„Varovala jsem před omezením svobody slova, hysterií a spuštěním udavačství. Dlouho to netrvalo a máme to tady. Snad nejlépe to vystihuje vtip, který si lidé posílají – Za co sedíš? Ale pustil jsem lidem Mrazíka...“ uvedla Marie Benešová, ministryně spravedlnosti v Rusnokově a Babišově vládě. „Na tento trend pohlížím jako na politováníhodnou vlastnost, která náš národ provází od c. a k. Rakouska, přes německou okupaci, padesátá léta, rok 1969 následně až dodnes,“ konstatoval Stanislav Křeček, veřejný ochránce práv (ombudsman).

„Určitý typ lidí se projevuje za všech režimů. Takoví horlivci se za každou cenu snaží prezentovat jako ti správní, jako ti lepší, jako ti uvědomělejší, jako ti, co si zaslouží ocenění. Ničí to společenské klima, vztahy, přátelství a atmosféru elementární důvěry. Jejich jednání nastoluje atmosféru strachu, opatrnosti, zalézání do svých ulit. Diskuse přestává existovat, už se smí jen fandit. A doplnila bych, že vůbec nejde o udávání kvůli údajným sympatiím s Ruskem a jeho režimem, k udání některým horlivcům stačí i nedostatečné sousedovo či kolegovo projevované nadšení z jednostranné propagandy. Nebojme se odlišných názorů. Bojme se názorové jednoty. Ta smrdí,“ upozornila Daniela Kovářová, ministryně spravedlnosti ve Fischerově vládě, prezidentka Unie rodinných advokátů. 

„Je to chování lidí, kteří by chtěli napomáhat tomu, co vnímají jako dobro, ale protože nevědí jak, udávají ty, co z jejich pohledu páchají zlo a mají pocit, že jsou takto užiteční. Je to samozřejmě patologie, ale v našem chování ji najdete již po staletí. Bohužel,“ vysvětlil sociolog Vojtěch Bednář.

„Považuji takovéto udávání za neuvěřitelný pokles naší morálky. Myslím, že to lidé často dělají i účelově s tím, že si tím sami pomohou. Já s tímto nesouhlasím, nikdy bych nikoho nenahlásil nikam, i kdyby říkal cokoliv. Myslím si totiž, že udavačství je to nejhorší, co může být. Dnes máme problém s tím, že jiný odlišný názor se považuje za něco, co je nepřípustné. Názor, který není v souladu s mainstreamem, považujeme pomalu za vlastizradu. Je to neuvěřitelná situace a mám s tím velký problém. Svědčí o tom i zakazování koncertů Jaromíra Nohavici jenom proto, že nevrátil jakousi medaili. Toto všechno spěje k tomu, že národ se propadá do neuvěřitelné morální bídy,“ řekl Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR.

„Hledání vnitřního nepřítele a hon na čarodějnice. Toho není ušetřena ani demokracie, což dokazuje mccarthismus v USA,“ konstatoval Zdeněk Koudelka, právník a bývalý poslanec. „Sympatizování s agresí Ruska na Ukrajině považuji za projev zla, závisti a sobectví. Ale na donášení jsem nikdy nebyl,“ sdělil Ondřej Veselý, bývalý poslanec ČSSD.

„Historie se prostě skutečně opakuje. Zřejmě mnozí zapomněli, nebo už asi nezažili, že se právě i zde dlouho netolerovala názorová pluralita. Ano, válka je hrozná. Všude. Ať se bombarduje kdokoliv! Ale postoj – jeden národ, jedna říše, jeden vůdce – trochu dost smrdí, nemyslíte? Ale jak vidno, zase někomu chybí. A to už vůbec není sranda. Natož demokracie,“ domníval se Jiří Koskuba, primář interny v pražské nemocnici Na Bulovce, bývalý poslanec ČSSD.    

„Válka je sviňa největší a všichni, kdo ji vyvolávají si zaslouží potrestat. Jsem asi naivní, ale rád bych viděl na lavici obžalovaných vedle Putina, všechny ty prezidenty a premiéry USA, Francie, Velké Británie, Itálie, Kanady, Izraele, Saúdské Arábie, Jemenu, Afghánistánu, Sýrie, Libye, Iráku, Íránu za posledních 30 let, kteří vyvolali války a lidské utrpení. Ale určitě jsem na mnoho konfliktů a válek zapomněl a mnohdy jsme i zapomněli či ztratili úctu k životu, když se umírá daleko od nás. Bohužel! Hodnocení udavačských tendenci jednotlivců, kde míří vaše otázka, je spíše pro psychology. Co nutí jedince činit takové kroky? Je to strach, snaha zavděčit se nebo potřeba zvýšit svou důležitost a sebevědomí. To jsou otázky, které bude třeba hodnotit. Co nutí vysokoškolského pedagoga uplatňovat princip kolektivní viny a odmítat ruské studenty. Co nutí obchodníka dát si na dveře cedulku Rusům vstup zakázán? Pan Sigmund Freud by asi řekl trauma z dětství, zneužívání, šikana nebo sexuální frustrace z vlastní osobnosti. Nevím, ale co vím, je, že za válku vždy mohou ti nejvlivnější a nejbohatší. Ne nadarmo se říká – politici válku začnou, boháči na ní vydělají a chudáci ji zaplatí ztracenými životy. Že mezi námi jsou nemocní, i duševně vyšinutí lidé, je zřejmé, ale co z nich dělá nebezpečné jedince, je pozornost médii, které těmto excesům věnují prostor. A to bohužel ještě v pozitivním podání nebo aspoň se snahou objektivizovat takové jednání okolnostmi. Svět pana Orwella je nám bohužel blíže, než si mnozí myslí,“ napsal bývalý poslanec KSČM Leo Luzar.

„Ano, v některých lidech jsou totalita a její praktiky zažrané jako v koze. Neobolševická vláda Petra Fialy jim k tomu navíc vytváří úžasný prostor. Nikdy by mne nenapadlo, že zpátky do totality naši zemi obrátí vláda ODS. Ta ODS, kterou jsem kdysi v roce 1991 spoluzakládal. Je to bezmezná ostuda jak ODS zdegenerovala,“ myslel si Petr Štěpánek, nyní 1. místopředseda Trikolory.

„Z mého pohledu je celá ta situace velmi nešťastná a představuje obrovské riziko pro směřování demokracie v naší republice. Sám odsuzuji ruskou agresi a prezidenta Putina, nicméně zároveň jsem si téměř jistý tím, že naše veřejnost je informována velmi tendenčně, minimálně tak, že některé zprávy, které neodpovídají tomu správnému pohledu na ukrajinskou krizi, bývají zamlčovány nebo upravovány. Naprosto skandální mi přišla třeba omluva ČRo za vystoupení bezpečnostního analytika Kollera v jejich pořadu. Ten člověk byl dotázán a řekl svůj názor. I mně přišel kontroverzní, ale je třeba respektovat i názory lidí, se kterými nesouhlasíme. Naopak bychom se jimi měli zabývat, protože to nás posune dál. Pokud někdo napíše něco proti Ukrajině, nebo naopak bude vychvalovat ruskou agresi, ať si na to každý udělá názor sám. Já si o něm mohu myslet, že upadl na hlavu, ale jakkoli ho udávat a usilovat o to, aby byl za svůj názor perzekuován, to je proti mému vnímání demokracie a svobody slova a názoru. Zásadně nesouhlasím ani s plánovaným zákonem, na základě kterého bude moct vláda vypnout dezinformační weby, které, jak říkají, poskytují lživé informace. Kdo bude rozhodovat o tom, co je lež a co pravda? Nějaká Rada moudrých? Nebo už jsme tak daleko, že zřídíme Orwellovské Ministerstvo pravdy? Tohle fakt smrdí, pozor na to!“ varoval Martin Hermann, středočeský zastupitel hnutí ANO.

„Lidi sympatizující s agresí Ruska (nejen) na Ukrajině nechápu a vyhýbám se jim. Není nic jednoduššího a pro duševní hygienu nutnějšího než ignorovat lidi zlé a hloupé. Na druhou stranu plně respektuji právo zlých a hloupých lidí říkat svoje názory. Za své a na svém. Udávání a trestání za neposlušnost jsou mi odporné. Jedině, že by slova přerostla v reálnou agresi vůči někomu (či k ní přímo vyzývala), byla by situace jiná. Agresor podle mě ztrácí status lidské bytosti a kdokoliv, kdo se cítí ohrožen, má právo se bránit všemi dostupnými prostředky,“ vysvětlil Roman Kříž, zakladatel Libertariánského institutu.

„Z principu si myslím, že nahlašování a udávání není to, jak se chceme jako společnost chovat. To už tady bylo. A to říkám s názorem, že Putin je válečný zločinec, který vede agresivní nesmyslnou válku a skončí v pekle,“ uvedl Marek Černoch, bývalý předseda poslaneckého klubu Úsvitu a nyní člen ODS.

„Považuji za vhodné a nejvýše žádoucí ctít svobodu slova do vyjádření zformulovaných některými jedinci, byť druhým znějí nemorálně, lživě a odpudivě, podstatným způsobem nezasahovat. To, že někdo začne rozhodovat, co ve veřejném prostoru ponechat a co ne, tedy nepřímo ovlivňovat, co je správné si myslet a co již ne, dosud nikdy nesplnilo svůj účel a nebránilo obyvatelstvu, aby přijalo ‚nepatřičné‘ názory. Do diskurzů se mohu pokusit coby provozovatel zavést jistá pravidla slušnosti, například nedehonestovat debatéra, nepoužívat pejorativa a podobně. Musím k tomu ale vyčlenit zaměstnance a efekt nebude nikdy příliš valný kvůli technicky podmíněné časové prodlevě mezi výrokem, jeho nalezením redakcí. V žádném případě však nemazat celé diskusní příspěvky nebo blokovat diskutéra. Zákaz pejorativ se jednoduše obchází jejich psaním s odlišnými nebo vynechanými hláskami, aby nemohl  být k jejich rychlému vyhledání nasazen počítač. Vrcholem nehoráznosti, ba přímo návodem k udávání, bylo nedávné varování nejvyššího českého státního zástupce Igora Stříže, že se mohou trestně stíhat se sazbou až čtyři roky vězení výroky vychvalující Ruskou federaci a Putina v souvislosti s ozbrojenou agresí proti Ukrajině. Když se může podle nejvyššího státního zástupce zákon takto gumově zneužít proti internetovým diskutérům, tak je napsán chybně. Hodnocení nejvyššího státního zástupce Stříže na stupnici „velmi hloupý–velmi chytrý“ ponechávám na laskavém čtenáři. Mnohem horší je, že nikomu existence českých gumově ohebných zákonů, kterých je mimochodem dost, nevadí, žádná parlamentní skupina, tlačená voliči, se neformuje, aby zformulovala podnět Ústavnímu soudu ČR k nálezu, že příslušný paragraf je neslučitelný s Ústavou, když jej Stříž může použít i pro takové případy. Na celém světě se vlivem rozšíření internetu a sociálních sítí zvýšil podíl málo vzdělaných a hloupých ve skupinách debatujících. Česko v tom netvoří žádnou výjimku, liší se však fylogenetickým sklonem Čechů k represi. Příčiny, proč tomu tak je, nechme stranou, to je jiné téma. Důsledkem je ale vysoký počet udání,“ napsal Tomáš Krystlík, český spisovatel žijící v Německu.

„Nesouhlasím s žádnou válkou, protože vždy přináší smrt nevinných lidí. Přijde mi naprosto otřesné, že kdokoliv vůbec může připustit, že by byla jaderná válka, asi si nikdo neuvědomuje jak fatální následky by to mělo. A je jedno, na čí straně dotyčný je, bohužel je to prezentováno v médiích jako něco přípustného. Celkový stav v naší republice – cenzura, udávání –  jsou represemi hodny totalitního státu. Nesouhlasím-li s nějakým názorem, tak od toho je dialog a argumenty, kterými mohu druhou stranu přesvědčit, že můj názor je správný, ale cenzurou a udáváním vznikne ve společnosti ještě větší nedůvěra a rozštěpení. Většina lidí s válkou nesouhlasí, část z nich poukazuje na příčiny vzniku konfliktu, které se dlouhodobě neřešily a ti bývají napadáni, že jsou na straně Ruska. Společnost se rozlomila ve chvíli, kdy nejvyšší státní zástupce veřejně oznámil, že lidé mohou být za své sympatie k RF a jejich politikům trestáni. Společnost to ještě více pobouřilo. Nesouhlasím s výhrůžkami a vyzýváním násilí, ale udávání za příspěvky na sociálních sítích jen z toho důvodu, že někdo dá příspěvek nakloněný k RF, tak to jen poukazuje na to, jak je společnost nemocná. Udávání je odporný skutek zvlášť, když udavač ví, že může druhému způsobit závažné problémy. Nechápu, jak někdo může mít radost, že způsobí někomu problémy. Byly doby, kdy lidé za to, že je někdo udal, chodili na smrt. Bratr mojí babičky byl na udání zatčen, protože nechtěl jít na nucené práce, odvlečen do koncentračního tábora a skončil v plynové komoře. Je otřesné, jak se udávání tady zabydlelo,“ okomentovala Karla Maříková, poslankyně SPD.

„Myslím, že vytváření atmosféry strachu a udávání za odlišné názory není zrovna znakem vnitřní jistoty těch, kteří jsou majiteli převažujícího mínění. Přál bych si i v této době svobodnější prostor pro otevřenou kritickou diskusi. Jedině tou se dá v demokracii dobrat ke smysluplným postojům a poté k rozhodnutím,“ domníval se Matěj Stropnický, bývalý předseda Strany zelených.

„Každý má právo vyslovit svůj názor, a to je zakotveno v Ústavě. Je to jedno ze základních práv v demokratické společnosti. S Ruskem nejsme ve válečném stavu, v naší zemi není vyhlášené stanné právo. Sympatizovat s Ruskem jako zemí je věc jedna, sympatizovat s režimem, který je dnes v Rusku, je věc druhá. Opět mají tyto věci společnou věc: Jde o názor a za názor nemá být nikdo postihován. Není to tak dávno, kdy se psaly rozhořčené petice, které přály smrt zrádcům, petice, které odsuzovaly zrádce a zaprodance, kteří se podepsali pod Chartu 77 a žádali klid na práci. Nakonec se ukázalo, že pravda byla někde jinde. Že nepřátelé společnosti nebyli adresáti petic, ale ti, kteří petice podstrkovali. Mějme to na paměti,“ objasnil Otto Černý, aktivní odpůrce sovětské invaze z roku 1968, signatář Charty 77, nyní člen Trikolory.