Vlak byl veden experimentálním prototypem elektrické lokomotivy výrobního typu 85 E0-ATM Škoda z Plzně, dnes společnost Škoda Transportation, a její vývoj měl vyústit ve výrobu III. generace elektrických lokomotiv v plzeňské lokomotivce. U ČSD a později u ČD byl prototyp označen 169.001-5. Na první pohled se od ostatních tehdejších lokomotiv v Československu odlišoval zcela novým designem a výraznou červenou barvou. Podstatné inovace se však skrývaly v podvozcích a strojovně lokomotivy. Zcela nový asynchronní pohon stál za přezdívkou lokomotivy, kterou železničáři a železniční fanouškové začali pro označení lokomotivy používat – „asynchron“.

ČSD a později ČD měly experimentální prototyp pronajatý a zkoušely ho v provozu v čele různých typů vlaků od nákladních přes osobní po rychlíky. V době zkoušek do roku 1994 se objevily na většině tratí elektrifikovaných soustavou 3 kV ss v Čechách. Lokomotiva 169.001 během testování vystřídala depa v Praze, Ústí nad Labem a Nymburce a jezdila na tratích z Prahy do Benešova, Berouna, Kutné Hory, na rychlících z Prahy do Mostu nebo Děčína a na různých vlacích například z Ústí nad Labem do Nymburka a dále do Hradce Králové a Chocně i jinde.

V současnosti pohánějí moderní asynchronní motory všechny hnací vozidla dodávaná po vzniku Českých drah. Vybaveny jsou jimi jak elektrické jednotky CityElefant, RegioPanter a InterPanter, tak rychlovlaky Pendolino nebo moderní elektrické lokomotivy řady 380 Emil Zátopek nebo 193/383 Vectron, které používají společnosti ČD a ČD Cargo pro dopravu expresů i nákladních vlaků.