„Poslední roky ukazují, že jesenická sokolí populace je poměrně stabilní. K výkyvům v hnízdní úspěšnosti dochází především kvůli počasí a predaci. Důležité je, že se výrazně nemění počet hnízdících párů. Letos sice během sezóny přišly o život čtyři dospělé samice, věříme ale, že tak silná populace se s tímto zásahem do příštího roku vyrovná. Nad jesenickými hřebeny létá dostatek „volných" ptáků, kteří jsou předpokladem pro vytváření nových hnízdních párů,“ vysvětluje Petr Šaj z Agentury ochrany přírody a krajiny ĆR.

„Při monitoringu sokolích hnízd nám pomáhají fotopasti s okamžitým přenosem. Díky nim jsme letos poprvé zdokumentovali ulovení sokola výrem velkým, jeho kořistí se stala samice sedící na vejcích. Ve dvou dalších případech šlo o predaci kunou, která je v Jeseníkách nejčastějším predátorem. A jedna samice pravděpodobně uhynula po souboji s jinou sokolicí,“ popisuje ornitolog Tomáš Pospíšil, spolupracovník AOPK ČR. 

„Sokoli jsou v době hnízdění velmi citliví na rušení, na dvou místech, kde se obvykle pohybuje více lidí, jsme letos instalovali informační tabule. Děkujeme všem návštěvníkům, kteří pokyny respektovali a přispěli tak k úspěšnému vyvedení mláďat,“ dodává Petr Šaj.

Sokol stěhovavý je velký zhruba jako vrána a dožívá se až dvaceti let. Živí se převážně ptáky do velikosti holuba, které loví za letu. Při útoku přitáhne křídla k tělu a střemhlavým letem v podstatě padá na kořist. Sokol si hnízdo nestaví. Nejčastěji obsadí skalní výklenek či staré krkavčí hnízdo na skále. Pokud jsou sokoli během hnízdění rušeni, mnohdy hnízdo opustí. Mláďata zůstávají na hnízdě zhruba 7 týdnů. Sokoli, kteří se u nás vyskytují v zimě, často přilétají až ze Skandinávie. Ti, kteří u nás hnízdí, se část zimy potulují v jižní Evropě.

Ve druhé polovině minulého století počty sokolů drasticky poklesly, především kvůli nadměrnému používání pesticidů a dalších chemikálií v zemědělství. Postupně se do naší krajiny díky důsledné ochraně vracejí a v České republice hnízdí každoročně více než stovka párů.