podle nich hodnota „lidských práv“.

Lidská práva mají na Úřadu vlády svou vlastní Radu. Velký vliv v ní má celkem pochopitelně zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.

Někdejší úřednice několika ministerstev a opakovaná kandidátka za Stranu Zelených byla v květnu 2022 jmenována zmocněnkyní pro lidská práva. Kromě toho je Národní koordinátorkou pro adaptaci a integraci uprchlíků z Ukrajiny a současně ve strukturách Úřadu vlády působí jako náměstkyně ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka.

Nominována byla koalicí STAN a Pirátů.

„Vládní zmocněnkyně má funkcí několik, ačkoliv je nominant Pirátů a hnutí STAN, kteří kumulaci funkcí hojně kritizují,“ poznamenává Jan Gregor. Toho prý ale ještě více fascinuje životní dráha zmocněnkyně, která se oficiálně prezentuje jako „speciální pedagožka“, ačkoliv podle oficiálního životopisu působila ve škole pouze po střední škole jako vychovatelka. Od té doby prochází různými úřednickými posty.

„Skrze své působení ve státní správě a v totožné chvíli ve vedení neziskové organizace, kterou spoluzaložila (ČOSIV), prosadila nejzásadnější školskou reformu, tzv. inkluzi školství,“ upozornil na možný střet zájmů.

Zmocněnkyně Laurenčíková vystupuje na sociálních sítích jednak na svém profilu, a kromě toho i soukromě. A její soukromé komentáře poměrně jednoznačně naznačují, co zmocněnkyně vlády pro lidská práva považuje za důležité, a co nikoliv.

Například při sněmovní debatě o změně občanského zákoníku zavedením „manželství pro všechny“ vyjádřila názor, že některé názory vyslovené poslanci by neměly mít právo zaznít.

Diskriminační anti-LGBT zákon v Maďarsku a jeho následky, mezi které patří milionová pokuta za prodej knihy Srdcerváči, je ukázkou omezování lidských práv –? a to v zemi, která od nás není příliš daleko. Rovnost a lidská práva patří všem a je třeba je chránit.

— Klára Šimáčková Laurenčíková (@laurencikova_k) July 15, 2023

Ministr Dvořák, jehož je oficiálně náměstkyní, v jejích soukromých komentářích podle vyjádření pro ParlamentníListy.cz problém nevidí.

ParlamentníListy.cz opakovaně nabízely Kláře Šimáčkové Laurenčíkové možnost vyjádření, které nevyužila.

Klára Šimáčková Laurenčíková je v Radě vlády pro lidská práva oficiálně místopředsedkyní, předsedou je ale premiér Petr Fiala, který z titulu své funkce předsedá mnoha dalším podobným orgánům. Pozice jeho místopředsedkyně je tedy velmi silná.

Tato vládní Rada má celkem třicet členů. Polovina z nich zastupuje různé orgány státní správy, obvykle se jedná o ředitele ministerských sekcí, ale též třeba o ředitelku Úřadu vlády Janu Kotalíkovou nebo ombudsmana Stanislava Křečka.

Patnáct zbylých členů je vyhrazeno „občanské a odborné veřejnosti“. Díky tomu se na této Radě může ombudsman Křeček setkávat se svou bývalou zástupkyní Monikou Šimůnkovou, která je „občanskou“ radní. Podobně jako třeba Czeslaw Walek, šéf spolku Prague Pride a lobbistického projektu Jsme fér, který si klade za cíl změnit legislativu manželství pro menšiny.

Veřejnost zde zastupuje třeba i Kumar Vishwanathan, romský aktivista, nebo Pavla Čerychová, koordinátorka projektů pomoci migrantům. V Radě působí též třeba Adriana Dergam, bývalá zahraniční redaktorka České televize, která poté odešla dělat ředitelku společenské odpovědnosti do korporace Vodafone, odkud ale odešla v roce 2020.

V Radě vlády pro lidská práva jsou k vidění i některé mediálně známé tváře, třeba exministr Daniel Herman, bývalý velvyslanec Martin Palouš nebo chartistka Kamila Bendová.

Kromě této Rady působí na Úřadu vlády ještě další skupiny, ovlivňující legislativní proces i exekutivní rozhodování v lidskoprávní agendě.

Jde konkrétně o Radu vlády pro národnostní menšiny, dále je zřízena Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (obě pod předsednictvím premiéra Fialy a reálně řízena místopředsedkyní Laurenčíkovou), Rada vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí (výkonným místopředsedou je v tomto případě národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil) nebo Vládní výbor pro osoby se zdravotním postižením.

Rovněž je pod Úřadem vlády zřízena Rada vlády pro rovnost žen a mužů. 42 členů pracuje stejně jako další vládní odborné orgány pod předsedou Petrem Fialou a výkonnou místopředsedkyní Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou.

Druhou místopředsedkyní je Marta Smolíková, zástupkyně spolku Česká ženská lobby. Někdejší nominantka Strany zelených do Fischerovy úřednické vlády a přispěvatelka Deníku N byla v minulosti ředitelkou Knihovny Václava Havla, za jejíhož vedení vznikl celosvětový projekt Lavička Václava Havla. Dnes je kromě působení ve vládních orgánech členkou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a mimo tyto úřední funkce ředitelkou neziskových organizací Otevřená společnost a Česká ženská lobby.

V Radě působí zástupci spolků prosazujících práva žen, jako je Český svaz žen, Fórum 50 % nebo ROSA – centrum pro ženy, jakož i zástupci sexuálních menšin. Magistra Johana Jonáková třeba reprezentuje spolek Gender Studies nebo Petr Josef Ligu otevřených mužů. Ten učí muže kultivovat sílu a pracovat s agresí, stejně jako je učí „zodpovědnému partnerství a rodičovství, profesní seberealizaci i společenské angažovanosti“.

V Radě působí i několik členů a členek, označených bez funkce jako „nezávislá odbornice“ či „nezávislý odborník“. Jednou z nich je například právnička Lucia Zachariášová, která zastupuje lobbistický projekt Jsme fér.

ParlamentníListy.cz zajímalo, jak tento střet zájmů lobbující právničky a nezávislé expertky řeší. Naše otázky prozatím zůstaly několik dní bez odpovědi, ale pokud JUDr. Zachariášová bude mít zájem, budou do textu doplněny.

Otázka střetu zájmů je o to aktuálnější, že Lucia Zachariášová působí i v dalším vládním poradním orgánu, dokonce jako předsedkyně. Jde o Výbor pro práva LGBTI+ lidí.

Na rozdíl od jiných vládních orgánů zde není předsedou zástupce státní správy, ale nominantka organizace Jsme fér – koalice za manželství. Tu jsme podrobněji představili nedávno.

Jednotlivé neziskové organizace, které na lobbistickém projektu participují, mají své zástupce v Radě rovněž. Tomáš Ignác Felix zastupuje organizaci Logos, Jiří Procházka spolek Proud a Kateřina Saparová samotnou organizaci Prague Pride. Na činnosti Jsme fér se podílí též právnické sdružení In-Iustitia, zastoupené v Radě Petrou Naskosovou. A na aktivitách této „koalice pro manželství“ se výrazně podílejí také dva další členově Rady vlády pro práva LGBTI+ menšin. Mladý influencer Kryštof Stupka nebo badatel v oblasti queer Zdeněk Sloboda, který ale oficiálně zastupuje svého zaměstnavatele, Univerzitu Palackého.

Jak slaďuje rozdílné zájmy lobbisty, akademika a poradce vlády jsme se zeptali i Zdeňka Slobody. I jeho vyjádření jsme připraveni dát dohodnutý prostor.

Jedni musí leštit kliky, druzí mají kartičku na vládě

Pokud ideologicky vychýlené orgány navíc zřizuje vláda České republiky, vytváří tak podle Samkové vlastně neférový lobbing. „Vláda si takto určuje své preferované lobby, které mohou za své zájmy bojovat přímo z Úřadu vlády, zatímco jiné musí konvenčně leštit kliky,“ dodává k tomu pro ParlamentníListy.cz právnička.

Což je podle ní velmi neférový a nesportovní přístup. „I ty by měly by mít stejnou pozici jako ostatní. Ať si obíhají poslance, vydávají tiskopisy, formulují stanoviska, přesvědčují veřejnost. To je lobbing.“