„Neoliberální vůdce a ideology a nad nimi stojící velký hráče byznysu jakýkoliv společenství lidí děsí. Mnohem hůř se totiž ovládá. Jejich snahou je toto rozdrolit a jednotlivce si podmanit. Udělat z nich součást „svý firmy“. Tak to taky nadiktovali politikům – svejm loutkám – že musí řídit stát jako firmu,“ domnívá se.

Hudebník původem z Havlíčkova Brodu působil v osmdesátých letech minulého století v Liberci. I tady se prosazoval muzikou, s kytarou v místních restauračních zařízeních koncertoval jako hospodský písničkář. Nyní tyto folk bluesové skladby oprášil a nahrál sólové album – Songy z bědných časů.

Více rozhovorů ZDE

Vaše nové album se jmenuje Songy z bědných časů. V čem byla osmdesátá léta minulého století v socialistickém Československu „bědná“? Máte tím na myslí rozhánění undergroundových koncertů – kterých jste byl účastníkem - komunistickou policií?

„Bědné časy“ - tím jsem měl na mysli tak nějak celkovou atmosféru v tehdejším Československu. Když je vám něco přes dvacet, máte spoustu energie a chcete ji samozřejmě věnovat tomu, co vás baví a naplňuje. To v drtivém množství případů nešlo. Navíc mě tehdejší zakonzervovaná společnost tak vycucávala svojí zatuchlostí, nehybností, profízlovaností a nesvobodou, že za chvíli už nebylo kde energii brát a život se stával spíš jednou velkou depkou. Pak už zbejvala jen ta muzika nebo krčma, jakožto jediný místo setkávání se se stejně postiženými jedinci. Malej ostrov svobody a chvilkového štěstí. A to včetně toho, že tam samozřejmě občas chodili i ti fízli. Ta atmosféra doby byla prostě děsivě šedá, nudná a ubíjející. Už jsem někde říkal, ani nevím kde, že to bylo „bytí skládající se z těch samých, opakujících se klišé, těch samých schémat, z ptydepe a kulturního marasmu.“ Tak vypadal ten pozdní zahnívající socialismus u nás. A rozhánění androšskejch akcí? Do těch schémat vcelku dobře zapadalo – když se člověk chtěl bavit po svým, bez nějakejch jejich štemplů a schvalovacích lejster, tak měl cejch nepřítele systému. Posloucháš „závadovou hudbu“? Seš nepřítel systému. Čteš „závadovou literaturu“? Seš nepřítel systému. Uprdnul sis při projevu soudruha Kdovíkoho? Seš nepřítel systému. A tohle bylo ve všem. Na druhý straně bolševik tou svojí tupostí a vnášením podvědomýho strachu do společnosti, dokázal lidi docela slušně spojit.

Další názory lidí na českou společnost a politiku v rubrice Jinýma očima čtěte ZDE

Byl jste kvůli své umělecké činnosti na výslechu?

Kvůli muzicírování ne. My jsme v polovině 80. let měli na Havlíčkobrodsku takový malý undergroundový společenství, v němž figurovaly kapely Maama, Gumovej knedlík a Křečový žíly a zorganizovali jsme několik neoficiálních akcí – tou největší byl takzvanej Underground Festival Of Music, na kterej se v září 1985 sjelo do jednoho lomu u HB asi 250 mániček. Pár lidí bylo tehdy předvedeno, mně se to ale vyhnulo. Mám pocit, že to bylo hlavně kvůli tomu, že jsem v tý době pracoval jako horník a přes týden žil v Liberci, a tak si mě nejspíš přehazovali jako horkej brambor. To je ale jen moje spekulace. Později, v době Našrotu – i když jsem žil tentokrát v Praze - už jsem tomu neušel. Ale bylo to kvůli účasti na nepovolenejch demonstracích, a ne kvůli působení v podzemní kapele. I když pochopitelně se mě na Našrot taky zeptali. Jenže v tý době jsme byli zrovna rozhádaný a nefungovali. Tak jsem jim řekl, že jsme se rozpadli, což byla koneckonců pravda.