To je samozřejmě správné a logické, jiné asociace by přece znamenaly těžkou profesionální či jinou deformaci. Nebo to tak úplně není? Nad tímto tématem se zamýšlí Aleš Prandstetter, investiční stratég ČSOB Asset Managament, a.s., investiční společnost (ČSOB AM).

Především při zmínce o pití v oblasti investic je pravděpodobné, že se leckomu vybaví investice například do archivního vína, těm s volnějšími asociacemi pak možná nákup díla Piják absintu. A ti, kteří víno rádi, si možná ještě mlasknou. Nicméně faktem zůstává, že nákup fyzického vína nepatří mezi klasickou formu investic a spíše ji řadíme k doplňkovým možnostem, jako jsou známky, obrazy a umění obecně (ano, i kvalitní víno můžeme považovat za umění).

Já mám ale na mysli investice možná méně populární, zato o to více rozšířené. Jeden z nejvýznamnějších světových investorů, ne-li nejvýznamnější, Warren Buffett, je známý tím, že investuje podle svých slov do firem, kterým naprosto rozumí a jejichž produkt se jen málo mění a málo podléhá zásadním inovacím. Proto se není možné divit, že největší investicí jeho Berkshire Hathaway je společnost Coca Cola, ve které vlastní podíl téměř 9 %, a který je ceněn na více než 15 miliard dolarů. Mezi největšími investicemi je i firma Kraft Foods, jedna z největších světových potravinářských společností. Teď je již zřejmé, kam mířím.

Společnosti ze sektoru potravin a nápojů, k nimž můžeme přidat i tabákové korporace, mají několik zajímavých vlastností. Za prvé, vyznačují se všeobecnou stabilitou. Stabilní bývá poptávka po jejich výrobcích, stabilní jsou tedy i tržby. Vzhledem k tomu, že spotřebitelé jsou svým značkám relativně věrni a jíst a pít prostě musejí, jsou schopni bez velkých protivenství promítnout rostoucí ceny nakupovaných surovin do cen produktů. Což jinými slovy znamená, že jsou schopni držet během času svoje marže a tedy i zisky, protože, jak jsem již naznačil, tržby jsou stabilní (tedy spíše stabilně rostoucí).

Za druhé, jsou vysoce ziskové. Když se podíváme na ukazatele již zmiňované Coca Coly, zaznamenáme marže (vzhledem k tržbám) ve výši 70 % u přidané hodnoty nebo 25 % v případě provozního zisku. A co je ještě lepší než samotné marže, je fakt, že se jejich výše téměř nemění a v posledních deseti letech se pohybují obě čísla v koridoru kolem pěti procentních bodů. A rázem pochopíme, proč je tato firma miláčkem pana Buffetta.

A překvapivě, tu mám ještě jednu důležitou vlastnost, která činí firmy, jako je Coca Cola, atraktivními. Plynule rostoucí dividendy, téměř bez výkyvu, dávají tušit, že společnost nemusí provádět časté zásadní investice, a že tudíž riziko s těmito investicemi spojené zde chybí. A čísla týkající se investic tomuto předpokladu skutečně dávají za pravdu. Pohybují se totiž dlouhodobě okolo 6 % tržeb, což je, zvláště pokud se podíváme na marže, hodnota luxusní.

Coca Cola je hvězdou mezi světovými firmami napříč obory, nicméně jen o něco slabší finanční charakteristiky vykazuje sektor jako celek. Ano, dá se říci, že jsou to trošku nudné podniky. Možná si leckdo řekne, že vlastně sice jejich cena roste, ale pomalu, a až trhy budou opět prudce růst, investoři se od zmrzlin, limonád, whisky nebo cigaret odkloní. Nicméně krátkodobá i delší historie ukazuje trošku jiný obrázek.

Proč se ale věnuji tomuto oboru zrovna teď? Důvody leží v současné situaci v ekonomikách a na trzích. Recese je stále velmi blízko a špatné scénáře vývoje ekonomik nejsou vyloučeny. To mnoho konzervativnějších investorů odrazuje od akciových investic obecně. Na druhou stranu, bezpečnost je zoufale ztrátová, protože bezpečnější krátkodobé dluhopisy postrádají to důležité – výnos. Navíc je zde zřetelné riziko, že dříve či později se inflace a sazby budou zvyšovat, a proto již v předstihu budou středně a dlouhodobé úrokové nástroje ztrácet zřetelně na ceně. Proto si myslím, že doba dozrála na defenzivní akciovou investici, jejíž riziko by mělo být akceptovatelné i pro ty, kteří nejistotu nemají rádi. A tou jsou obecně dividendové akcie, avšak akcie potravinářského odvětví zvlášť.