Během následujících 5 let povede Michal Frankl mezinárodní tým složený z historiků, kteří budou srovnávat, jakým způsobem byli v Polsku, Československu, Rakousku, Maďarsku a Jugoslávii (a jejich následnických státech) definováni a diskutováni, tříděni a přijímáni uprchlíci. Výsledkem grantu bude knižní publikace a řada dílčích studií, ale také workshopy, konference a z nich vzniklé sborníky.

Místo, odkud se odchází?

„Tento projekt se snaží vepsat uprchlíky zpátky do dějin středovýchodní Evropy 20. století,” píše Frankl ve svém ERC projektu, který připravoval dva roky. Podle historika vnímáme středovýchodní Evropu 20. století spíše jako místo, odkud se odchází. Navíc jednotlivé skupiny uprchlíků současníci a pozdější historici vnímali hlavně jako izolované politické a národní exilové skupiny. Franklovi chybí především diskuse o tom, co znamená poskytování azylu a jak uprchlíci ovlivňují společnost.

„V knize Nejisté útočiště jsme spolu s historičkou Kateřinou Čapkovou popsali též tvrdý přístup československých úřadů po anšlusu Rakouska, které zejména židovským uprchlíkům prakticky uzavřely hranice. Čekali jsme, že to tady vzbudí nějakou diskusi o tom, jak se má v takových situacích demokracie zachovat. Ale nic takového nenastalo – v kontrastu s debatami o švýcarské, britské či americké uprchlické politice v době holokaustu. Jako bychom na Československo či země na východě kladli jiné nároky. I proto jsem se pustil do přípravy ERC projektu,” vysvětluje Michal Frankl, který je v současné době na výzkumném pobytu ve Vídni. Ve svém projektu navazuje na své předchozí práce o československé uprchlické politice konce 30. let.

Uprchlíci mezi Západem a Východem

Jeho komparativní projekt obsáhne celé dvacáté století: od první světové války a vytváření národních států, přes uprchlíky konce 30. let a období holocaustu, až po éru studené války a postkomunistická 90. léta. Umožní tak sledovat přístup k uprchlíkům po delší období a ve velkém regionu poznamenaném kromě jiného národnostními konflikty a etnickými čistkami, válkou a okupací, stejně jako obdobím státního socialismu. „Jednou z inovací projektu je porovnání útěku na svobodný západ s azylem v komunistickém bloku, například pro uprchlíky z Řecka,” dodává Frankl.

Projekt tím chce také vstoupit do diskuse o tom, co znamená navázání ochrany uprchlíků na liberální demokratický politický systém – zatímco většina současných uprchlíků se nachází v zemích, které jsou chudé a často omezují politická a jiná práva. „Jako historik skončím v 90. letech 20. století, náš výzkum ale jistě může přispět k tomu, aby současná emotivní debata o uprchlících byla podložena vědeckými poznatky,” říká Frankl.

Michal Frankl je zároveň řešitelem volně souvisejícího grantu Grantové agentury ČR Občané země nikoho, který se zabývá uprchlíky a občanstvím kolem roku 1938.