„Divoké koně jsme sem přivezli loni v polovině listopadu. Silně podmáčený terén však tenkrát nedovolil rezervaci dokončit podle plánu. Deště a opakované záplavy pak znemožňovaly práce až do letošního léta. O to větší poděkování patří manželům Svačinovým, vlastníkům pozemků, na kterých se rezervace nachází, že ani přes tyto těžkosti od záměru neustoupili a rezervaci dokončili,“ ocenil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která stádo divokých koní do rezervace bezplatně poskytla. Vlastníci pozemků rovněž práce na založení rezervace financovali.

Divocí koně jsou v současnosti v devíti rezervacích po celé České republice. „Žádná z nich se nerodila za tak složitých a náročných podmínek,“ porovnal Dalibor Dostál a navázal: „Rezervace je příkladem výborné spolupráce soukromých vlastníků, státní ochrany přírody, konkrétně Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, a neziskové organizace.“

Lokalita je součástí Národní přírodní rezervace Stará a Nová řeka. „Návrat pastvy do nivy řeky Lužnice vnímáme jako úspěšný pokus přiblížit se udržitelnému způsobu hospodaření dle historických zkušeností našich předků. Kosení a přepásání mokřadních porostů v říční nivě na podmáčených a přeplavovaných lokalitách bylo existenční nutností místních hospodářů, kteří se snažili uživit svá zvířata a mít z těchto obtížně obhospodařovatelných ploch nějaký užitek a výdělek. V době, kdy se těžká ruční práce a přítomnost lidí v krajině rychle vytrácí, mohou zvířata adaptovaná na pastvu ve vlhkých podmínkách úspěšně suplovat dotovaný drahý ochranářský management v chráněných územích a bránit zarůstání těchto cenných mokřadních lokalit křovinami a jednotvárnou vegetací,“ vysvětli Ladislav Rektoris, botanik a zástupce ředitele Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.

„Pastvou dochází k účinnému proředění porostů říční nivy a vytváří se pestrá mozaika otevřených stanovišť, které jsou následně ochotně osidlovány významnými a často i ohroženými druhy rostlin i živočichů, kterým by bez tohoto managementu původní prostředí zaniklo. Přepásání říční nivy rovněž vnímáme jako činnost, kterou je možné přirozeně opakovat a zajistit tak nezbytnou udržitelnou péči, jež nastolí v chráněném území potřebný klid bez řvoucích motorových pil a křovinořezů, které by se jinak do území musely každoročně vracet," doplnil Ladislav Rektoris. Také on ocenil přínos manželů Svačinových. „Bez obrovského úsilí, trpělivosti, nadhledu a nakažlivého nadšení ‘paní a pana domácích‘ by se tento projekt podařilo jen obtížně realizovat,“ dodal Ladislav Rektoris.