„V terénu na rozcestníky umístíme informační tabule vybízející, aby se návštěvníci hor drželi jen na turistických cestách a nedělali hluk, který by tetřívky rušil. Zejména v zimě může totiž vyplašení pro tyto ptáky znamenat fatální následky,“ vysvětluje vedoucí Správy CHKO Jizerské hory Tomáš Korytář. „Cedule jsou součástí naší informační kampaně pro rok 2019 Tetřívek obecný – v Jizerkách jsem (ještě) doma. Spolu s Krkonošským národním parkem chceme veřejnosti představit problematiku ochrany tohoto u nás mizejícího druhu.“  Markéta Kavková, specialistka ochrany přírody na Krajském ředitelství Lesů ČR v Liberci a současně spoluautorka realizovaného projektu na podporu tetřívka k tomu dodává: „Mimořádně skromný a otužilý tetřívek je schopen na pupenech kosodřeviny, letorostech borůvky a jehličí smrku úspěšně přežít dlouhou jizerskohorskou zimu. K tomu nepotřebuje žádnou aktivní pomoc člověka, pouze jeho ohleduplnost a respekt“.

Propojení s Krkonošemi není náhodné. Pro přežití tetřívků v Jizerských horách je důležité udržet výměnu genetické informace s jedinci z Krkonoš. Krkonošsko-jizerskohorská populace tetřívka je vedle krušnohorské poslední ještě relativně početnější, na níž závisí přežití druhu v celé ČR. Ze sčítání tokajících samců však vyplývá, že i tady se počty těchto ptáků snižují.  V Jizerských horách zbývá posledních 30 kohoutů a hrozí, že při stávajícím trendu do dvaceti let v našich severních horách tetřívek vyhyne.

Nejvyšší početnosti dosahovala tetřívčí populace v Jizerkách na počátku devadesátých let minulého století, kdy pro ni rozsáhlá bezlesí po imisní kalamitě a malá návštěvnost hor představovala ideální podmínky. Pro záchranu tetřívků je klíčové právě vhodné prostředí. Vyhovuje jim mozaika přirozených i umělých bezlesí, rašelinišť a lesních porostů různého stáří. „Změnu přírodních podmínek se v posledních letech snažíme ve prospěch tetřívka řešit s kolegy lesníky z Lesů ČR. Na více než čtyřiceti hektarech lesníci vytvořili tetřívčí centra, speciální plochy s velmi řídkým porostem stromů, vhodné k toku i hnízdění, “ představuje zásadní kroky na ochranu tetřívka Jiří Hušek, ředitel libereckého pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.  „Podstatným viníkem rychlého úbytku tetřívků je i rušení lidmi, chceme se proto nyní zaměřit na spolupráci s veřejností. K omezení vlivu extrémní návštěvnosti náhorní plošiny, kde dnes není potřebný klid v zimě, v létě, ve dne ani v noci, budeme potřebovat spolupráci nejen lesních hospodářů, ale především všech rozumných návštěvníků.“ V roce 2019 budou pro místní obyvatele i návštěvníky Jizerských hor připraveny přednášky, informační a propagační materiály i informační tabule přímo v terénu, kde se veřejnost dozví, jak může s ochranou tetřívka pomoci.

A pomoci může opravdu každý, už jen pochopením životních potřeb tetřívků a respektováním základních pravidel chování. Lokalitami tetřívků bychom měli procházet s maximálním respektem – nehlučet a nevstupovat mimo značené cesty a svého psa mít na vodítku. V zimě je obzvlášť důležité nerušit tetřívky, kteří nespí, ale snaží se pod sněhem přežít s minimálním výdejem energie a každé vyplašení pro ně může být fatální. Na jaře zase vážně ohrožují rozmnožování tetřívků návštěvníci a fotografové. Většinou za tím není zlý úmysl, ale jen nevědomost. „Musíme návštěvníkům Jizerských hor srozumitelně vysvětlit, že bez jejich spoluúčasti nemá jizerský a krkonošský tetřívek šanci přežít, a domluvit se s nimi na některých nezbytných omezeních v nejcitlivějších lokalitách a časech. Jsem přesvědčený, že se nám to podaří“, uzavírá optimisticky Jiří Hušek.

Tetřívek je dnes doma hlavně ve Skandinávii a na Sibiři. Ve střední Evropě je rozšířen jen ostrůvkovitě a to většinou pouze v horských oblastech. U nás se ještě na počátku 20. století vyskytoval na většině území, v současnosti se jeho rozšíření omezuje na některá pohraniční horstva – Krušné hory, Šumavu, Krkonoše a Jizerské hory. Vyhledává otevřenou krajinu s mozaikou rašelinišť, lesních porostů různého stáří a otevřených ploch typu horských luk, pastvin nebo pasek. Jeho početnost v posledních desetiletích setrvale klesá. Současný stav v celé České republice se odhaduje na 330–380 samců. Za posledních 40 let však poklesl o 80 %.

V Jizerských horách, kde při vyhlašování Ptačí oblasti Jizerské hory na počátku milénia dosahovala početnost tokajících kohoutků téměř stovky, čítá populace v současné době okolo 30 samců, tedy méně než 1/3. Podobně je tomu i v Krkonoších kde od roku 2001, kdy bylo nasčítáno 135 tokajících kohoutků, jejich počet klesl až na současných 74, tedy téměř na polovinu. Bude-li tento trend pokračovat, nelze vyloučit, že tetřívci vymizí z Jizerských hor a Krkonoš někdy v období mezi roky 2030 a 2040. Někteří jedinci by mohli přežívat i déle, ale patrně by se už nejednalo o životaschopnou populaci s možností návratu k nějakému příznivému stavu.

Tetřívek obecný je středně velký druh hrabavého ptáka z čeledi tetřevovitých. Sameček (kohoutek) a samička (slepička) se výrazně odlišují zbarvením i velikostí. Samec je zbarven převážně černě s modrozeleným kovovým leskem na některých perech. V křídle je patrná bílá páska, bílé jsou i podocasní krovky. Velice výrazný je ocas, jehož vnější pera jsou lyrovitě zahnuta. Zvláště v období toku jsou patrné červené kožovité výrůstky nad okem nazývané poušky. Slepička je menší, rezavě hnědá, tmavě kropenatá.

Tetřívčí tok začíná již v březnu až dubnu a trvá do začátku června. Nejintenzivněji probíhá v časných ranních hodinách, výjimkou ale není ani večerní tok. Samci během něj vydávají zvuky nazývané pšoukaní, bublání a kodrcání. S rozbřeskem je možné pozorovat černobílé kohoutky, jak v zápasu o nejlepší místa na tokaništi najíždějí se spuštěnými křídly proti sobě, hlavu nataženou kupředu a ocas rozevřený do nádherné lyry. Pokud je boj opravdu tvrdý, kohoutci vyletují proti sobě a snaží se zahnat svého soka.

Péče o hnízdo, vajíčka i mláďata spočívá výhradně na slepičce, která snáší 6–10 vajíček do mělkého důlku vystlaného trávou a vlastním peřím. Kuřata se líhnou asi po 25 dnech a hned po oschnutí opouštějí hnízdo. Už od prvního dne si za pomoci matky vyhledávají potravu, většinou mravence a další hmyz, a po jednom týdnu jsou schopna dokonce poletovat. V rodinách se zdržují do konce léta a na podzim se rozdělují do hejn podle pohlaví. Nepříznivé počasí během zimy přečkávají zahrabáni pod sněhovou pokrývkou, aby omezili ztráty drahocenné energie. Opakované vyrušování, např. přítomností člověka, může tetřívka vyčerpat natolik, že se stane snadnou kořistí predátora (např. lišky) nebo zahyne vysílením.