Ačkoliv příběh paní Hany, jejíž totožnost redakce zná, ale nechce, aby její celé jméno někde figurovalo v médiích, je velmi těžké ověřovat i z druhé strany, je však nutno říci, že některé postupy, o kterých hovoří, jsou zaznamenávány v celé další řadě jiných případů – takže není důvod jim nepřikládat vážnost. Redakce nemůže ani posoudit, do jaké míry je ve skutečných možnostech sedmačtyřicetileté Hany své závazky splatit a do jaké míry by to mohla být i taktika, jak se jim vyhnout. Přesto nelze ani tento příběh - v konfrontaci s tím, jaký systém ve vymáhání exekucí v Česku panuje - brát na lehkou váhu.

„Naposledy, když jsem s vaší redakcí hovořila a pak následně vyšel článek o anonymním telefonátu, který mě chtěl od mých aktivit v boji proti exekucím v Česku odradit, jsem skutečně ze strachu tyto své aktivity pozastavila. Byla jsem znepokojená skutečností, že mi bylo anonymně voláno na můj soukromý mobil, kde telefonní číslo znají jen mí přímí blízcí a pár lidí zainteresovaných z médií, kteří získali mou důvěru, jelikož se mi medializací, leč marně, snažili pomoci. A toho si cením. Avšak bylo ještě hůř a dostavily se skutečně problémy, které mi byly jistým anonymním hovorem důrazně a přesně naznačeny,“ popsala sedmačtyřicetiletá Hana ParlamentnímListům.cz.

Původní exekuce, na základě které byl Haně obstaven dům, účet i invalidní důchod, byla náhle na žádost oprávněného prý předána druhé exekutorské kanceláři na jih Moravy. Ta opět vyrozuměla ČSSZ o obstavení jejího důchodu a ihned poslala Haně výzvu k úhradě celé dlužné částky, a to do třiceti dnů od převzetí zásilky, kdy v poučení nebylo dovolání přípustné.