„Chodíme po světě a vnímáme ho trojrozměrně. Umíme si ale představit, jak by to vypadalo, kdybychom znali jen jeden  maximálně dva rozměry? A co teprve čtvrtý rozměr?  Sice tušíme, že existuje, ale zatím jsme se do něj nějak nedostali? Tím jsme se letos zabývali během pěti dnů nejen v elektrárenském prostředí, ale i ve volné přírodě a během výletů do Plzně a Žatce,“ říká Martin Šíl. „Proto jsme si letos pro děti připravili čtyři dimenze dobrodružství, přičemž jsme vše museli pojmout tak, aby to všichni pochopili. Tradičně se totiž příměstského tábora účastní děti od 5 do 15 let. Ti nejstarší jsou sice už spíše naši pomocníci a věnují se těm nejmenším, ale i  je zajímá, jak to vlastně bylo, je a bude. A samozřejmě, že pětileté či o něco starší děti jsou na svůj věk jinak mentálně i fyzicky vyspělými, než  jejich starší, řekněme deseti a víceletí kamarádi. Myslím, že se nám to povedlo a všichni nyní vědí o čtyřech dimenzích vše potřebné.“

První den tábora byl věnován singularitě, tedy jednomu rozměru, a s ní souvisejícímu rozpínání. Vznik Vesmíru byl simulován Velkým třeskem v podobě těsta s kmínem, které kynulo a tak se vlastně rozpínalo. Kmín pak představoval rodící se hvězdy. „Vesmír z těsta nakonec skončil v podobě houstiček v kameninové peci. Aby toho nebylo na první den málo, navštívili jsme i profesionální elektrárenské hasiče, podívali se na zauhlování, a ukázali si, jak se může měřit vlnová délka vln v mikrovlnné troubě pomocí nastrouhané čokolády. Na úplný závěr jsme si sestrojili z kelímků od jogurtů singulární telefon a přesvědčili se, že na deset metrů je opravdu slyšet, co říkáme. S přibývajícími metry o ovšem už byla jen směsice zvuků,“ přiblížil první den příměstského tábora v Elektrárně Tušimice Martin Šíl.

Druhý - dvourozměrný den odstartoval Ládínek Smolík s Placatou planetou. Děti si následně vyrobily  jednoduchý fotoaparát cameru obscuru, jímž pořídily a vyvolaly dvourozměrný obrázek. Dalším pokusem s octem a sodou v balónku se vrátily k rozpínání  Vesmíru a také si za odborného doprovodu prohlédly elektrárnu. Třetí dimenze, tedy svět jak jej známe, čekala na děti v polovině tábora. Protože je nejvíce využívána ptáky, přišla na řadu výroba několika typů papírových vlaštovek. Jejich letecký den, včetně pouštění draků, následně proběhl na bývalém a dnes plně zrekultivovaném odkališti T, které od jara do podzimu slouží coby pastvina pro smíšené stádo ovcí a koz.

„Čtvrté dimenzi, abychom ji co nejlépe pochopili, jsme věnovali následující dva dny. Zavítali jsme proto do parku Techmania v Plzni a během posledního dne tábora i do Digitaria v Žatci. Byly to dny plné zajímavých pokusů, podrobného seznámení se Sluneční soustavou a podobně. Po návratu do Kadaně jsem se pak vydali podél řeky Ohře  k malé vodní elektrárně Želina. Zde tradičně příměstský tábor dětí energetiků zakončujeme u ohýnku. Opékáme si buřty a čekáme na rodiče. Většina dětí se pak s námi loučí s tím, že už se těší na příští rok,“ dodává Martin Šíl, který už dobře ví, co bude příště. Pochopitelně nahlas nic konkrétního nepronesl.

Program příměstského tábora, jež má základnu v Elektrárně Tušimice, se pochopitelně zamlouvá nejen rodičům, ale i vedení elektrárny. „Děti zaměstnanců ze Skupiny ČEZ byly u nás již potřetí. Opět měly nabitý program plný zajímavých zážitků a her, který pro ně připravilo zkušené duo táborníků, manželé Martin a Jana Šílovi. Tradičně je po celý týden v rámci své dovolené doprovázela i naše koordinátorka BOZP Olga Pazderová, takže vše probíhalo v rámci regulí bezpečnosti a ochrany zdraví při pohybu nejen v elektrárně, ale i mimo ní. U nás ovšem děti měly hlavně svou základnu, jinak vyrážely do okolí, například za ovcemi a kozami na zrekultivované plochy bývalého odkaliště, do přírody k malé vodní elektrárně v Želinském meandru a podobně. Jsem rád, že se všem u nás líbilo a hlavně, že se blíže seznámili s pracovištěm svých rodičů či prarodičů. Nemáme tudíž problém s tím, aby se příměstský tábor v Elektrárně Tušimice konal i v příštím roce. Pokud to bude možné, rádi zde přivítáme ty, kteří si ho budou chtít zopakovat a samozřejmě i jeho nové účastníky,“ uzavřel Jiří Hampl, ředitel elektráren Tušimice a Prunéřov, s poděkování všem, co se dětem za Skupinu ČEZ po celou dobu věnovali.