Cílem prosvětlovacího zásahu v okrajích zdejších lesů bylo vpustit do tmavých porostů více světla. Proč? Oblast soutoku řek Moravy a Dyje je nesmírně druhově pestrým územím a jednou z nejvýznamnějších skupin je hmyz vázaný svým vývojem na staré stromy. Mnoho z nich, včetně těch, kteří jsou dnes na hranici vyhynutí, využívá přednostně či výhradně stromy osluněné. Stromy, které rostou uvnitř hustých a tmavých porostů, obvykle zcela opomíjí, nebo dokáží využívat pouze osluněné větve v korunách. Mezi takové druhy patří např. kriticky ohrožený krasec dubový (Eurythyrea quercus) nebo silně ohrožení tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) či páchník hnědý (Osmoderma barnabita). Výčet druhů bezobratlých, zařazených na červený seznam, by vydal na samostatnou publikaci.

Nad těmito druhy se na Soutoku stahují mračna – ideální prostředí pro ně v poslední době představovaly početné soliterní duby na zdejších loukách. Ty však začaly s poklesem hladiny spodní vody hromadně odumírat, v současné době zbývá těch živých a perspektivních jen hrstka. Nové výsadby dubů na loukách začnou být pro tyto druhy atraktivní až po mnoha desítkách let. K překlenutí období nedostatku vhodných biotopů je nutné zajistit větší množství stromů, které budou v optimálním věku a budou moci jednak ihned zastoupit dožívající solitery a zároveň také nabídnout vhodný biotop i za několik desetiletí. Proto je nutné přistoupit k postupnému uvolňování vhodných stromů z okrajů lesa v místech, kde porosty navazují na louky se soliterními duby. Stromy v okrajích mají vhodnější habitus (alespoň z osluněné strany mají níže založenou korunu) a zároveň jsou přivyklé vyšší míře oslunění než stromy uvnitř porostů.

V první fázi byly vybrány vhodné stromy v cca 3,5 km dlouhém úseku porostních okrajů. Pozornost se při výběru soustředila především na duby, ale v menší míře byly uvolněny i další významné dřeviny jako jilmy nebo hrušně. Kromě okolních vzrostlých stromů odstranili lesníci také hustý podrost keřů a mladých stromků tak, aby byly dostatečně osluněny i kmeny vybraných jedinců. K zajištění kontinuity stanoviště jsme spolu s lesníky vybírali kromě nejstarších (a tedy nejvhodnějších) i stromy, které optimálního věku (z hlediska entomofauny) dosáhnou později. Tím však práce nekončí, v cca tří- až pětiletých cyklech bude nutné vyřezávat zmlazující dřeviny.

Bezobratlým (a také hnízdícím ptákům) slouží rovněž výstavky, ponechávané v lesích EVL při mýtních těžbách v průměrném počtu 100 stromů/10 ha. Více o tom najdete zde.

Náklady na toto opatření byly hrazeny z prostředků Programu péče o krajinu.