Naprostá většina meteorických rojů se jmenuje podle souhvězdí, ze kterého zdánlivě vylétají. V případě Kvadrantid to ovšem tak docela neplatí, protože to „jejich“ souhvězdí – Kvadrant či Zední kvadrant (Quadrans Muralis) už přísně vzato neexistuje. Ne snad, že by jeho hvězdy vyhasly, stále jsou na obloze k vidění, souhvězdí však bylo roku 1922 zrušeno Mezinárodní astronomickou unií. Nacházelo se kousek východně za ojem Velkého vozu, na pomezí Pastýře a Draka.

Neznámý zdroj

Stejně jako jiné meteorické roje, i Kvadrantidy jsou drobná tělíska, která se při vstupu do zemské atmosféry třením proměňují v zářící meteory. Mateřské těleso – to znamená objekt, z něhož Kvadrantidy skutečně vycházejí, než doputují k Zemi – ovšem zůstává záhadou. Dříve se mělo za to, že by mohlo jít o kometu 96P Machholz, od roku 2003 však převládá názor, že zdrojem Kvadrantid je s nejvyšší pravděpodobností kometární fragment C/2003 EHI. Jeho dráha se protíná s dráhou Země v téměř kolmém úhlu, což způsobuje krátké trvání roje (zpravidla mezi 1. a 6. lednem).

Samotné maximum s proměnlivou aktivitou 60–200 meteorů za hodinu trvá jen několik málo hodin. Letos by měl vrchol Kvadrantid ve střední Evropě nastat 4. ledna ve 3:20 středoevropského času a každou hodinu by při něm mohlo zazářit až 80 meteorů. Ideální pozorovací podmínky budou samozřejmě v lokalitách daleko od měst, nejlépe na horách a kopcích s nezakrytým obzorem. Vysoko nad obzorem v souhvězdí Rysa lze zahlédnout také slábnoucí kometu Wirtanen, která před několika týdny učinila desátý nejtěsnější zdokumentovaný průlet komety kolem Země v historii lidstva. K jejímu pozorování však bude záhodno vybavit se malým dalekohledem.

Předpověď na rok 2019

Nový rok bude nadprůměrný jak z hlediska pestrosti astronomických jevů, tak podmínek jejich pozorování. Kromě nejznámějších meteorických rojů – srpnových Perseid a prosincových Geminid – bude možno obdivovat též květnové Eta-Aquaridy či říjnové Orionidy. Těšit se můžeme také na dvě zatmění Měsíce, neobvyklý zákryt Saturnu Měsícem a velmi vzácný přechod Merkuru před slunečním diskem, kterého se lidé příště dočkají až v roce 2032.