Československá účast při osvobození Kuvajtu byla od druhé světové války prvním větším nasazením čs. vojáků v zahraniční operaci a stála na počátku tradice novodobých armádních misí.

„Chyběly vám zkušenosti a odpovídající vybavení, přesto jste zanechali velmi viditelnou stopu. Naši chemici si vybudovali u spojenců renomé, na kterém stavíme dosud,“ řekl v projevu k bývalým příslušníkům Čs. samostatného protichemického praporu náměstek pro řízení sekce průmyslové spolupráce MO Tomáš Kopečný.

V létě roku 1990 vpadl Irák do Kuvajtu a obsadil ho. Koncem února následujícího roku spojenecká koalice v čele s USA Irák z Kuvajtu vypudila. Svůj podíl na tom měl právě i Československý samostatný protichemický prapor, jehož velitelem byl plukovník Ján Valo. Prapor na počátku tvořilo více než 160 dobrovolníků, nakonec se počet vyšplhal na dvě stovky mužů.

Podle náměstka Kopečného se tito vojáci stali symbolem zásadní proměny našich ozbrojených sil – od armády východního typu na armádu suverénní demokratické země. „Na zkušenostech z operací Pouštní štít a Pouštní bouře jsme stavěli další jednotky, které jsme vysílali do zahraničních misí. V neposlední řadě jsme se učili komunikovat se svými novými spojenci,“ zdůraznil.

Doma po návratu však příslušníky praporu čekala jiná realita a místo kariéry řadu z nich nedobrovolné svléknutí uniformy. Hlavně proto, že po Sametové revoluci procházela armáda živelnou redukcí a také rozdělením na dvě části – českou a slovenskou. „Někteří z vás tak trochu právem pociťovali křivdu, že na ně resort zapomněl. (…) Není tomu tak. Dnešní pamětní odznak připomínající 30. výročí těchto operací je toho důkazem,“ prohlásil Kopečný.

Kromě plukovníka Jána Valo, po jehož projevu k bývalým spolubojovníkům všichni povstali a potleskem dlouze poděkovali, dnes pamětní odznak převzali například František Gábor, předseda spolku válečných veteránů Čs. samostatného protichemického praporu. Za nasazení v Zálivu vojákům poděkoval chargé d´affaires Kuvajtu Abdul Alhajri.