Oproti porcelánovému nádobí (které Arnika prověřovala dříve) byly ve skleněných potiscích běžně naměřeny i dvojnásobné hodnoty olova. Výjimku netvoří ani barvy použité pro vykreslení dětských motivů. Arnika přitom zjistila, že existují bezpečné alternativy k těmto barvám obsahujícím jedovaté látky. Někteří výrobci a prodejci je už dokonce dobrovolně a systémově využívají. Většina se ale stále drží problematických barviv. Nedokonalá je totiž i legislativa, která jim to umožňuje. Změnit to může především tlak spotřebitelů.

„Použití neurotoxického olova nebo karcinogenního kadmia v potiscích skleniček není za situace, kdy jsou na trhu dostupné alternativy, ospravedlnitelné. Takto toxické kovy do zboží, které přichází do styku s jídlem, vůbec nepatří. Většina výrobců ovšem na naše zdraví nedbá a drží se v mantinelech, které stanovuje legislativa,“ vysvětluje vedoucí kampaně Jezme bez jedů Karolína Brabcová.

Z několika desítek prověřovaných skleniček obsahovaly zhruba dvě třetiny vysoké koncentrace olova i kadmia. Naměřeno bylo často i přes 40 000 částic z milionu (1) olova při bodovém měření XRF rentgenovým spektrometrem. To jsou průměrně asi dvojnásobné hodnoty oproti těm, které arnika v květnu objevila v porcelánovém nádobí – a už i tyto výsledky byly neblahým způsobem šokující. Přesto ani tyto výsledky paradoxně nepřekračují legislativní limity.

Tabulka s výsledky měření olova a kadmia v potiscích skleniček
(duben – srpen 2016)

„Naše výsledky jsou o to více alarmující, protože tyto potisky se na sklo nanášejí za nižších teplot než pigmenty v glazuře porcelánu. Současně je běžné, že se při použití sloupnou ať již mytím v myčce, či poškrábáním,“ říká Jitka Straková z Arniky, odbornice na těžké kovy.

Pokud bychom posuzovali tyto skleničky podle jiné legislativy (NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2015/628), byl by limit pro olovo překročen 80x a takové skleničky by se na našem trhu nesměly objevovat vůbec. Bohužel, toto nařízení sice platí pro předměty, které by „mohly být vkládány do úst“, skleniček se ale netýká.

Vzorky skleniček s vyšším obsahem olova pocházely většinou z menších obchodů s domácími potřebami z centra Prahy či z větších řetězců jako je obchod s domácími doplňky Nanu Nana.

Odlišný přístup od většiny výrobců a prodejců skleniček zastává IKEA: „Chceme mít pozitivní vliv na lidi i na planetu ve všem, co děláme, a chceme přispívat i ke snižování šíření nebezpečných látek. Proto používáme materiály, povrchové úpravy a výrobní postupy s co nejnižším dopadem na životní prostředí. Produkce skleněných a keramických výrobků bez příměsi olovnatých pigmentů nijak neovlivňuje kvalitu produktu, a proto jsme od roku 2006 zavedli bezolovnaté potisky. Dnes lze při použití organických barviv dosáhnout stejných barev, které dříve vyžadovaly použití olovnatých nebo kadmiových pigmentů. Z hlediska nákladů i náročnosti výroby jsou nároky stejné. Jediným rozdílem je, že olovnaté sklo má vyšší index lomu než bezolovnaté a je tedy více lesklé,“ říká Vladimír Víšek ze společnosti IKEA.

Zásadní je nyní tlak spotřebitelů. Výzvu Jezme bez jedů! může podepsat kdokoli, kdo chce tuzemské výrobce, dovozce a prodejce nádobí přesvědčit, že vyhnout se ve svých výrobcích a zboží toxickým látkám stojí za to. Alternativy jsou nejen technicky dostupné, ale i už i prověřené trhem - jak dokazují pozitivní výjimky. Držet se barev obsahujících těžké kovy je tak podle Arniky bezpředmětné a svým způsobem dokonce neomluvitelné. Výzvu Jezme bez jedů! Naleznete ZDE.

Poznámka:
1) ppm: jednotky udávající koncentraci sledované látky nebo prvku (v našem případě olova nebo kadmia) na milion částic měřeného materiálu (v našem případě barevného potisku)