Zda se jim to podařilo, pak za pomoci dronu posuzovali jejich belgičtí kolegové z alianční mise předsunuté přítomnosti eFP (enhanced Forward Presence). Cvičení mělo co nejvíc imitovat prostředky používané v reálném konfliktu.

Je mrazivé odpoledne a z nebe nad vojenským prostorem v Pabrade na východě Litvy se sype jedna sněhová přeháňka za druhou. Na zemi už je 15 centimetrů sněhu a bílé peřině se snaží přizpůsobit i baterie protiletadlových systémů RBS-70, která právě připravuje své postavení.

„Napravo! Kousek nalevo! Tahej!“ Několik vojáků roztahuje maskovací síť přes velitelské stanoviště baterie, to pak ze země vypadá jako obrovská houba v barvě špinavého sněhu. Pak ještě protiletadlovci s košťaty upravují okolí. „Vypadá to, že zametáme v lese sníh,“ směje se desátník J. P. „Ale má to svůj důvod, žádná stopa nesmí být vidět, a tak musí nastoupit i košťata,“ dodává.

Stejně tak rozkládají vojáci síť přes postavení RBS rozmístěného nedaleko na kraji lesa. Obsluha si navléká bílé maskovací obleky. Obrázek, který vzhledem ke stále mírnějším zimám v Česku nevidíme už tak často. Jinde zase maskují charakteristické „trubky“ palebného systému jen přírodním materiálem nebo přetahují běžné zelené sítě.

Čára v lese

U příjezdové cesty brzdí nákladní automobil. Z auta vyskakují tři vojáci belgického kontingentu eFP a rozkládají aparát, který se vejde do baťůžku či tašky nesené přes rameno. Jednoduchý průzkumný dron dokáže velmi efektivně odhalovat pozice protivníka a přenášet informace prakticky online velitelům, a ti pak rozhodují, co a jak zničit.

Během několika desítek sekund je dron připravený. Obsluha ho nejprve zkouší, pak už oblétává prostor a hledá ukrytou baterii RBS-70 i s průzkumným družstvem a radarem. „Koukněte, tady je něco neobvyklého,“ zkoumá operátor obrazovku mobilu a ukazuje čáru jako podle pravítka, která zjevně do lesa nepatří. I takto se mohou projevit nedostatky v maskování. Ukazuje se, že dron, tichý a nenápadný prostředek vzdušného průzkumu využitelný kdekoli na bojišti, žádné chyby neodpouští.

„To, že bychom mohli vyzkoušet maskování ve spolupráci s drony, napadlo mého zástupce,“ říká velitel baterie kapitán Z. Č. „Oslovili jsme Belgičany, kteří tu mají drony, a nakonec myšlenku uskutečnili,“ pokračuje.

Aby mohli čeští vojáci využít co nejvíc poznatků, maskovali se různými způsoby – někdo bílými sítěmi a obleky do sněhu, jiný třeba jen zelenou celtou. Další systémy RBS-70 či přehledový radar zůstaly ve stavu, jak by se využívaly při ostré palbě. I to mělo svůj účel. „Chtěli jsme zachytit demaskující vlastnosti lidí a techniky v různých fázích bojové pohotovosti,“ říká kapitán Z. Č.

Teplo prozrazuje

Operátor po chvíli přepíná do režimu infračerveného spektra, které zachycuje tepelné záření. Na obrazovce naskakují tři červené tečky – obsluha palebného stanoviště RBS-70. Dron letí dál a odhaluje další červená místa „Výsledky pozorování jen potvrdily, že potlačení demaskujících účinků tepelného vyzařování jsou pro nás největší výzvou,“ říká kapitán Z. Č.

Kvůli nebezpečí odhalení z dronu by se například neměly zbytečně startovat motory u aut, teplo je totiž v infračerveném spektru vidět na kilometry daleko. Díky belgickým kolegům, kteří během průzkumných letů cvičili pro změnu odhalování pozic protivníka, získali Češi skutečně cenné poznatky.

Dron dosedá na zem, operátor ho kontroluje a ukládá do krabice. Průzkum je hotov, nikoli ale pro českou baterii, která teď bude podrobně zkoumat a analyzovat záznam. „Získané zdroje informací určitě povedou k dalšímu zlepšení maskovacích opatření proti vzdušnému a pozemnímu průzkumu protivníka,“ uzavírá velitel baterie kapitán Z. Č.