„Člověk v tísni v současnosti provozuje v ČR celkem 12 předškolních klubů, kterými ročně projde zhruba 250 dětí. V rámci projektu Pojďte do školky! také spolupracujeme s osmi neziskovými organizacemi, jejichž předškolní kluby navštěvuje více než  100 dětí. Zároveň je v ČR řada dalších organizací, poskytujících vzdělávací služby pro děti s různými handicapy. Díky nesplnitelným požadavkům budeme muset kluby zavřít. Léta budovaný systém podpory pro ohrožené děti, který financovaly veřejné rozpočty, bude zničen,“ říká Martin Kovalčík z organizace Člověk v tísni.

Poslanci bohužel nereflektovali připomínky odborné veřejnosti a senátorů, kteří chtěli zavést místo povinnosti registrace dětských skupin jen její dobrovolnost. V reálu by to znamenalo, že pokud subjekt registraci provede, bude mít možnost čerpat jisté výhody. Ty organizace, které by se rozhodly neregistrovat, by mohly fungovat dál, ale bez nároku na daňové úlevy. „Místo toho budou muset všechny subjekty, které pracují se skupinou čítající více jak čtyři děti, například zajistit, že se ručníky zavěšené na stěně nesmí dotýkat, že umyvadla musí být ve výšce 50 cm nad zemí, musí mít předsíňky atd.,“ říká Martin Kovalčík.

Nejde však pouze o ručníky či umyvadla. Nový zákon nutí provozovatele předškolních klubů a podobných zařízení splňovat absolutně nereálné technické normy. „Každý předškolní klub, rodičovské centrum, lesní školka či skautský oddíl pracující s předškolními dětmi bude muset mít zřízenu samostatnou místnost, která slouží jako šatna, která navazuje na vstupní prostor a je vybavena dětským šatním nábytkem. Jinými slovy už nebude možné mít pouze věšáky, ale je nutná samostatná místnost. Zákon také vyžaduje čtyři samostatné místnosti jen v sanitární oblasti. V mnoha případech je to prostě nereálné,“ dodává Jan Černý, ředitel Programů sociální integrace organizace Člověk v tísni.

„Zavedení povinnosti dostát obecným technickým požadavkům platných stavebních norem pro novou výstavbu je v prostorách, ve kterých fungují zařízení pro ohrožené děti v ČR, naprosto likvidační. Současnou regulaci minimálních rozměrů, kubatury místností, prosluněnosti, výšky klik na oknech, požadavky na výměnu vzduchu, teplotu, odvětrání každé místnosti, požadavky na umělé osvětlení, přirozené osvětlení, protiskluznost podlah nesplňují ani mnohá školská zařízení.  Splnění daných podmínek možné je, ale vyžádalo by si to v segmentu sociálně vzdělávacích služeb v ČR stamilionové investice,“ říká Jan Černý a dodává: „Jedná se o absolutně asociální zákon, jehož splnění si budou možná moci dovolit bohaté firmy, nikoli neziskové organizace nebo rodičovské iniciativy. A tím, kdo na to v konečném důsledku doplatí, budou samozřejmě děti. O těchto rizicích jsme ministerstvo práce informovali v červnu a je pro nás nepochopitelné, že byl takto tvrdý zákon přijat. Paradoxní na celé situaci je, že existence předškolních klubů je podporována ministerstvem školství a s provozními náklady na ně je počítáno ve finančním výhledu do roku 2020,“ uzavírá.

První předškolní klub byl otevřen v roce 2005 v Bílině. Jednalo se o pilotní projekt, který se v dalších letech rozšířil i do dalších českých měst. Předškolní kluby jsou unikátní vzdělávací službou, která reaguje na to, že většina dětí předškolního věku, které vyrůstají v podmínkách sociálního vyloučení, nedochází do běžných mateřských škol. Vedle četných sociokulturních bariér jim v tom brání i fyzická nedostupnost školek a nedostatek finančních prostředků. Předškolní kluby tak tvoří alternativu k institucionalizovaným mateřským školám.