Plné igelitové tašky v tramvajích znamenají, že pravděpodobně je někde výprodej či AKCE. Omladina se hemžení především starších lidí směje, ale až tihle teenageři dospějí (dospějí-li mentálně vůbec) a začnou se starat o své rodiny, rovněž budou shánět, co je kde levnějšího. Takový je život, jak nám řekl jeden z účastníků pravidelných tramvajových výjezdů.

Prý: Jezte zdravě!

Starší paní se pak podělila se svým názorem: „Myslím, že dnes jsou některé potraviny dražší. Je třeba zjišťovat které, takže my, co už jsme důchodci, listujeme různými letáky a zjišťujeme, co je levnější. Pak si musíme také všímat toho, jestli to není třeba jiná hmotnost. Je toho méně a vypadá to, že je to levnější, ale opak je pravdou. A musíme číst návody, složení; je to úplná věda,“ posteskla si paní a pokračovala: „Jindy se přišlo do obchodu, něco se vzalo – co se brávalo pět deset let. Teď je to pomalu na celé dopoledne v supermarketu. Určitě se vyberou levnější potraviny, zvláště v akcích. Divím se, když se chce, aby se jedly potraviny, které jsou zdravé, například ryby, ale ty málokdy zlevní. Ty zdravé potraviny by měly být levnější, aby lidi byli zdravější, a tím by ušetřili i na zdravotnictví,“ postěžovala si upřímně.

Nižší DPH rovná se vyšší cena

„To bylo keců, že se sníží DPH a že to bude levnější, ale ono je to dražší,“ nebral si servítky starší pán, prohlížející si v samoobsluze složení paštiky v kelímku. Mezi regály jsme mohli i fotit, za což by nás v hypermarketu hned vyvedli… „Vždycky je to jenom dražší. Neznám, které pako by to zlevnilo. Všichni by chtěli vydělávat. A tak zvednou cenu alespoň o korunku nebo padesátníček. A nejlepší jsou ceny 4,95 nebo 7,88 nebo 12,90 korun. Ale vždyť přece už nemáme halíře. Co to tady zkouší? Alespoň opticky. Těch 12,80 vypadá lepší než 13. Nakupovat je dnes věda, ale kam se hrabe vesnice na město! Tam jsou přinucený, jsou obětí jednoho dvou krámků. Žádná pořádná kontrola. Na supermarkety nikdo pořádně nepřijde na kontroly, to se bojí, ale po těch malých, to se šlape, že!“ A stejně je zbytečné se rozčilovat, je to prý pořád stejné, jako když hrách na stěnu hází…

Nakupovat do zahraničí?

Rozložitý čtyřicátník, který kouřil na chodníku před obchodem, byl evidentně potěšen, že může říci svůj názor: „Ceny lezou pořád a pořád nahoru, nic nepadá dolů. Tady nemá cenu nic kupovat. Nejlepší je jezdit do Německa, Polska, Rakouska, dokonce i do Maďarska. Člověk nasedne, jede a přiveze si plný auto. A nebo akce ve městě, tam prorabuju hypermarket, naložím, až se tam pomalu ani nevejdu a nejsem vidět. A ještě něco vezmu sousedům. Takhle si pomáháme. Tady jsem viděl, že brambory stály u zemědělce, prodej ze dvora, 8,90 korun a v marketu je mají o deset korun víc. A jak se zdá, je to každému úplně jedno. A navíc hnus. Kvalita hrozná, všichni na nás kašlou a žereme ty nejhorší sračky a politici jen kecají, že je to výborné, že to hlídají a mají pod kontrolou. Prd maj! Nic nemaj, každej je očůrá, i ten sebemenší market je očůrá,“ rozhorlil se muž.

„A když to bude takhle dál, tak lidi nebudou kupovat ani české výrobky, protože je to drahé. A navíc, ze zahraničí i od nás kvalita žádná sláva. Je tady osmnáct dvacet druhů jogurtů. Ale když malej pribináček stojí šestnáct osmnáct korun, takovej prťavej a dítě udělá ham ham a má to v sobě. Tady se honí kšefty ve velkém stylu, odvádí se peníze do zahraničí a výrobci řvou, že nemají pořádně zaplaceno. Kde tedy jsou ty peníze? A to není jen o potravinách! I oblečení, to jsou ceny neuvěřitelné. Když se někomu vyplatí letět nakupovat značkové hadry do USA, ale ono stačí Německo, Polsko. Značkové věci a jsou o polovinu levnější než u nás. Navíc nepříjemné prodavačky, které tam čučí a nemají co dělat. (…) Ceny vysoké, mzdy nízké a pak se divíme, že se kupují méně kvalitní věci, ale co mají lidi dělat? Tak kupujou sračky. Když máme tři kluky, tak ti asi nesežerou dva rohlíky, ale rovnou na posezení deset. A když stojí 3,50, tak si to spočtěte. A ten papundeklovej za dvě koruny se nedá po pár hodinách ani ukousnout. To aby důchodcům vypadávaly protézy ráno v poledne i večer. A co je vlastně zdravé? Každý říká něco jiného. A bude hůř!“ típl rozčileně cigaretu o omítku.

Co udělá „pár gramů“

A pak jsme narazili na hloubavého zákazníka: „Je zajímavé si najít ve starých novinách letáky z doby před dvěma třemi lety. Hned uvidíte, kolik co stálo tenkrát a jak je to dnes. A ještě jedna věc – kolik to vážilo tenkrát a kolik dnes. Najednou zjistíte, že jste třeba kupovali čaj, který měl dvougramové sáčky a dnes jsou 1,75 gramu; a ty velké firmy to již dokáží dát dokonce na 1,5 gramu. V podstatě se to tváří, že je pořád stejná cena, ale je toho méně a méně. Tak třeba tyčinky Deli, Bounty, když se podíváte, jakou měly hmotnost tenkrát a jakou nyní, tak jste z toho zděšeni. Výrazně se tedy nezdražilo, ale když se podíváme na hmotnost a cenu, tak se zdražilo – a zatraceně.“

„Dnes většina supermarketů přešla na to, že všechno stojí nějaké šílené ceny. Pak je zboží v akci, ve které stojí ty normální původní ceny, na které jsme byli zvyklí. V podstatě se dnes již nevyplatí cokoliv mimo akce. Hypermarkety jsou z toho nešťastné, že musí dál dělat slevové akce, letáky... V podstatě se uzavřely do jakéhosi kruhu, ze kterého není úniku. Zboží, které není v akci, se neprodá. Měli bychom se také více zajímat, kolik průměrně měsíčně zaplatíme za jídlo. Nemyslím cenově, ale kolik je to procent z našich peněženek. Když se podíváme na západ od našich hranic, tak tam to v podstatě dnes stojí stejně, jen ty platy jsou kapánek po přepočtu jiné. Opticky tedy draho není, ale ve smyslu toho, co si můžeme koupit za průměrnou mzdu, tak je tu zatraceně draho v porovnání se zahraničím,“ vysvětloval pečlivě muž.

Nafouknuté obaly a metr „toaleťáku“

„Bývalo dobrým zvykem, že bylo zabaleno sto gramů salámu v těch originálních obalech. Dnes je oblíbeným trikem devadesát nebo osmdesát gramů a některé firmy dělají balení na 75g. Ale tváří se, že to stojí pořád stejně,“ sypal příklady jako z rukávu a pokračoval: „A nebo toaletní papíry v akci. Kupujeme opravdu v akci? Najednou člověk zjistí, že když se podrobně začte, co obsahuje balení, zjistí, že kupujeme od 18,75 do 21,5 metru délky v jedné roli. Ale nikdo nám to na cenu ústřižku nepřepočte. Pak se stane, že si koupíte osm rolí za nějakých padesát korun – a všichni se o to pomalu perou – ale když toho je 18 metrů, tak díky počtu balení jakoby tam jedna role chyběla. Oproti jiným balením, ale tváří se, že jde o akci. Také třeba čistící prostředky, kde bylo zvykem litrové balení, třeba Savo nebo Domestos. Najednou jsme na 0,75 litru! Občas si s námi výrobci hrají. Třeba oblíbená Studentská pečeť – nebývala kdysi dvousetgramová? Dnes má už jen 180 gramů. I tak je zlevněná ze 45 korun třeba na 24,90 korun. Ale to není těch 24,90 nebo kdysi 22 korun, tolik stála ta dvousetgramová před dvěmi třemi lety. Zdražilo se! Plíživě, nenápadně, ale zdražilo. Nu a obaly – je tam toho méně, ale jsou nafouknuté, takže máte pocit, že si toho kupujete více, je to velké, méně se toho vejde do nákupního vozíku.“ Posteskl si muž pravděpodobně technického vzdělání.

Takže, měli bychom do obchodů chodit s lupou, skenerem čárových kódů a také s metrem (alespoň krejčovským)?