Improvizace je svébytná umělecká disciplína, do které v jisté míře vstupuje náhoda. Důležitá je zkušenost, obraznost, a hlavně ochota hrát si – se slovy, s rytmem, s významy, s očekáváním publika, s časem, který se měří na takty jedné nebo dvou písniček. Básně v této knize jsou záznamem momentální nálady, situace, ale zároveň uchovávají to, co Františku Novotnému zajišťuje nebývale početný okruh čtenářů: čistotu básnické řeči i pohledu na svět, srozumitelnost, přístupnost – a humor. Knihu harmonicky doplňují ilustrace Jiřího Slívy.

Úvod z knihy:

Pár slov úplně stačí… Tak bychom mohli nepochybně parafrázovat to, co máte, milí čtenáři, před sebou. Může za to dlouholetá spolupráce s partou báječných lidí a muzikantů, hudební skupinou Spirituál kvintet. Moji vzácní čtenáři, dostává se vám do ruky knížka, která vznikala během bezmála šedesáti roků existence této legendární kapely. Při představeních, publiku na očích, na útržcích papíru, v bezprostřední atmosféře večera, která ke koncertům Spirituálu vždy patřila. Z těch pomačkaných, potrhaných, nečitelných záznamů uložených v jedné krabici se mi jich nakonec podařilo přečíst a dát dohromady sotva dvě třetiny. Ne vždy se podařilo dohledat, při jaké příležitosti a kde básnička poprvé zazněla. Nikdy jsem si totiž nemyslel, že by tenhle troufalý literární „úlet“ mohl vyjít knižně. Někdy se i během básničky změnil rytmus a všechno záviselo na přednesu. Často to byly koncerty velice slavnostní, vánoční nebo výroční. Ale já už větší trému stejně nemohl mít. A tak raději připomenu slova člověka mnohem povolanějšího – Jiřího Tichoty, uměleckého vedoucího Spirituál kvintetu:

„Od uvedení pořadu Propadáky v divadle Ateliér v roce 1970 provázela naše vystoupení velmi úspěšná atrakce. Náš kamarád a dvorní textař František Novotný psal na pódiu, před diváky, na pár slov zadaných mu publikem básničku, a to během jedné, nejvýše dvou písniček. Člověk, ze kterého jsme text k písničce dobývali lstí, násilím, výhrůžkami, potravou i pochlebováním celé měsíce, před našimi zraky sypal z rukávu verše, které nejen beze zbytku splnily zadání, ale přinesly navíc i pointu, na kterou by normální zdravý člověk ohryzal penál tužek. Nikdy jsme ovšem tuto Františkovu vlastnost nepovažovali za zvláštní nadání – od počátku nám bylo jasné, že jde o jakousi poruchu, která však diváky zaručeně pobavila. Časem tak vznikly desítky básniček, z nichž si asi přečtete jen část. Jsme si ovšem vědomi, že nemůžeme čtenáři zprostředkovat požitek, se kterým divák sledoval zápas zpoceného poety s krkolomnými výrazy, zlomyslně mu zadanými publikem.“

S tím potem Jirka Tichota nelhal. Při každém vystoupení jsem prožíval takovou hrůzu a trému, že jsem měl kolikrát problém ty veršíky po sobě vůbec přečíst. Ten problém ostatně mám, i když nepíši na pódiu. Ale bylo mi jasné, že musím Spirituál kvintetu zachránit představení, vždyť to jsou mí báječní kamarádi, a tak porucha neporucha, žasl jsem, jak již zmíněná divácká zlomyslnost tryská stejně z hlediště divadla, studentského klubu nebo důstojných sálů, v nichž se tvořila historie našeho národa. A věřte, že i ve Smetanově síni Obecního domu, na místě, kde stával Mozart ve Stavovském divadle, ve velkém sále na Žofíně a dalších prostorách slavných domů Čech a Moravy jsem žasl, jaké kombinace slov přejdou lidem přes rty. Ale zaplatili vstupné, a tak během několik zoufale krátkých minut vznikaly ty s odpuštěním ptákovinky, často s jistou dávkou interpretační nadsázky, nespisovnosti, novotvarů, ale vždy s ozvěnou laskavé tolerance, za kterou děkuji publiku, Spirituál kvintetu i vám.

František Novotný
BÁSNIČKY NA TŘI SLOVA

Váz., formát 130 x 200 mm, 116 stran, ilustrace v textu, cena: 229 Kč