„Věřím, že je záměrem Stvořitele, aby se Země doplnila; ale určitě jen zdravou, ctnostnou a šťastnou populací, ne nezdravou, začarovanou a bídnou.“

Robert Malthus, An Essay on Principle of Population. 1798

„Příroda je moudrá, pomůže si sama,“ tvrdil můj starý přítel, povoláním lékař. Nezastíral tím svou nechuť nebo neznalost, ale limitoval tím své úsilí, pokud by bylo neadekvátní výsledku nebo by výsledek nepřijatelně deformoval budoucí vývoj. Jako lékař nikdy neklasifikoval kroky přírody, zda jsou dobré, nebo špatné. Věděl, že všechno zlé je pro něco dobré. Věděl, že přirozenou součástí života je i nemoc i smrt, která život ukončuje. Vždy. Věděl, že základem imunity je soužití organismu s prostředím. Čistota je půl zdraví, ale špína celé. Léčení považoval za odpor vůči přirozenosti vývoje, jehož následků nejsme schopni dohlédnout a kterého se musí užívat jako šafránu. Žít zdravě podle něho bylo cestou k dokonalosti vztahu s přírodou, vzít si aspirin bylo jako popřít Boha, kdyby existoval.

Farmaceutické koncerny jdou kvůli jistotě zisku přesně opačným způsobem. Nechtějí vyléčit, ale jen léčit. Od jednoduchých a levných léků pro všechny, dostupných v minulosti (kyselina actylosalicylová) z kůry vrby bílé a jejich aplikace (v případě aspirinu jako širokospektrálního analgetika, antipyretika, antiflogistika a antitrombotika) se vrhly na obrovsky náročný chemický i biotechnologický výzkum, který zkoumá stavební kameny a mechanismy metabolických účinků a představuje špičkové léky, o kterých obvodní lékaři nevědí a které si může dovolit pouze někdo.