Na talíři si zase nesl skvělé jídlo. Nedovařenou rýži s „uho“ omáčkou (univerzální hnědá omáčka), která se nazývala guláš. Ovšem bez masa. Nikdy ani kousek. Protože byl ve výkonu trestu krátce, zatím nevěděl, jak to v base chodí. Zajímalo ho, jak je možné, že někteří muklové mají misky plné masa, bez rýže a omáčky, aby si nenechali porci zkazit. Pochopil, až když dělal v kuchyni.

Byznys s masem je totiž základ vězeňského bohatství.

Ve věznici na Ruzyni dokázali kdysi muklové z kuchyně tahat desítky kilogramů přes výtah, kterým se vozil bioodpad. Než se na jejich činnost přišlo, dokázali způsobit škodu za stovky tisíc. Pro vězně to tehdy byly zlaté časy. Na oddílech se smažily řízky, vařilo hovězí a muklům rostly svaly. Jenže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Vězni ztratili obezřetnost, až jeden závistivý spolusedící odhalil celou podstatu dobře živených muklů takzvané prevenci, vnitřnímu orgánu pro šetření ve věznicích, a bylo po legraci. Každopádně dál jezdí vozíky s jídlem z kuchyně a kus masa se dá vždycky někam schovat, třeba do rýže, nebo do kaše.

Třeba na Pankráci jídlo do cel na vazbě rozvážejí chodbaři. Kromě různých přídělů podle oblíbenosti a hlavně podle úplatků dávají nejen porce, ale šmelí také s řízky. Deset řízků za dva tabáky. Ale řízky se nedají jíst každý den. Takže někdy na řadu přijde i kus vařeného hovězího.