Tak hezké dopoledne všem. Já mám strašnou radost, že nás je tu o malinko více než minule při projednávání tohoto zákona, který je velice důležitý. Já jsem minule(?) svou řeč uváděla o tom, že všichni máme spoustu řečí, jak vyřešit dostupné bydlení, ale sál byl téměř prázdný v tu dobu, kdy jsem začala mluvit svoje úvodní slovo. A já využiju toho, že nás je tu dostatek, a začnu znovu, o čem vůbec ten zákon je, co všechno obsahuje, na co se máme soustředit, co ve skutečnosti řeší nebo neřeší, co mylně je zaměňováno za to, co by měl řešit. A víceméně zkonstatuji, abychom věděli, jak moc tento zákon potřebujeme.
Já jsem minule na úvod říkala panu ministrovi, že mě mrzí, že Ministerstvo pro místní rozvoj si vzalo za cíl, že vlastně řeší sociální problematiku. V původním návrhu zákona bez všech těch pozměňovacích návrhů, které máme před sebou, byla ta ambice trošku širší, kde měl zákon řešit zhruba 1,5 milionu osob, které by se ocitly v budoucnu ohroženy ztrátou bydlení. Ale tento zákon pozměňovacím návrhem, který zde byl nahrán ohledně dělání majetkového testu na 1,43 (násobek) životního minima po odečtení fiktivních nákladů na bydlení podle nové super dávky nám ten zákon velice zužuje na kritických 160 000 osob, případně ministerstvo uvádí teďka práce a sociálních věcí, že má sloužit pro 350 000 osob, ale nikdo z nás vlastně neví, jakých nebo kdo přesně do té skupiny patří.
Já už jsem upozorňovala i na začátku, že možná i s kolegy budeme delší, protože vzhledem k tomu, že bylo při druhém čtení zkráceno projednávání mezi druhým a třetím čtením, nebyla možnost projednat dostatečně řádně tento zákon po druhém čtení a na čtení zásadního pozměňovacího návrhu na samotném výboru nebyla možnost další diskuse. Takže ač vím, že třetí čtení normálně slouží k odůvodňování vyjádření k samotnému návrhu zákonů a případně pozměňovacím návrhům nemá být připouštěna nějaká delší diskuse, tak tady si to vzhledem k té absurditě zkrácení lhůt dovolím říci, že budeme asi diskutovat, protože máme spoustu otázek, jak se k některým věcem postavit.
Aby nedocházelo k mylnému zaměňování, že tento zákon má řešit nové bydlení nebo dostupnost bydlení, tak to je velký omyl. Tento zákon o podpoře bydlení nepřináší žádný nový byt na trh, nic se nestaví, nic nedává za úkol, nic nepodporuje, pracuje pouze s mylnou představou a domněnkou a nadějí toho, že nám někdo vloží byt do systému, který bude následně určité skupině lidí přidělen.
A abych zdůraznila, na čem tento zákon stojí, tak stojí na třech základních pilířích, přičemž prvním je takzvané vybudování kontaktních míst v České republice. Původně byla tato kontaktní místa plánovaná na všechny obce s rozšířenou působností, aby každý měl nějakým způsobem blízko z toho (?) dojít ve své obci a řešit tuto problematiku ve své dané obci nebo ve svém daném ORP. Nově v komplexním pozměňovacím návrhu, který přijal jako výborový, je toto sníženo na 115 konkrétně vyjmenovaných obcí. A já se ptám, pane ministře, jak bude těmto obcím, které nejsou zahrnuty jako oerpéčka spádová, a jsou přiděleny k některým jiným, kompenzovány finanční částky za to, že ti zaměstnanci těch daných ORP nebo toho kontaktního místa budou kompenzováni, že dělají práci pro ostatní ORP. Takže nám vypadlo - z 206 původních ORP máme 115 - jak to bude kompenzováno těm obcím, které budou zastávat práci pro ostatní ORP, kde není takový problém s nedostatkem nebo s osobami, které jsou ohroženy ztrátou bydlení?
Dále tato kontaktní místa budou mít za úkol x činností, které jsou velice nákladné, a jejich obsazení v těch daních ORP je závislé podle analýzy toho, jak se vyskytuje daná problematika osob ohrožených ztrátou bydlení, jak je moc intenzivní, tak ten počet osob na tom ORP je odvislý tady od toho. Takže máme lokality nebo ORP, to kontaktní místo, které navrhuje ministerstvo, že bude složeno například ze sedmi pracovníků, to jsou ty obce, které mají největší problém, problém s bytovým vyloučením nebo se ztrátou bydlení. Například to může být typicky severní Čechy, kde jsou skoro všichni ORP, severní Morava, Karlovarsko, ale například už taková jižní Morava nebo Vysočina, tak už mají návrh, že se bude jednat o jednoho (?) nebo o jednoho zaměstnance. A teď jsem zvědavá, jak tento zaměstnanec v jedné osobě zvládne všechny tyto činnosti, například evidenci osob se zájmem o podporu bydlení. Takže přijde jedna každá (osoba?), jakýkoliv občan, na kontaktní místo pro bydlení a řekne: Já mám problém. Oni s ním zanalyzují základní - budou mít nějaká vstupní data, budou se ho ptát, kde v současné chvíli bydlí, proč si myslí, že by mohl být ohrožený ztrátou bydlení - řeknou, tu situaci zhodnotí - vám nestačí dostatek financí nebo nemáte přístup na internet, takže se podíváme na současný realitní trh. Projdou webové stránky všech realitních kanceláří, řeknou - zkusíme třeba případně někam zavolat, nebo řeknou - vy nečerpáte dostatek dávek pro to, abyste zvládnul svoje náklady na bydlení, odkážou ho na Úřad práce nebo případně udělají nějaké jiné poradenství, případně přesměrují toho dotyčného na nějakou třeba finanční poradnu, což je jedna činnost. V případě, že usoudí, že ta osoba by mohla mít podle přílohy číslo 4 - teď nově 5, myslím - 4, pořád zůstává 4, je zranitelnou osobou, kde máme asi čtrnáct kategorií, a tak se začnou situací zaobírat do detailů. Tou zranitelnou osobou jsou osoby starší šedesáti pěti let, veteráni, rasově diskriminovaní občané, zdravotně handicapovaní občané nebo s psychickými problémy.
Nejsem schopná říci, jak tento pracovník bude posuzovat i zdravotní stav, který je potřeba znát, a zda bude moct nahlížet případně do zdravotní dokumentace, anebo co bude přesně tím účelem? Protože metodiky, jak tyto informace zjišťovat, zda osoba má být zařazena do dalšího zkoumání přezkumu, zda se jedná o osobu, která by mohla mít nárok o podpůrné opatření, to znamená přidělení bytu, jak vlastně bude postupovat, protože ty metodiky známé nejsou.
Současně tyto osoby mají další úkol, což je řešit stav bytu, který jim případně bude do evidence dán. Tyto byty by měly osobně navštívit nebo případně vycházet z fotodokumentace, která jim byla poskytnuta, protože se v zákoně stanovuje - což je v pořádku - jak má vypadat byt, který by měl být poskytnut. Což je, že musí mít minimálně teplou vodu, určitý počet místností, protože vícečetné rodiny nelze umisťovat do bytu 1+kk nebo 2+kk, je nějaká doporučená velikost bytu a tak dále a rovnou ho případně někam zaškatulkovat. Nebo také musí hlídat to, že tento byt - už v dané lokalitě je jich přiděleno hodně, a bude psát odůvodnění, proč tento byt není, nebyl přijat do evidence.
Z tohohle důvodu ta práce je velice náročná a nedokážu si představit, jak třeba jednoúvazek to zvládne pro x ORP a bude muset ještě vyjíždět třeba případně na svůj vlastní terénní průzkum do okolních obcí, zkoumat, jestli je tam dostatečné třeba občanské vybavení, aby ta osoba nebyla ještě více znevýhodněna přestěhováním do případně jiné menší obce. Tak to bychom měli kontaktní místa na bydlení.
Vlastně já, pane ministře, teď se začínám i v tom ztrácet. A možná o tom budou mluvit kolegové, kteří se dotazovali do detailů. Původně bylo myšleno, že na tyto pracovníky bude stát - hradit je v podobě přenesené působnosti. No, ale to už víme teďka, že veškerá přenesená působnost se nějakým způsobem doplácí z těch samotných rozpočtů obcí. A je již prokázáno, že na přenesenou působnost vynakládá každá obec dalších 50 procent na jednoho pracovníka prostředků navíc.
Navíc toto místo by mělo být nějaké - i to kontaktní místo - bezpečné. Kdo udělá, aby se tam ten klient cítil dobře a mohl se svěřit se svojí životní situací? Kdo zaplatí ty náklady na vybudování té místnosti? To necháte tedy na těch obcích, aby řešily počítačové vybavení, nábytek a tak dále, vyčlenili místnost? Některé ty obce už v současné chvíli mají naplněné své nemovitosti nebo tam, kde sídlí, budou si muset najímat nějaké další prostory, protože i to kontaktní centrum pro bydlení, aby bylo asi jako přívětivé, tak nemůžete umístit jen tak někde a mělo by být co nejlépe dostupné, já tomu říkám u nás - i přímo z ulice, v nějaké výloze, aby ti lidé o něm věděli a mohli tam chodit, když už jim chceme tedy pomáhat. A nemůžete ho umístit do nějaké špelunky v šestém patře, v nějakém mrakodrapu bez označení, špatně dostupné. Takže mě zajímá, kdo bude hradit tyto náklady a kde se bude doporučovat to kontaktní místo zřídit. To bychom měli samotné kontaktní místo pro bydlení, což je jeden z těchto pilířů.
Druhým z pilířů, který vy navrhujete, je takzvaná garance, což je získání toho samotného bytu do evidence. Znovu zopakuji, nejedná se o výstavbu žádného nového bytu, žádného. Vycházíte z nějaké hypotézy, kolik je někde v republice investičních bytů, že ti lidé si ho většinou nechávají třeba pro svoje děti, byt je neobsazený a chcete, víceméně doufáte, že vám tyto osoby tento byt poskytnou do systému a budou zde ubytovávat osoby, které budou určeny pro poskytnutí podpory bydlení. No jo, ale to je takový malinký háček, protože ten byt se vám může dostat do systému dvojím způsobem. Jeden z nich je městský, s kterým já moc problém nemám, naopak si myslím, že tuhle problematiku by měly řešit hlavně obce a jsou schopné si s tím poradit, pokud budou mít dostatek svých bytů, které nemají. Takže proti tomuto systému nemám vlastně co namítat. Ale už mám problém s přiřazováním nebo vkládáním systému bytů od soukromníků.
Nemůže přijít majitel toho daného bytu a říct, přijít na kontaktní centrum a říci, já mám volný byt a chtěla bych ho, chtěl bych ho nabídnout tady do toho systému i s vědomím toho, že budu mít například snížené nájemné, budu dodržovat nějaká pravidla, poskytnu tu smlouvu i na kontrolu pro krajský úřad a tak dále.
Ale on si musí najít takzvaného garanta, což mi přijde úplně absurdní, že zavádíme třetí osobu, kterou budeme financovat ze státních peněz, která bude dohlížet a shánět ty byty. Takže de facto si děláme nějakého jako nabírače bytů. A teď by mě zajímalo, jak ten nabírač bytů bude postupovat, protože jsou přesně vydefinované i v tom zákoně, kdo to může být. Buď to může být v současné chvíli neziskový sektor, který se už tomu věnuje, této problematice sociálního bydlení, když to tak jako přeženu. Anebo to může být osoba, která nějakou dobu funguje na realitním trhu.
No ale víte, co se stane? My toho garanta budeme platit ze státních peněz a v současné chvíli už někteří u nás ti obchodníci s chudobou mají takzvané správce. Ti mají ty zkušenosti, ti mají garance těch let, které už v tom působí a my jim budeme ze státních peněz hradit částečné úhrady svých vlastních zaměstnanců? Kde tedy vznikne nějaký systém, kdo bude posuzovat, že to je spravedlivé a že vybral ten správný byt a nepreferuje svého zaměstnance vkládáním těchto bytů do systému? Naopak, možná vy budete rádi, protože to, co mě úplně dostává, že někteří ti, kteří už v současné chvíli tuto problematiku řeší, tak vy jim říkáte, že jim rádi zaplatíte, protože to podle vašich očí dělají správně a jsou ti hodní na tom trhu. Takže proč bychom je nemohli platit ze státních peněz? Tomu opravdu nerozumím.
Tak když už dáváme možnost lidem vlastnit, tak se mají také patřičně starat o svoje nemovitosti. Je to jejich zisk, nějakým způsobem dostávají nájemné a nechápu, proč má do tohohle vstupovat další prostředník, který bude zprostředkovávat za státní peníze soukromé byty.
Co ten majitel z toho bude mít? No, bude mít garanci toho nájmu, což je super. Ale už se nemusí starat o to, jaká osoba tam bude ubytovaná, přestává řešit absolutně problémy v té dané nemovitosti, například když si vezmu panelový dům o nějakých třeba 24 bytových jednotkách, což je takové typické v České republice, tak nebude muset řešit problémy se sousedy, protože řekne, já tady mám garanta a mám tam člověka, který je veden v asistenci, tak ať si to řeší on. A on v klidu, když bude mít těchto investičních bytů víc, všechny dá přes toho garanta, nejlépe třeba přes dva, přes tři, s kterými se domluví, tak v klidu si může řešit, já se o nic nemusím starat, ten garant mi vlastně zabezpečí i drobné opravy, které jsou garantované ze státu. Stát vlastně tomu garantovi půjčuje na ten nezaplacený nájem. Půjčuje mu na to, že zajistí opravu, když ten byt bude zničen! Já tomu absolutně nerozumím, jak můžeme v dnešní době, asi jsem filozoficky jinak nastavená, ale myslím si, že když někdo byt vlastní, tak by se o to měl starat se vším všudy a strpět i tu nepříjemnost, že musí hledat dobrého nájemníka.
A ještě vůbec budeme ve zbytku republiky nebo v celé republice doufat, že nám vůbec někdo do systému tento byt vloží tímto způsobem bez toho, aniž by mohl ovlivnit, kdo mu tam bude bydlet nebo nebude bydlet.
A řeknu jinou věc, protože ve chvíli, chápu, že třeba Praha může tímto způsobem nějaké věci si vyřešit, ale opravdu tento zákon nevyřeší dostupnost bytů a výši nájemného, která neúměrnou měrou roste v naší republice. Vyřeší to problematiku, kde vám ochotně budou tyto byty dávat do systému, jsou právě obce, které už se v současné chvíli potýkají s vyšší mírou sociálního vyloučení, s vyšší mírou vyloučených lokalit, protože jsou nešťastné a sehnat dobrého nájemníka do těchto bytů na svoje inzeráty, tak proč bych to nepředal někomu jinému, který se mi o to postará? A ještě za státní peníze. Tomu fakt nerozumím.
Takže nám budete ta zbylá sídliště nebo části měst, které jakžtakž fungují, budou zahlceny nájemníky, se kterými nebude úplně jednoduché s nimi spolupracovat. Já neříkám, že to není nemožné, ale není to úplně jednoduché.
No, a to bychom měli systém garancí. Potom posledním pilířem, který vlastně zákon zavádí, tak je takzvaná asistence, se kterou já naprosto souhlasím. Pakliže máte osobu, která nějakým způsobem potřebuje doprovod, ať už se jedná o to, aby vyšla dobře s penězi, aby si určila priority, na co je potřeba ty finance vydat, že opravdu nájemné se musí platit, že se musí platit ta elektřina, plyn, další jiné věci. Aby ho naučili, jak vlastně si poskládat domácí rozpočet, aby řešila právě ty konflikty s těmi sousedy. Ale co, asistence bude víceméně nastavená vedle systému registrovaných služeb. Každý kraj schvaluje nějaký systém, kterým poskytuje na sociální služby nějaký koeficient, který nakonec odsouhlasuje ministerstvo, jestli k tomu přistupuje tímto způsobem správně na základě zákona o sociálních službách a staví tuto asistenci mimo tento systém.
Přitom si pojďme reálně říct, kdo to bude dělat? Budou to dělat úplně stejné služby, které v současné chvíli na tom trhu fungují, a my budeme zavádět dvojkolejný systém a budeme vedle toho mimo registrované služby, aby se nemusely o ty finance prát, udělovat stejným organizacím. Většinou, a teď ať se na mě nikdo nezlobí, jsou to opravdu neziskové organizace, které dopoledne obslouží svoje veškeré zákazníky, aby splnili tabulky, ve kterých po nich požadujeme, že obsloužily XY klientů za tuhletu a tuto činnost. Nejlépe tito klienti jsou evidováni u dvou až třech služeb v těch větších městech, takže je vykazujeme dvakrát, třikrát. A odpoledne asistence, aby byla intenzivní, tak ten samý člověk se půjde věnovat naplno podle zákona o podpoře bydlení osobám a bude radit, bude mít tu intenzivnější práci v tom daném terénu. S čímž já souhlasím. Mají se jim věnovat naplno, ale ne mimo nějaký systém, který v současné chvíli již máme.
A navíc, a proč jsem o tom přesvědčená? Protože v současné chvíli nám už spousta sociálních pracovníků chybí. Na trhu prostě nejsou. Kde je budeme brát? Budou to dělat ti stejní lidé, kteří jsou velice kvalifikovaní, jejich práce je velice náročná a jejich nedostatek na trhu je enormní. Kór v těch problémových lokalitách. Takže by mě zajímalo, kde tyto lidi budeme brát a jakým způsobem bude stanovena metodika pro to, aby nám nevykazovali víceméně tu stejnou práci na více frontách. Jednou v systému asistence a jednou v systému zákona o sociálních službách.
Tak to bychom měli samotnou asistenci, který je třetím pilířem tohoto zákona. A pojďme se podívat na jednotlivé ty pozměňovací návrhy, které byly během druhého nebo i výborového čtení načteny. Na výboru byl načten takzvaný komplexní pozměňovací návrh, který právě snižuje z těch povinných všech ORP na dobrovolnost a vyjmenoval přesných 115 obcí, které budou mít povinnost zřídit kontaktní centra pro bydlení.
Dále tento komplexní pozměňovací návrh řeší tak zvanou předasistenci nebo bezdlužnost vůči SVJ a třeba s bezdlužností a předasistencí my za hnutí ANO jsme s tím souhlasili, dokonce jsme vlastně i tyto pozměňovací návrhy připravovali společně s MMR před druhým čtením jako výborový pozměňovák. Jsou to víceméně pozměňovací návrhy, které vycházejí z praxe, jak se jako chovat. Ta bezdlužnost vůči SVJ od majitele dokazovat je velice důležitá, protože samotný nájemce nemusí platit takzvané ty povinné zálohy a do fondu oprav jednotlivé částky a může sám tomu esvéjéčku dlužit a pak by zbytečně padala vina na neplacení do fondu oprav na samotného nájemce a mohlo by to vytvářet zbytečné zlo. A ti lidé, kteří už to nemají v životě jednoduché, tak budou ještě mnohem více biti.
Nicméně za hnutí ANO budeme proti tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu, protože neřeší opravdu nic jiného navíc než změnu na těch 115 kontaktních míst, vlastně určuje celý ten systém tří pilířů. A my dlouhodobě s tímto nesouhlasíme, ač v sobě obsahuje některé pozitivní změny.
Potom máme některé drobnější pozměňovací návrhy výborové, kde se jedná o takzvané překlenovací asistence nebo odkaz na směrnici o sociálním vyloučení, který já jsem chtěla explicitně, protože dokud ten zákon byl koncipován pro 1,5 milionu obyvatel, tak dávala nějakým způsobem samotná směrnice logiku. Bohužel většina poslanců tuto směrnici nezná. Já mám to štěstí, že jsem ji viděla nebo mohla jsem být u její tvorby a u nějaké konzultace, jak by to mohlo fungovat, protože opravdu jsem velkým kritikem, aby se nám nestalo zhůvěřilost toho, aby se ve velké míře problémové osoby stěhovaly do již fungujících nemovitostí nebo celků, takže je republika rozdělená na x nějakých, na takzvaný Semafor, kde jsou problémové lokality, méně problémové a bezproblémové lokality a určuje počet bytů, kolik může být na daný vchod doloženo do systému. Je otázka, asi bude nastaven princip, když třeba těch bytů budeme mít mnohem více, když přijde někdo další, jak mu bude vyhověno nebo jak dlouho bude čekat v případném pořadníku na to, aby jeho byt byl zařazen do této evidence. Ale já se obávám, že tak velký zájem ani u nás nebude, aby se ta procenta bytů naplňovala, ve kterých vy doufáte. Ale když bych věděla, že přijde ve druhém čtení pozměňovací návrh, který bude omezovat tu cílovou skupinu těch jednotlivých osob, protože ta směrnice i hovoří o tom, jaké druhy zranitelných osob se mají kombinovat, jak rychle zabydlovat a tak dále, ale to nám mění úplně hru v tuto chvíli, protože ten komplexní pozměňovací návrh s tím 1,43, abych to zkrátila, tak nám mění tu cílovou skupinu, pro které to bude určeno, a kdybych věděla, že takový pozměňovací návrh přijde, tak vůbec nebudu navrhovat odkaz na tuto směrnici a naopak to budu řešit úplně jiným způsobem a budu ji nechávat vyškrtnout, anebo případně celý tento paragraf předělat. Ale nicméně ještě je naděje, že třeba tento pozměňovací návrh nebude přijat a zůstane zákon v původní verzi, se kterým celým tím filozofickým nastavením mám problém, ale aspoň dává nějakou logiku.
Co se týká dalších pozměňovacích návrhů ohledně Elišky Olšákové, která navrhuje rozšíření o určité zranitelné skupiny, určitě podpoříme, a co v žádném případě nepodpoříme, tak je návrh kolegy Havránka nebo paní kolegyně Doušové, který právě zavádí to 1,43, a jediný rozdíl je v tom, kde nastavuje délku asistence.
Bohužel nebo i stejným způsobem nepodpoříme případné návrhy Olgy Richterové, která se snaží tu cílovou skupinu trošku zmírnit. Ale kdybychom to udělali, dlouho jsme o tom diskutovali, jestli i sami nepodáme nějaký zmírňující pozměňovací návrh, tak bychom jenom tento způsob legitimizovali. A vy si to vezměte na triko všechno sami, protože to, co jste tam spáchali těmito pozměňovacími návrhy, tak s tím já se nejsem schopná jako ztotožnit. Zajímalo by mě, pane ministře, kdo opravdu bude mít nárok podle těchto pozměňovacích návrhů buďto kolegyně Doušové, anebo pana kolegy Havránka, který opravdu řeší, a je tam základní ten příjmový test a přenechává to všechno na samotné úřady práce, komu bude tento zákon sloužit. Dobře, chápu, když už i přijmu premisu toho, že byla cíl, protože ty byty nemáme a fiktivně řešíme příjem nějakých dvou až 3 000 bytů za rok, který doufáte, že někdo do toho systému vloží tak, aby byly opravdu obsazeny a začalo se s těmi nejpotřebnějšími, ale úřad práce nám teď bude diktovat, jací klienti vlastně nám tam budou moci přijít z toho úřadu práce. Většinou to budou teda asi příjemci dávek a podle té nové superdávky budou to osoby, které budou mít nějakým způsobem minimální příjem.
A i když se podívám na nějaké propočty, které dělala třeba iniciativa Za bydlení, a vezmu v potaz případný budoucí příjem ze samotných dávek, tak už se nám tam nedostane spoustu osob, nedostane se tam ani maminka samoživitelka, která má minimální mzdu, protože se k tomu připočítávají fiktivní příjmy, které by dostala na sociálních dávkách. Já se ptám, tohle opravdu chceme? Chceme, abychom dělali závislost lidí na sociálních dávkách a nezvládli sami osobně bydlení a nezvládli sami pokrýt náklady na bydlení a ten stát zatěžovali tímto způsobem, že budeme doplácet nehorázné částky? Opravdu je tohleto cíl? Anebo jsou - a teď mě zajímá, jaká ta skupina to opravdu bude? Protože když si vezmeme i vícečetnou rodinu, tak se tam nedostane také, protože se vychází z nějakých jako celkových příjmů a co to je teda za osoby? Jsou to osoby, které pracují na částečný úvazek, které se nám tam dostanou, nebo budeme legitimizovat práci načerno? Jako regulérně ty osoby nemůžou vyjít s tímto příjmem, i co jsou dané na sociálních dávkách, s kterými mají počítat, takže logicky nějakým způsobem se ocitají v šedé zóně, ekonomice, protože jim nic jiného nezbývá.
A v kontextu toho my minule, když jsme tento zákon začali projednávat v rámci superdávky, tak jste nikdo nepodpořili pozměňovací návrh na to, aby se vypočítával až po odečtení insolvencí. My ty lidi nejsme schopný díky těm vícečetným exekucím dostat vůbec do oddlužení, protože ta snaha toho, aby začaly legálně pracovat vlastně není, takže my jim budeme nabízet, protože podle mě to budou jediné osoby, které do tohohle toho systému spadnou, a my je budeme podporovat v práci načerno, protože je nebudeme počítat do toho, aby si našly legální práci a snažily se vrátit znovu na pracovní trh legálním způsobem, protože ty vícečetné exekuce jsou tak drakonické, že je pro ně velice výhodné zůstávat, nebo víceméně jim nic nezbývá, já nechci říkat výhodné, ono jim fakt nic jiného nezbývá, než být v té černé ekonomice. A když tady teda aspoň říkáte, jaká je to super provázanost na superdávku, tak vy odmítnete zásadní pozměňovací návrh, protože je jenom z díla opozice, nebo že s tím přišlo dílo opozice, to mi fakt hlava nebere jako nějakou provázanost těhletěch systémů mi absolutně posbírá moji logiku a chtělo by někdy se nesoustřeďovat pouze na svůj resortismus, který mám v gesci, ale přemýšlet o těch důsledcích, o jaké lidi se to jedná a komu to doopravdy může pomoci. A to jsem se malinko rozčílila.
Tak a já už asi budu končit. Říkala jsem, že nepodpoříme tedy ani jeden z těchto pozměňovacích návrhů A nepodpoříme zákon ani celek, a to z důvodu toho, že za prvé si já osobně myslím, že se to dá řešit jiným způsobem. A říkala jsem to tu už při minulém čtení, a to buďto úpravou zákona o hmotné nouzi, protože co je základem, je, že ti lidé většinou na těch ubytovnách nemají na to, aby zaplatili vratnou kauci, kterou ti majitelé po nich požadují. Což vlastně váš zákon taky neřeší, protože tu vratnou kauci si ti majitelé můžou nadefinovat, akorát jediný ten rozdíl je, že ta přidělená asistence jim pomůže vyběhat to, aby to získali, to je celé. A další je upravit zákon o registrovaných službách, aby ta asistence pro některé osoby byla povinná, protože to je jediný ten důvod, proč se asistence zavádí, protože když bude povinná, aby ty osoby musely s tou asistencí spolupracovat, přičemž jsem zapomněla tady okomentovat jeden pozměňovací návrh, který se toho týká, že v případě prokázané nespolupráce s asistencí je to důvod k výpovědi bytu.
A teď vlastně ty důvody, proč to nechceme podpořit. Systém je předražený, ty peníze můžou sloužit někde jinde, použít je i na samotnou výstavbu, která by nám doopravdy dala aspoň nějaký byt na trh. Je administrativně náročný - psát rozhodnutí, zařazovat lidi do evidence, mezi sebou budeme kolovat papíry, abychom říkali: vy tam nesmíte býti, nebo naopak: vy tam můžete býti; a nerozmysleli jste si náhodou to, jestli ještě chcete v evidenci zůstat, nebo nechcete zůstat? Fakt úplně administrativní masakr. Je na založen na dobrovolném vkládání bytu, ať už obecního, nebo soukromého. Hrajete si se sny. Vedením evidence osob, kterým můžete garantovat získání bytu, tím jenom prohlubujete jejich frustraci, protože jim dáváte naději v tom, že nějakým způsobem by mohly byt získat, a vůbec reálně nevíte, jestli ty byty budete mít k dispozici. Hrajete si se sny.
Samotný zákon vede k nesamostatnosti osob a k nesamostatnosti těch lidí samotnou bytovou nouzi sami řešit. Vzniká totální závislost na neziskovém sektoru, který bude mít v mnoha případech duplicitní charakter.
A poslední - tento systém dává vznik nových 160 úřednických pozic pro zákon, který by měl pomoci po přijetí toho pozměňovacího návrhu s tím 1,43 životního minima pouze 160 000 obyvatel z celkové částky za 1,45 miliardy. Děkuju za pozornost. (Potlesk z řad ANO.)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV