Obžalovaní Jaroslav Fröhlich, Eva Fröhlichová a Milan Trokan byli senátem Ivy Říhové Krajským soudem v Praze nepravomocně odsouzeni k osmi, sedmi a šesti letům odnětí svobody a k vysokým peněžitým trestům s odůvodněním, že si měli vědomě obstarávat falzifikáty obrazů, opatřovat je nepravdivými znaleckými posudky a prodávat jako díla pravá.

Doposud ovšem redakce nenašla žádný důkaz o padělatelích nebo o padělatelském prostředí, z něhož měly obrazy pocházet. A to je jen jeden střípek do mozaiky.

V předcházejících článcích jsme se podívali na znalecké posudky, které soudkyně Říhová v rozsudku označuje jako nepravdivé, přičemž jsme se z rozsudku nedozvěděli, z čeho takovéto tvrzení vychází, když se jedná o znalecké a odborné posudky, dokonce laboratorní zprávy celkem 26 různých soudních znalců a expertů, kteří originalitu děl nezávisle potvrzují.

Národní galerie v této věci vypracovala jediný revizní znalecký posudek. Na rozdíl od tvrzení obžaloby originalitu zkoumaného díla potvrdil, čímž prokázala správnost znaleckých posudků, které soudkyně plošně označuje jako lživé.

Když jsme se zajímali, kde že si obžalovaní měli falza opatřovat, nedozvěděli jsme se nic. Vlastně na to neumí odpovědět ani soud. Sám totiž přiznal, že se po téměř rok a půl trvajícím odposlouchávání a sledování obžalovaných nepodařilo získat jedinou evidenci potvrzující obstarávání falzifikátů.