Když v roce 2011 zjistili pracovníci AOPK ČR, Správy CHKO Žďárské vrchy, že se na Ranském potoce v NPR Ransko vyskytuje střevle potoční, šlo teprve o třetí lokalitu v CHKO Žďárské vrchy, kde byla tato dříve hojná rybka v minulých desetiletí prokázána. V roce 2016 zde byly na její podporu vybudovány tři tůně. Měly sloužit mimo jiné jako útočiště v době sucha. V následujících letech však s nedostatkem srážek voda v potoce ubývala, až v roce 2018 potok zcela vyschnul. A to včetně tůní, což se dosud nikdy nestalo. S vodou zmizely i střevle. Když v roce 2020 provedli pracovníci AOPK ČR, Správy CHKO Žďárské vrchy na Ranském potoce a jeho přítocích podrobný ichtyologický průzkum. přítomnost střevle ani jiných druhů živočichů zde nezjistili. O to větší překvapení čekalo při náhodné kontrole lokality na konci srpna.

Severní část potoka byla už při pohledu ze břehu plná potěru rybek nápadně podobných střevli potoční. Následný průzkum potvrdil neuvěřitelné. Skutečně se jednalo o potěr střevle potoční.

Ranský potok nebyl jedinou lokalitou Vysočiny, kde jsme se s těmito drobnými rybkami už loučili. Stejně neutěšeně vypadal Chlumský potok u Leštiny u Světlé. Zázrak se však konal i tady. Předběžné výsledky průzkumu výskytu střevle potoční na Vysočině, prováděné v návaznosti na tvorbu regionálního akčního plánu pro tento druh, potvrzují přítomnost druhu i na této lokalitě.

Skutečnost, že se na obou potocích opět vyskytují ryby a především střevle potoční, je ukázkou neuvěřitelné schopnosti přírody poradit si nejen s nešetrnými zásahy člověka, ale i s následky klimatických anomálií. Kde a jak ryby sucho přečkaly, bude předmětem dalšího bádání.