Na pastvinách je i v zimě překvapivé množství různorodé potravy, kterou vynalézavá zvířata využívají. I v zimě tvoří základ jídelníčku tráva. Zvyšuje se však okus větví a kůry hlohů, růží, trnek a jiných keřů, které jsou vzhledem ke své hojnosti takřka nevyčerpatelným zdrojem potravy. Právě okus keřů je přitom jednou z hlavních úloh velkých kopytníků při údržbě zarůstajících stepí a luk. Hlohy navíc dávají velkou úrodu bobulí, které neopadávají, a jsou tak zvířatům k dispozici po celou zimu. Jak velcí tuři, tak koně ve velkém pojídají šlahouny ostružin. Ostružiny jsou zásadní složkou zimní potravy, jelikož nezasychají a jako jedny z mála rostlin si i v zimě udržují určitou svěžest. Velcí kopytníci dokáží potravu nalézt i pod povrchem půdy. Koním například velmi chutnají oddenky kopřiv, které kopyty systematicky vyrývají ze zmrzlé země.

Přikrmování ze strany člověka proto nepotřebují. „Zvířata jsou každý den kontrolována pracovníky chovatelského dohledu, kteří sledují, zda jsou v dobré kondici, zdravá, nezranila se a podobně,“ popsal Karel Bendl, ředitel společnosti Správa městských lesů Benátky nad Jizerou, která chovatelský dohled zajišťuje.

Zatímco s nástrahami přírody se zvířata v rezervaci vyrovnávají dobře, jejich zdraví ohrožují někteří neukáznění návštěvníci. Za chladného počasí se totiž opět zvýšil počet případů, kdy se lidé pokoušejí zvířata přikrmovat. „Na okrajích pastvin opět ve zvýšené míře nacházíme staré pečivo nebo zeleninu. Pokud by je zvířata zkonzumovala, mohlo by to ohrozit jejich zdraví nebo i životy. Navíc většina klisen je březí, proto jsou v ohrožení i nenarozená hříbata,“ upozornil Karel Bendl. Na podzim roku 2015 bojovali lékaři o život klisny Sgurr a prvního hříběte narozeného v rezervaci poté, co je návštěvníci krmili pečivem. Případ pomohl osvětě a snahy návštěvníků o přikrmování se poté výrazně snížily. S chladným počasím však v posledních dnech opět vzrostly. „Pečivo ani další donesené potraviny zvířatům nepomohou, naopak, mohou je ohrozit. Navíc nám jejich odklízení přidělává zbytečnou práci,“ podotkl Karel Bendl.

Zvířata jsou na zimní počasí dobře adaptovaná. Jejich hustá zimní srst je chrání tak dokonale, že z těla neuniká teplo, díky čemuž ani netaje sníh na jejich hřbetech. Pokud fouká silný vítr, najdou si úkryt v hustějším porostu, nebo se prostě jen otočí zády ke směru větru a přitisknou ocas k tělu.