V poslední době se objevila řada protikorupčních iniciativ. Mají podle vás význam, nebo to zase může být nástroj nějakého mocenského boje?
 
Už jsem trochu alergický, když někdo vystupuje se svým programem boje proti korupci. To je politický populismus - a souhlasím s tím, že to mnohdy může být zástěrka pro vlastní korupční jednání. Žádný skutečný boj proti korupci v ČR neexistuje - a už vůbec ne systematický. Je to ostatně vidět i v chaotickém přijímání právních předpisů, přičemž legislativní procesy trvají dlouho. Vždy říkám, že legislativu, pokud jde o trestní zákoník a trestní řád, máme dostatečnou na to, abychom s korupcí účinně bojovali. Jediné, co nám v novém trestním zákoníku chybí, je ustanovení o účinné lítosti, které bylo v původním trestním zákoně, ale do nového se nedostalo. Několikrát jsem to připomínkoval. Ptali jsme se ministra spravedlnosti i jeho náměstků, ale oni reagovali s tím, že v Evropské unii takový trestně právní paragraf nemají. Podle předchozího trestního zákona (§ 163 TZ), pokud pachatel úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán, a učinil o tom dobrovolně a neprodleně oznámení policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, nebyl trestně stíhán pro korupční delikt, ale byl v procesním postavení svědka. Že už takové ustanovení neexistuje, zřejmě nevěděli ani někteří zákonodárci, alespoň podle jejich chování a vyjadřování soudě.

Dnes tento prospěšný institut může nahradit institut spolupracujícího obviněného, respektive korunního svědka. Ale ten člověk je procesně přesto obviněný. Podle aktuální novely trestního řádu však bude moci soud upustit od jeho potrestání. Tak aspoň něco.

Pokud by v této republice probíhalo vždy důsledné stíhání všech pachatelů trestných činů bez ohledu na jeho společenské či politické a další postavení, bez ohledu na to, že je třeba vlivným sponzorem politické strany či kmotrem, hodně by to pomohlo nám všem. Kdyby nám skutečně přibývalo trestních stíhání a zejména pravomocných odsouzení pachatelů korupčních deliktů, byl by to signál, že se boj s korupcí a kriminalitou bere vážně. Nemá totiž žádný význam zpřísňovat účelově a populisticky trestní sazby u korupce, když soudy nevyužívají ani těch stávajících, respektive předchozích. Jsou to jen prázdná slova – a skutky chybí. Úřední osoby, tedy i ústavní činitelé musí být určitě stíháni přísněji. My však asi budeme vděční i za to, pokud vůbec někdo bude pravomocně odsouzen. Neustále se mluví o speciálních soudech, ale dokud nebudou specializovaní státní zástupci, je to zbytečné, protože kde není žalobce, není soudce.

Za přípravné řízení má hlavní odpovědnost státní zástupce, který je garantem této části trestního řízení - a nikoli policie, respektive policejní orgán. Státní zástupce musí vykonávat důsledný dozor nad vyšetřováním, může policisty „úkolovat“, dokonce může sám vyšetřovat. A podle zásady legality je povinen stíhat každý trestný čin, o kterém se dozví. A na konci vyšetřování, má-li pochybnosti, musí podat obžalobu, protože o vině či nevině může pouze a jen rozhodnout nezávislý soud. V tomto směru orgány přípravného řízení svou funkci příliš neplní. Ono je jednodušší věc odložit než se zatěžovat dozorem nad vyšetřováním a pak se ještě dohadovat u soudu. A pokud je podezřelý vlivnou osobou, pak takové důsledné trestní stíhání přináší problémy s nadřízenými, psychické stresy a tak dále – a naopak odložení věci či zastavení trestního stíhání může přinést vděk a ocenění, například ve služebním postupu. Jak jsem zmínil, novela trestního řádu dává možnost u spolupracujícího obviněného upustit od potrestání. Pokud tento pomůže odhalit mnohem závažnější trestné činy, respektive zločiny, než spáchal sám, je to určitě správné - a výrazně to napomáhá k odhalení a usvědčení gaunerů třeba ze sféry organizovaného zločinu, neb obvinění budou k aktivní spolupráci motivováni. I o tom bych vám mohl povídat hodiny…