Publikace přibližuje procesy, jež přinesly proměnu moderní továrny z individuálně pojatého technicko-architektonického díla do formátu univerzálního a abstraktního, a připomíná cenné stavby, které zanikly bez povšimnutí.

Průmyslovou výstavbu v Československu po druhé světové válce by se pravděpodobně nepodařilo nastartovat bez transformace hospodářské politiky, projekční praxe a stavebnictví. Prostředí, ve kterém vznikala nová průmyslová architektura, bylo nicméně ještě komplikovanější a stejně tak se proměnily i podmínky, v nichž pracovali tvůrci průmyslových staveb – a to nejen architekti, ale také inženýři, urbanisté, technologové a další specialisté.

Kromě rozkrývání tohoto systémového zázemí publikace představuje na 400 staveb, areálů a nerealizovaných projektů. „Kniha má ovšem jednu obrovskou chybu, kterou už nelze napravit, přichází totiž pozdě,“ říká její autor Jan Zikmund. Během posledních dvaceti let totiž byly zlikvidovány – demolicemi či nevhodnými přestavbami – desítky architektonicky, konstrukčně, technologicky, hospodářsky i regionálně cenných továren.

Libeňské loděnice, přádelna v Ústí nad Labem a mnohé další

Kniha otevírá téma opomíjené a mizející kulturní vrstvy s upozorněním, že má být spíše informačním základem pro lepší rozpoznání hodnot obtížně čitelné architektury v budoucnu. Není katalogem vybraných fabrik ani akademickým výkladem vývoje průmyslové architektury v druhé polovině 20. století. „Zatímco v posledních deseti letech zájem o poválečnou architekturu stále roste, průmyslové stavby z toho pořád vypadávají. A právě o to víc jsou ohroženější,“ uzavírá Jan Zikmund.

Mezi největší ztráty podle Jana Zikmunda patří zbourání libeňských loděnic od Jaroslava Fragnera, zmizely v roce 2010 bez větší odborné i mediální pozornosti. Podobně na tom byla realizace Zdeňka Plesníka, bezvřetenová přádelna v Ústí nad Orlicí, kterou strhli v roce 2016. „Jen pár lidí vědělo, že šlo o první stavbu tohoto druhu na světě,“ doplňuje Zikmund. Oproti tomu odstřel budov oděvního závodu OP Prostějov, vrcholného díla Zdeňka Plesníka, byl pojatý jako spektakulární show za účasti mnoha diváků.

Publikace je výstupem projektu Industriální architektura. Památka průmyslového dědictví jako technicko-architektonické dílo a jako identita místa podpořeného z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II) Ministerstva kultury České republiky.

Knihu je možné zakoupit v knihkupectví Klubu Za starou Prahu Juditina věž a Galerii VI PER, dále bude dostupná v Knihkupectví Karolinum, na e-shopu Univerzitního knihkupectví odborné literatury ČVUT, Informačním centru ČKAIT, na portálu iUmeni.cz a dalších místech.

Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze (VPCD)
Výzkumné centrum průmyslového dědictví bylo zřízeno v roce 2002 při Českém vysokém učení technickém v Praze, od roku 2010 je pracovištěm Fakulty architektury ČVUT. Se systematickým mapováním průmyslového dědictví, památek techniky a průmyslu na území České republiky sleduje hlediska historie a teorie architektury, památkové péče a urbanismu, iniciuje alternativní projekty nového využití průmyslového dědictví, které mají odezvu v pedagogické činnosti Fakulty architektury ČVUT, v magisterském a především doktorském studijním programu.

O knize

Hledání univerzality. Kontexty průmyslové architektury v Československu 1945–1992
Koncepce, text, grafická úprava a sazba: Jan Zikmund
Předmluva: Benjamin Fragner
Jazyková redakce: Hubert Guzik
Úprava reprodukcí: Jiří Klíma (Formall)
Vektorizace log: Lucia Mlynčeková
Produkce: Gabriel Fragner (Formall)
Výroba: Formall a Tiskárna Helbich
Vydalo: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, Výzkumné centrum průmyslového dědictví v roce 2020
208 stran
ISBN 978-80-01-06743-7

Fotografie:
01 Loděnice ČKD, Praha-Libeň, 1947–1952, zbořeno 2010 (foto Lukáš Beran, 2010)
02 OP Prostějov, 1956–1965, zbořeno 2016 (foto Martin Vonka, 2010)
03 Ověřovací bezvřetenová přádelna, Ústí nad Orlicí, 1966–1967, zbořeno 2016 (archiv VÚB, a. s., nedatováno)
04–06 – Kniha Hledání univerzality, foto Gabriel Fragner