„Střet zájmů tam nikdy nebyl deklarován a potvrdil to kontrolní odbor v době, kdy jsem z fondu odešel," brání se Frydrych v Hospodářských novinách. Jeho otec se zkrátka shodou okolností účastnil soutěží, které fond vypsal.

Při nákupu měl ovšem Jiří Frydrych štěstí, nakupoval od syna velmi levně. Od několika lidí totiž odkoupil takzvané restituční nároky. Jedná se o smlouvy, podle nichž stát dává restituentům náhradní pozemky v případě, že ty původní už není možné vrátit. Vlastník těchto smluv pak nemusí o prodávané pozemky soutěžit, ale nakupuje za vyhlášenou cenu.

Rodinné obchody se odehrály dávno a v Liberci to zvorali radní, říká Frydrych

„To bylo dávno, už to nejsem schopen rekonstruovat," říká Frydrych. Nevzpomene si ani, jak to, že jeho otec získal výjimku od Pozemkového fondu a mohl od státu nakoupené pozemky prodávat. Povinnou nabídku pozemků na zpětný odkup státnímu fondu Frydrychovi staršímu přitom liberecký pozemkový fond, kam patří, zakázal následkem bleskového zásahu z Prahy.

Rodinné obchody přitom nejsou jediným ošemetným prodejem z dílny Michala Frydrycha. V roce 2004 jeho fond prodal 8,4 hektaru pozemků, o kterých bylo již několik let zřejmé, že budou potřeba na vybudování běžeckých tratí pro lyžařský šampionát, který se v Liberci pořádal.

Realitní firma koupila od Frydrycha pozemky za 124 tisíc korun a při zpětném prodeji si přišla 8,4 milionu a ještě dostala 5 domů v centru Liberce navrch. Frydrych je v tom ovšem podle svých slov nevinně, chyba je na straně libereckých radních: „Nepřišly pokyny z radnice, že ty pozemky nemáme vydávat. Ke všemu existují doklady s razítkem magistrátu."

Čtěte také:

• Dal sbohem Česku, je mu dobře. Vyhozený úředník mezi antilopami

• Pozemkový fond a úřad se sloučí, rozhodl Fuksa

• Sněmovna schválila letošní rozpočet Pozemkového fondu