Rodina Petráňových z Ústeckého kraje patří mezi ty, které by teoreticky neměly mít s proklamacemi vládního kabinetu problémy. Manželé Jaroslav (hasič-strojník na letišti) a Šárka (podnikatelka v maloobchodu) jsou oba celý život pracovně aktivní, od nového roku si přijdou na navýšení příspěvku na druhé dítě. Jaroslavův bratr, hasič a vzděláním elektrotechnik, Milan, má rovněž dvacet let stálé zaměstnání, kde se může těšit na vyšší daňové úlevy, jelikož má po rozvodu v péči dva syny. Všichni, včetně babičky, mají také vyřešen problém s bydlením, jelikož se starají o dvě nemovitosti, v klidné a nepřizpůsobivými živly nepoznamenané části jinak ekologicky pošramoceného kraje.

Přesto se ani v jejich očích česká společnost, potažmo politika, nejeví jako ideální, jak ParlamentnímListům.cz prozradili během letní siesty v obci Kryry-Stebno na Lounsku, nedaleko níž sídlí mimochodem jedno z loni otevřených azylových center pro uprchlíky.

Co si jako představují za těch pár stovek?

Jednou z novinek uplynulého týdne je právě vládou schválená sleva na dani. „Příští rok by ve srovnání s letošním rokem měla na druhé dítě stoupnout o 200 korun měsíčně a na třetí a každé další dítě o 300 korun měsíčně,“ ohlásil premiér Bohuslav Sobotka. Daňová úleva, která tedy přináší nově při druhém dítěti 2400 korun ročně navíc, nechává přítomné dospěláky chladnými. „Co si jako představují? Je to nic. Jako to nesmyslné zvýšení důchodů o padesát kaček,“ zanívá od dvaačtyřicátníka Milana Petráně. Za starší generaci se vyjadřuje seniorka Dáša, vyučená zahradnice a bývalá vedoucí prodejny potravin: „Zvýšení důchodů, to byl výsměch. Všechno je přitom čím dál dražší. Manželé to mohou tahnout ve dvou, ale když člověk zůstane sám...“ Podle matky dvou dětí Šárky dnes důchodci „ ještě musí pracovat, aby vůbec přežili“.

„Je to výsměch mladým rodinám i důchodcům, kterých bychom si měli vážit, ocenit je, protože celý život pracovali a přispívali do sociálního systému, který by jim nyní měl solidaritu vracet,“ dodává Milan. Podle něj, přestože na syny ve své péči výživné řádně dostává a nepatří mezi skupinu obyvatel ohrožených sociálním vyloučením, právě situace samoživitelů a samoživitelek v naší zemi není růžová, ačkoliv jde o téma mnohem závažnější. „Zálohované výživné nejsou schopni vyřešit několik let. A to přitom chybí na dítě i statisíce a nikoho to nezajímá!“ upozorňuje, kam by měla pozornost vůči dětem a rodičům skutečně směřovat. „Řeší kraviny, ale to důležité vůbec. Proto by to měli položit,“ shrnuje.