Na poslední setkání s občany na závěr své třídenní návštěvy Zlínského kraje zamířil prezident Miloš Zeman v doprovodu hejtmana Zlínského kraje Stanislava Mišáka do Otrokovic. Ve středu odpoledne tak náměstí stejně jako v jiných městech zaplnily stovky lidí. Nejdřív se ujal slova starosta Otrokovic Jaroslav Budek: „Pane prezidente, dovolím si připomenout dobu, kdy bylo Otrokovicím úzko. Bylo to v roce 1997, tehdy jste přijel a potěšil nás svou podporou a také svými činy, když jste nám pomohl najít cestu, jak se dostat z problémů, které jsme měli s velkou vodou.“ Prezident pak v úvodním slovu zavzpomínal nejdřív na dobu, kdy se seznámil s hejtmanem Zlínského kraje Stanislavem Mišákem, který v době povodní byl starostou města Otrokovice. Připomenul, že právě povodně byly zátěžovým testem pro všechny starosty dotčených obcí.

Zeman: Baťův duch tady i v celém Zlínském kraji přežívá

Prezident mluvil před občany v Otrokovicích také o podnikání: „Byla doba, kdy se Otrokovice jmenovaly Baťov. Duch tohoto velkého podnikatele tady i v celém Zlínském kraji zaplať pán Bůh přežívá. Já bych si především přál, aby tu vznikaly nové podniky. A to i podniky v domácím vlastnictví, podniky rodinné, z nichž několik jsem teď navštívil, aby přijímaly nové zaměstnance, klesala nezaměstnanost a rostla životní úroveň. Protože Zlínský kraj je sice mírně pod celostátní úrovní nezaměstnanosti, ale bohužel je na předposledním místě po Karlovarské kraji z hlediska průměrné mzdy,“ uvedl Zeman. „Chci vám přát růst mezd a nám starým růst důchodů,“ dodal. Pak blahopřál místnímu starostovi k tomu, že na rozdíl od státu, který má v rozpočtu stomiliardový deficit, v Otrokovicích hospodaří s vyrovnaným rozpočtem a dokonce si něco ukládají i na horší časy. „Chci vám popřát pohodu, štěstí a zdraví, abyste tak jako já nemuseli chodit s hůlkou. Děkuji vám za pozornost,“ ukončil své úvodní slovo Zeman.   

Pane prezidente, staří pracují a mladí se jen válí

Debata odstartovala rázným dotazem: „Stále se zvyšuje hranice odchodu do důchodu. Za pár let, když budeme takhle pokračovat, budou se o jedno místo prát čtyři generace. Proč musí dnes staří lidé pracovat a mladí nedělají nic a dostávají podporu? Jak to tak dlouho může vydržet, mladí se jen válí,“ zazněla kritika. „Nesouhlasím s vámi a snažím se vám vysvětlit argumenty,“ reagoval prezident. „Jak staré, tak mladé vytlačuje ekonomická krize, ke které přispěla i hospodářská politika předminulé vlády. Politika, která zabrzdila valorizaci důchodů, politika, která nepodporovala rodiny s dětmi, politika, která se snažila všude škrtat podle hesla ´Musíme šetřit, ať to stojí, co to stojí´ a ve skutečnosti zadlužila tento stát. Politika, která neinvestovala, protože jen investice vytvářejí pracovní místa. Špatnou politikou se stalo, že ve ztrátě zaměstnání se ocitli všichni. Jak mladí, tak staří. A oddělovat tyto dvě skupiny a štvát je proti sobě nepokládám za správné,“ dokončil Zeman svou odpověď na otázku

Zeman: Měla by být uzákoněná pracovní povinnost věžňů

Pak se v odpovědi prezident věnoval situaci v Otrokovicích při povodních v devadesátých letech. Další dotaz měla jedna z místních obyvatelek k situaci v našich věznicích: „Byla jsem zavřená ve vězení. Nejsem těžký kriminálník, přitom nás tam pohodili, nikdo se o nás nestaral, nemohli jsme se účastnit žádné rekvalifikace,“ stěžovala si. „Jsou ředitelé, kteří zaměstnávají vězně z devadesáti procent, třeba při výrobě nábytku nebo při jiné pracovní činnosti, a toto je svým způsobem resocializace a rekvalifikace, protože se pak člověk stane třeba dělníkem v nábytkářském průmyslu nebo v čemkoli jiném. Pak jsou ředitelé, kteří opravdu, protože mají pohodlnější život, pro vězně žádnou práci neshánějí, vězni tráví v celách celý svůj čas. Reforma vězeňství podle mého názoru spočívá v tom, že by měla být uzákoněná pracovní povinnost vězňů, zatím je dobrovolná. Ředitelé věznic by měli být hodnoceni podle toho, do jaké míry dokáží této pracovní povinnosti dostát,“ doplnil a pak ještě shrnul: „Nejlepší rekvalifikace je práce,“ dodal.